"Prozatímní tulák" Vít Kremlička
Ve společnosti autora knihy, kterou dnes bereme do ruky, se vrátíme do dob české undergroundové kultury na sklonku komunistické éry, budeme mluvit o křísení raků a poslechneme si i několik ukázek z veřejného čtení poezie. Autorem rubriky je Vilém Faltýnek.
Spisovatel Vít Kremlička začínal v prostředí české undergroundové kultury v 70. letech. Pro skupinu Národní třída, která vznikla v roce 1982, napsal několik textů, taky tu hrál na trubku a zpíval. Publikovat začal oficiálně až po revoluci. Vydal básnické knížky Staré zpěvy a Cizrna a prózy Lodní deník - za ten dostal v roce 1991 Ortenovu cenu - a Zemský povídky.
Zatím poslední Kremličkova knížka Prozatím (vydal Petrov) je podle kritika Radima Kopáče přehlídkou všech jeho dosvadních literárních stylů. Kremlička to komentuje:
"Ta knížka vlastně ani neměla vyjít, to jsem už jen tak štosoval, co jsem napsal tuhle a tam, když jsem si vyšetřil chvíli. To je jako když kompostuješ. Jsou tam překlady; to jsem si dělal abych se naučil anglicky. Jsou tam anekdoty, to abych si nevzpomenul na Daniila Charmse a takový ukruťárny."
Radim Kopáč objasňuje, jaké je Kremličkovo místo v českém literárním prostředí: "On vyšel z té estetiky literárního undergroundu 70. a 80. let, kdy mu byli jak názorově tak v poetice blízcí Jáchym Topol, Jiří Krchovský, Petr Placák, nebo Pavel Zajíček, možná i Ivan Jirous, ostatně i ta generace předchozí, Bondy a Vodseďálek. A v té současné poezii - já myslím, že Kremlička je vyhraněný a výrazný solitér. Kdybych četl třeba někde jeho báseň nepodepsanou, tak myslím, že bych ho poznal. jeho imaginace je natolik intenzivní. Zračí se v ní poetistické reminiscence, tak třeba i surrealistické nebo magickorealistické, ale konkrétní jména, která bych k němu přiřadil, mě nenapadají,"říká Kopáč.
Kremlička nemá trvalé zaměstnání, a když jsme spolu před několika měsíci mluvili, pracoval zrovna na odklízení povodňových škod. Kopáč označil v doslovu k Prozatím Kremličku za "prozatímního tuláka s cejchem zapomínaného". Tulák prý proto, že Kremlička vyrostl na venkově a v některých jeho básních je znát silný vztah k přírodě, kde se rád toulá. Kremlička přiznává, že ho například zajímá oživování raků v českých potocích.
"Za uplynulejch šedesát roků jsou potoky úplně bez raků, protože se tam všude vylejvá močůvka nebo se tam dělaly meliorace, všechno se převoralo a všechno chcíplo. Milánku! My všichni přísaháme na Karla Hynka Máje, na slavičí zpěv, ale on skoro nikde není, protože ten les je všude úplně rozrubanej. Dokonce ono to asi začlo v Máchově době!"
Psaní je pro Kremličku jen jednou z činností, které vykonává:
"Já se vždycky tak štětím, když za mnou někdo přijde a říká mi: vy a vy, a co vy, pane Kremlička... Ale já jenom naplňuju jenom nějaký řemeslo nebo um! To není o jméně! To psaní je jenom jedna z mnoha forem práce. Já dávám najevo ohnisko, perspektivu, to je všechno, tam není nic co dál!"
Kremlička studoval bohemistiku a komparatistiku a tento druh vzdělání se do jeho tvorby promítl. Používá jazyk v širokém rozpětí od maximálně realistických výrazových prostředků po vznosné výrazivo staré literatury. Hraje si se složitými vícestopými veršovými formami a vedle toho píše i jednoduché rýmovánky.
Radim Kopáč dodává: "On v podstatě s těmi rýmovánkami začínal. Celý český literární underground vycházel z Egona Bondyho a Iva Vodseďálka, kteří právě psali ty pečlivě rýmované verše s velice civilní všednodenní tématikou. Takhle před nimi nikdo nepsal. Oni dospěli na konci 40. let k názoru, že jim jako bývalým surrealistům už tahle estetika nestačí a snažili se vyjádřit absurditu své doby adekvátně. Parodovali ten socrealistický žvást ad absurdum. A myslím, že to bylo aktuální i na konci 70. let, kdy začínal Vít Kremlička.
Mě Kremlička oslovil obrazností svých textů. Je naléhavá i enigmatická, je v ní tajemství, kterému do jisté míry i nerozumím, ale to je zase to, co mě k němu přitahuje. A fascinuje mě, jak se ten jeho rukopis proměňuje, od srozumitelných naivních rýmovánek, potom k těm rozlehlejším lyrickým pásmům. Fascinuje mě ta jeho literární pestrost, v rovině poetické, stylistické i jazykové.
"A on je přitažlivý i jako člověk. Když se s ním bavíte, on se třeba k některým tématům vrací až po hodině, když vaše řeč plyne úplně jinde, on najednou dokončí, na co vám neodpověděl před hodinou. Je to skutečně velice svébytný autor i lidsky zajímavá osoba.""
Kremlička po dvou letech přichází s novou sbírkou. Každým dnem by se měla objevit na trhu. Jmenovat se bude Amazonia.
