České mise čekají úsporné redukce, píše deník Právo. Vedení české diplomacie uvažuje z úsporných důvodů zcela zrušit či omezit činnost řady velvyslanectví a konzulátů ČR v zahraničí. Právu to potvrdil mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář s tím, že podle předběžné kalkulace by se tyto kroky mohly v různém rozsahu dotknout fungování až dvaceti úřadů.
České mise čekají úsporné redukce, píše deník Právo. Vedení české diplomacie uvažuje z úsporných důvodů zcela zrušit či omezit činnost řady velvyslanectví a konzulátů ČR v zahraničí. Právu to potvrdil mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář s tím, že podle předběžné kalkulace by se tyto kroky mohly v různém rozsahu dotknout fungování až dvaceti úřadů. Konkrétní mise ale nejmenoval, podle něj dosud žádný seznam zatím neexistuje. Ministerstvo by v případě rušení, resp. omezování provozu ambasád postupovalo podle zahraničněpolitických a ekonomických priorit ČR, dodal mluvčí. Resort zahraničí může podle nynějšího návrhu rozpočtu na rok 2005 počítat s částkou 4,56 miliardy Kč, což je o bezmála 189 miliónů korun méně, než má k dispozici letos. Ještě v srpnu se přitom zvažovalo, že rozpočet ministerstva bude proti roku 2004 naopak navýšen, a to na 4,79 miliardy Kč.
Česko si sice před vstupem do EU vymohlo 2,63 miliardy eur z evropských fondů, pro firmy, obce či města by však miliónová pomoc z Bruselu mohla v důsledku znamenat zadlužení. Ani půl roku poté, co lze peníze z fondů čerpat, totiž neexistuje záruka, že pravidla, která pro vyplácení peněz nastavila jednotlivá ministerstva, odpovídají přesně nárokům bruselských úředníků, připomínají Hospodářské noviny. Audit, který má říci, zda jsou přijaté projekty postaveny správně a zda je správná i kontrola, jak s přidělenými penězi nakládat, bude hotov až v listopadu. Bez něj existuje vysoké riziko, že se peníze ze strukturálních fondů a z fondu kohezního nakonec budou vracet. Snadno se může stát totéž co s penězi z fondu Phare. Brusel v létě jejich příliv zastavil, protože Česko podle euroúředníků neplnilo pravidla, k nimž se zavázalo. "Kohoutky" se dodnes neotevřely a desítky projektů stojí, protože obcím chybějí peníze.
Václav Klaus před dvěma týdny přijal delegaci nového Parlamentu Romů, přislíbil pomoc opravdu pozoruhodné skupině lidí, píše MF Dnes. O spolupráci při zlepšování situace Romů jednal na Hradě předseda romského parlamentu Milan Ščuka. Ten před rokem a půl narychlo opustil Slovensko, kde čelil podezření z praní špinavých peněz přes státní dotace. Podle zjištění MF DNES nebyl jediným členem delegace, o kterého se zajímala policie. Na Hradě byl i Petr Jano, jehož v Děčíně vyšetřovali pro podezření z ozbrojeného napadení a vydírání prostitutky. Soud, kde proti sobě vypovídají dva klany ovládající nevěstince, běží už tři roky. Policie se zajímá i o dalšího z šéfů romského parlamentu, Alexandra Slepčíka. Jeho bratři stojí před soudem kvůli obvinění, že obchodovali s kokainem na silnici E55 v Dubí. ". "Nikoho nelustrujeme, nemáme na to nástroje.", brání se prezidentův tajemník Ladislav Jakl, který audienci zprostředkoval. Ščuka si po setkání pochvaloval, že dodalo vážnosti jeho Parlamentu Romů, takže teď má větší naději získat padesátimilionovou vládní dotaci na projekt "Sčítání českých Romů". Kriminalizaci svého parlamentu odmítá. "Dokud není člověk odsouzený, musí se na něj pohlížet jako na čistého. A najít mezi Romy lidi, kteří nebyli stíhaní policií, je velmi, velmi těžká věc," řekl Ščuka.
