Svátky a Vánoce ve světle kalendářů I.
Druhá adventní historická rubrika je již zcela sváteční. A to doslova. Ve dvou následujících týdnech bude řeč o způsobu měření času, o kalendářích, o stanovování data Vánoc a počátku nového roku i o symbolice, jež je provázela.
Konec roku si často spojujeme nejen se sváteční atmosférou vánoc, případně s více či méně bujarou oslavou nového roku, ale také s výměnou stolních, nástěnných a jiných kalendářů. Popsané diáře, týdenní a měsíční kalendáře nahrazujeme s očekáváním novými a nepopsanými. Jak dlouho vůbec v českých zemích můžeme hovořit o existenci kalendáře? Na to jsem se zeptal profesorky Marie Bláhové z katedry pomocných věd historických FFUK.
"České země přijaly kalendář s křesťanstvím. A křesťanský kalendář se ovšem vyvíjel složitěji už mnoho staletí před tím, než se dostal do střední Evropy. Základem křesťanského kalendáře je kalendář, který zavedl roku 46 před naším letopočtem Gaius Julius Caesar, takzvaný juliánský kalendář. Caesarův kalendář je postaven na slunečním roce tropickém, což znamená, že délka občanského roku odpovídá době, za kterou Země oběhne okolo Slunce. V praxi je to trochu složitější, protože kalendář může počítat pouze s celými dny, zatímco Země oběhne okolo Slunce za 365 dní, 5 hodin, 49 minut a nějaké vteřiny a jejich zlomky. V každém případě byl kalendář upraven tak, že rok má 365 dní, každý čtvrtý rok byl rok přestupný. Čili průměrná délka v podstatě odpovídala délce slunečního roku tropického."
V této formě juliánský kalendář přešel do středověku. Nicméně původně minutový rozdíl narůstal a během staletí nabyl značných rozměrů. V 16. století tvořil už deset dnů, a to vedlo v roce 1582 papeže Řehoře XIII. k reformě kalendáře - po 4. říjnu se hned mělo psát 15. října. Čechy, Morava a Slezsko k reformě přistoupily po dvou letech, v roce 1584. Pro zajímavost: Anglie tak učinila až v roce 1752, Albánie v roce 1912, Rusko o šest a Řecko dokonce o dvanáct let později. Ale zpět ke svátkům. Už římští křesťané své svátky položili převážně na neděle, které byly jako svátky oficiálně uznány v první čtvrtině 4.století našeho letopočtu za císaře Konstantina Velikého. O dalších křesťanských svátcích, z nichž nás zajímají především Vánoce, více opět Marie Bláhová:
"Další křesťanské svátky byly svátky, které připomínaly události ze života Kristova a Svaté rodiny a potom také svátky, připomínající křesťanské mučedníky a později i další světce. Křesťanské svátky jsou dvojího typu. Jednak to jsou svátky stálé, které jsou vázány na konkrétní datum, a svátky pohyblivé, které se zpravidla řídí týdenními dny a někdy i dalšími okolnostmi. Nejdůležitějším pohyblivým svátkem je vůbec nejvýznamnější křesťanský svátek, což jsou Velikonoce, který by se teoreticky měl slavit v neděli po prvním jarním úplňku. V praxi to není vždy tak přesné, ale to působí výpočty tohoto data. V křesťanském kalendáři jsou oba typy těchto svátků. Nejdůležitějším svátečním cyklem v křesťanském kalendáři je takzvaný církevní liturgický rok, který zahrnuje dva okruhy svátků: svátky vánoční a svátky velikonoční. Velikonoční cyklus je v křesťanském kalendáři významnější a také rozsáhlejší. Pokud jde o vánoční období, to sice nemá takovou váhu jako velikonoce, ale přesto už nejméně od 4.století jsou vánoce také významným křesťanským svátkem."
V této souvislosti vyvstává otázka přesného data; Vánoce mají připomínat narození Kristovo, a toto datum nebylo v době, kdy se utvářel křesťanský kalendář, známo.
"Pokud je známo, v některých křesťanských oblastech na Předním východě nebo v Egyptě, byly Vánoce slaveny - převedeno na náš kalendář - 6. ledna. To je dnes svátek Tří králů nebo Ukazování nebo Zjevení Páně, jak se někdy říká. V některých oblastech byl tento svátek kladen na 20.prosinec, a při podrobném studiu by se asi našla i další data. V každém případě o prosazení data 25. prosince se opět zasloužil Řím. Římští křesťané se snažili čelit Mitrovu kultu a svátku neporazitelného Boha slunce, který připadal právě na 25. prosinec. Protože s tím byly spojeny oslavy, měli hlavní představitelé římského duchovenstva zájem na tom, aby v tuto dobu byl svátek křesťanský. A tak se dostal svátek Narození Páně právě na 25. prosinec, což zároveň odpovídalo době zimního slunovratu. Je to období, které bylo ve všech předkřesťanských kultech nějak oslavováno,"
uzavírá Marie Bláhová z katedry pomocných věd historických a archivního studia FFUK první díl historických obzorů, věnovaných kalendářům a Vánocům. Příští týden bude řeč mimo jiné o vánoční historické symbolice nebo o vánočních zvyklostech Přemyslovců.
