Soukromý i pracovní Antonín Dvořák v deseti svazcích
Na knižním trhu se krátce před oslavami stého výročí Dvořákova úmrtí objevil osmý svazek skladatelovy korespondence. Je posledním ze svazků písemností, které Dvořák přijal v letech 1896-1904, tedy v době své největší světové slávy. Zároveň vyšly čerstvě ještě dva svazky jiných dvořákovských dokumentů a jimi se ediční řada vycházející od roku 1987 uzavřela. Tomuto v české muzikologické literatuře ojedinělému dílu se věnuje rubrika Viléma Faltýnka.
Kniha začala vycházet na sklonku 80. let v nakladatelství Editio Supraphon, po převratu se jí ujala česká pobočka známého německého nakladatelství Editio Bärenreiter Praha. Michael Lochar na právě dovršeném díle vyzdvihl skutečnost, že spojuje minulé nedemokratické období s přítomností.
"Když se na to celé vydání podíváte, zjistíte, že první díl vyšel v roce 1987, a to už je nějaký čas. Za tu dobu se náš svět docela vážně změnil, a to pěkné na tom je to, že za všech komplikovaných podmínek toto dílo přesto vyšlo. Kdo se na to podívá, vnímá různou kvalitu papírů, přišly jiné doby, najednou se změnil vzhled. Připadá mi krásné, že začátek je ve staré době a vyvrcholení přichází v nové době," uvedl Lochar.
Vydavatelé zachovali původní grafickou podobu, kterou navrhl již nežijící grafik Jiří Rathouský.
"Celé naše dílo ve vydáno v krásné úpravě Jiřího Rathouského, jehož návrh jsme i po jeho smrti respektovali. A třebaže s odstupem času bychom třeba leckterý detail řešili jinak, přesto doufáme, že naše edice splní své poslání. Buďte k ní kritičtí, ale také shovívaví. Mohli jsme udělat jen tolik, na co stačily naše fyzické i odborné síly a k čemu nám doba před dvaceti lety poskytla příležitost."
S editorem Milanem Kunou, který je mj. také autorem knih o terezínské hudbě nebo o K. B. Jirákovi, jsem se sešel k rozhovoru. Nejprve jsme se vrátili k počátkům celého projektu:
"Vydat souborné vědecké dílo, korespondenci a dokumenty Antonína Dvořáka, to byl vlastně sen už předchozích generací dvořákovských badatelů. My jsme se do toho pustili začátkem 80. let, vytvořili jsme šestičlenný editorský tým a po šest až sedm let jsme na tom intenzivně pracovali."
Kromě nových biografických údajů se čtenář nebo badatel dozví co?
"Tam se dozví strašnou spoustu věcí. Nejenom že to zpřesňuje naše poznání Dvořákova života, den po dni ho můžete sledovat, ale je tu i hodně poznatků kolem jeho tvorby. Například jaké byly inspirační podněty jednotlivých skladeb. Jak ta díla promýšlel, revidoval, jak se k nim vracel, kolik času jim věnoval. O Dvořákovi se vždycky říkalo, že je to intuitivní skladatel, na rozdíl od Smetany a Beethovena, že není typem reflexivního skladatele, který se znovu a znovu se k dílům vrací a přetváří, piluje. Uklazuje se, že to není tak docela přesné, že i Dvořák velice dbal na to, aby každý svůj hudební tvar dotáhl, aby každou patrituru i každou notu dovedl do finále, kdy s tím byl sám spokojený."
V jaké konkurenci teď vaše dílo bude fungovat? Které z těch završených děl podobného typu tady máme?
"Bohužel musím říct, že naše desetidílná edice je v české muzikologické literatuře ojedinělá. Ani Bedřich Smetana, ani Zdeněk Fibich, ani další skladatelé nic podobného nemají. Pokud známe Smetanovy dopisy nebo deníky, to jsou jen určitá torza, části toho celku, ale takováto souborná edice chybí. V tom jsme, troufám si říct, průkopníky."
