Patriarchální společnost ničí muže
Mezi největší bestselery posledních let se suverénně zařadily dva díly knihy O čem sní ženy. Knižní přepis rozhovorů, které filmová dokumentaristka Olga Sommerová vedla se ženami různého věku a různé životní zkušenosti, je vážným příspěvkem k otázce ženské emancipace a vztahů mezi muži a ženami. O tom, že kniha ťala do živého svědčí ohlas: na malém českém trhu se už prodalo 80 tisíc výtisků. Rozhovor s Olgou Sommerovou vedl Vilém Faltýnek.
Jak si vysvětlujete tu obrovskou poptávku po vašich knihách?
Ještě jednou se zeptám: překvapil vás ten zájem?
"Překvapil, ale zpětně jsem si uvědomila, že to žádné překvapení není, protože tady v české společnosti existuje nějaká černá díra, téma, které není vypovídané, zveřejněné. Česká společnost je specifická. Ženy tady po 40 let komunismu byly jakoby emancipované, mohly vydělávat, nemusely být doma u dětiček, ale na druhou stranu ony musely. Byly emancipované, ale strašně se dřely, to byly ty dvě směny: povinnost pracovat a pak jít domů a dělat domácnost. Čeští muži jsou strašně rozmazlení od maminek. Mají představu, že se ožení a přejdou k další mamince - k té manželce. Ale já jako manželka nechci mít další dítě. Já chci mít muže, který by byl pro mě oporou. Když jsem mluvila se ženami, které mám v té druhé knížce, O čem sní ženy 2, tak jsou tam asi tři, které žily dlouho na západě, a říkaly, že něco takového, takový machismus, takové zacházení se ženami, jaké zažily po návratu tady, něco takového prý na západě neexistuje.
Myslíte, že muži můžou být v té situaci, jak ji popisujete, šťastní?
"Ne, oni nejsou šťastní. Začala jsem se připravovat, že napíšu knihu O čem sní muži, našla jsem si nějaké chlapce, třiceti až sedmdesátileté, ale pak jsem se trochu zalekla. Zdá se mi, že na to budu potřebovat víc času, tak jsem to odložila. Toužím po tom, protože když člověk s někým chce žít, tak ho musí znát. Byla jsem dvakrát vdaná a měla jsem mnoho a mnoho mužů, ale znám muže jen z toho, co na mě vyzařují navenek. Mě zajímá, co žijou skutečně vevnitř, co se tam odehrává. Nevím, jestli to dokážu napsat.
Muži jako druh jsou citlivější a citovější než ženy. Malé chlapce ta společnost kolem puberty schramstne a řekne jim: ty budeš mít lokty, budeš silnej, nesmíš plakat, na ženu budeš takový a takový, budeš dobývat svět. A úplně ty citlivé chlapce zničí. Muži jsou v patriarchální společnosti zničení. A ne my, diskriminované ženy. My jsme si musely uhájit sílu a lidskost, protože jsme musely za něco bojovat. Zničení jsou muži. A to je mi líto..."