Zdeněk Kořistka, foto: ČTK
Tu kauzu sleduje celý národ, vrací se Právo v komentáři ke kauze Kořistka. Nejprve představitel jedné politické strany obvinil představitele jiné politické strany, přičemž to obvinění směřovalo hodně vysoko. Policie zahájila šetření a pro obviněnou stranu to nevypadalo dobře. Poté se situace otočila. Státní zastupitelství se dostalo do sporu s policií. Došlo k vzájemnému obviňování a spekulování nad tím, kdo je na kom závislý, kdo za koho "kope" a kdo a proč by měl ze své funkce odstoupit. Nemíním teď polemizovat, zda a jak je policie závislá na vládě. Asi závislá je, pokud je přímo nebo prostřednictvím policejního prezidenta řízena ministrem vnitra, tedy členem vlády. Nemíním teď polemizovat, zda a jak je závislé na vládě státní zastupitelství. Nemělo by být. Mělo by zastupovat stát proti zločinu bez ohledu na to, kdo tím zločincem je. Nicméně vzájemné osočování zmíněných státních institucí s opakovanými výzvami k odstoupení různých funkcionářů a vyvození osobní odpovědnosti v politických sférách vzbuzují rozpaky. Tu kauzu jsem stejně jako ostatní občané sledoval v médiích, až mě napadlo, co by z ní (ať už dopadne jakkoli) mohlo vzejít dobrého. Vývoj této kauzy by měl být tím nejlepším vysvětlením pro lidi, k čemu je tolikrát proklamovaná a tolikrát nepochopená soudcovská nezávislost. Jde prostě o to, že soudci, ať už v této kauze (pokud o ní bude před soudem rozhodovat) nebo v jakékoli jiné kauze, nikdo - ani ministr vnitra ani státní zástupce a samozřejmě ani předseda jakéhokoli soudu - nemůže nařídit, jak má ve věci rozhodnout. Tímto se postavení soudu a soudce ve struktuře státní moci liší od obou zmíněných institucí - policie a státního zastupitelství, které principiálně nezávislosti ve smyslu nezávislosti soudcovské nemohou požívat. A od toho je tady moc soudní. Ta musí chránit občany bez ohledu na to, která politická strana vyhrála ve volbách a následně na základě politických vyjednávání sestavila vládu. Soudní moc musí být nezávislá na moci zákonodárné a výkonné, musí být nezávislá na politických stranách a na vládě. Nesmí ji zajímat, jaké je přání předsedy té které politické strany nebo jakéhokoli ministra. Jedině tak bude občanovi garantováno, že se nemusí obávat jakékoli politické zvůle směrované dle toho, jaká politická strana je právě u moci. Občan musí mít zaručeno, že jakákoli rezignace jednoho politika nebo vyhrožování rezignací jiného politika nemůže žádným způsobem ovlivnit výsledek jeho soudního sporu. A pokud tedy kauza Kořistka v uvedeném smyslu otevře občanům oči, pokládám ji v podstatě za užitečnou. Byť tímto neomlouvám nedostatky fungování soudní moci - ať už systémové nebo personální, tvrdím, že nejen soudci, ale všichni občané v této zemi by měli usilovat o efektivní fungování soudní moci, protože se jim to vyplatí, píše v komentáři pro Právo předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček.
Většina čtrnáctiletých školáků je přesvědčena, že věková hranice povolující sexuální styk by se měla snížit. A to z patnácti na čtrnáct let. Schvaluje to plných 62 procent z nich. Vyplývá to z velké ankety MF DNES, v níž odpovídalo přes sto padesát žáků devátých tříd. Školáci jsou pro snížení zákonné hranice i přesto, že se sexem většina z nich nemá vlastní zkušenost. To, že už měli pohlavní styk, tvrdí čtvrtina chlapců a každá desátá dívka. Valná většina čtrnáctiletých si myslí, že správná doba pro začátek sexuálního života je před 18. rokem. Uvedlo to 84 procent dotázaných. S nápadem snížit věkovou hranici pro sex z patnácti let na čtrnáct přišel ministr Pavel Němec. Souvisí to se snížením hranice trestní odpovědnosti.
