Legionář závislý na létání
V úterý zemřel veterán a bývalý pilot 311. československé bombardovací perutě v Británii Alois Šiška. V květnu mu bylo 89 let. Do československé zahraniční armády vstoupil v roce 1940 po složitém putování z okupovaného Československa přes Maďarsko, Jugoslávii a Francii. Dramatické osudy pilota bombardéru Wellington, který byl za druhé světové války sestřelen při náletu na Německo, zachycuje jeho kniha "KX-B neodpovídá".
V archivu Radia Praha jsme našli rozhovor, který před pěti lety Šiška poskytl kolegyni Janě Peterkové. Ukázku vám teď nabízíme.
Na co s odstupem bezmála 60 let nejvíc vzpomínáte?
Myslím, že vůbec nejhorší pro letce, kteří bojovali nad Anglií proti fašistům, byl nevděk, se kterým se potom doma po roce 1948 setkali. Jaký byl váš osud?
"Já jsem se vrátil jako poslední z letců. V roce 1947. A byl jsem poslán jako profesor do letecké akademie v Hradci, asi jsem si vedl dobře, protože jsem šel nahoru, a v roce 1949 mně byl předložen formulář na vstup do komunistické strany. To jsem radikálně odmítl, byl jsem zatčen, vyslýchán, vězně a nakonec vystěhován z Prahy."
Jak vidíte jako bývalý voják situaci České republiky situaci v roce 1998?
"To už je trochu politická otázka. Já jsem voják, ale přesto si troufám říct, že vidím jediné: aby z nových generací, které nejsou zatíženy totalitou, byli lidé vysláni do zahraničí, do skutečně demokratických zemí, a aby to dobré z těchto zemí přinesli jako obrodu do naší takzvané demokracie. Přece v člověku, který 40 let rostl v určitém systému, to zůstane. A já věřím jedině v novou generaci. Já jsem do 22 let rostl v Masarykově republice, byl jsem členem Sokola, a to všechno byla demokratická výchova. To dnešní mladí lidé neznají. Bohužel jsme v ojedinělé situaci: zažili jsme dvě okupace a zvlášť ta druhá zanechala velké stopy na morálce lidí. Jak říkám, potřebujeme mladou generaci."
Jako vzpomínku na zesnulého Aloise Šišku jsme odvysílali ukázku z rozhovoru, který v roce 1998 ve studiu Radia Praha natočila kolegyně Jana Peterková.
