"Vždycky budou potřeba nápady a oči,"říká Miroslav Ondříček.
Známý český kameraman Miroslav Ondříček, spolutvůrce čtyř desítek celovečerních snímků, převezme v neděli 8. února v Los Angeles ocenění Americké asociace kameramanů za přínos mezinárodní kinematografii. Bude teprve druhým filmařem z východní Evropy, jehož americká asociace ocení.
Ondříček stál za kamerou dnes již slavných filmů Formanových a Passerových ze 60. let, s Formanem posléze spolupracoval i na slavných amerických Vlasech, Valmontovi, Ragtimu a Amadeovi. Za dva posledně jmenované snímky byl nominován na Oscara, cenu ale nakonec nezískal. Spolupracoval i s Krejčíkem a Vávrou, s Angličanem Andersonem, s americkými režiséry Mendelem, Hillem a Marshallovou. Dnes už Ondříček netočí, ani na další spolupráci s Formanem nepomýšlí.
V roce 2000 převzal za přínos českému filmu Českého lva, před třemi lety byl za celoživotní dílo oceňen v makedonské Bitole. Cenu Americké asociace kameramanů lze počítat k nejvyšším projevům ocenění, kterých se Ondříčkovi dostalo. V rozhovoru pro Radio Praha uvedl, že si ocenění velmi váží:
"Cením si ho, to víte že jo! Já od Americké asociace nedostávám cenu jako americký kameraman, dostávám mezinárodní ocenění za celý život, je to koncovka před odchodem do věčných lovišť. Je to profesní ocenění, dávají vám ho kameramani a to je na tom to nejlepší. V tom je 40 let za kamerou, a u filmu dohromady 54 let - to stačí, ne? A že si vás někdo odsud všimne, to je hezký."
Ondříček, rodilý Pražák, za minulého režimu často natáčel v cizině, k emigraci se ale nakonec nerozhodl, přestože o tom jak říká přemýšlel. "O tom uvažuju furt, když se podívám na politickou scénu, taky bych emigroval. Ale jinak to byl celoživotní zámor. Jenže člověk je vždycky tam, kde má práci, kde se zasmiluje, a tam je doma."
U filmu začínal od píky, byl u komparsu a vyučil se v laboratořích na Barrandově. Byl asistentem kamery a koncem 50. let ukončil FAMU. V této době se formoval jeho způsob práce s kamerou, učil se ovládat tehdejší technické prostředky. Za poslední desetiletí se ale technologie výrazně proměnila. "Lehčí bylo začínat v 60. letech, kdy ještě kinematografie nebyla taková, jako dneska. Mediální nosiče jsou dneska tak strašné, že si film může člověk pustit v hodinkách a všude. 21. století je obrazové století, všechno se sděluje obrazem... takže nevím, co s kameramanskou prací bude. Ale jedna věc je jistá, ať to bude jakékoliv médium, vždycky budou potřeba nápady a oči. A kdo bude mít nápady a oči, tak se snad uchytí."
