Kolem užívání titulů v Česku je hodně nejasností
V pravidelném pořadu věnovaném češtině se tentokrát lingvistka Věra Schmiedtová věnuje akademickým a vědeckým titulům - a také zmatkům kolem nich.
O Střední Evropě se říká, že si nesmírně potrpí na tituly. Prý je to dědictví Rakouska-Uherska. Stejný poznatek jsem ovšem slyšela i o Itálii. Každopádně u nás v Čechách máme tituly rádi. V rozhovoru jsem slyšela tenhle názor: Zažádala jsem si o titul Mgr., hlavně kvůli doktorům. Mluvčí tím myslela doktory medicíny.
Je řeba konstatovat, že v titulech máme velký zmatek. Přímý zisk titulů po dokončení vysoké školy si obhájili jen absolventi lékařských a veterinárních fakult a technik. Jsou to tedy tituly MUDr. MVDr. a Ing. Vysoké školy mohou mít dva typy studia, základní, často tříleté, z kterého absolvent získá titul bakalář (Bc.) a nebo pětileté, ve kterém se získává titul magistr (Mgr.). Tyto tituly ale nic nevypovídají o typu studia, které absolvent ukončil. A tak vlastně musíte u všech bakalářů a magistrů získat dodatečnou informaci, o jaký obor jde. Dříve jsme z titulů, které se píší před jméno, tuto informaci dostali: JUDr., RNDr., PhDr., PeadDr., PharmDr., ThDr.
V době komunismu bylo následné vědecké studium po sovětském vzoru titulováno kandidát věd (CSc.), vyšší potom doktor věd (DrSc.). Tyto tituly se psaly po čárce za jméno. Dnes se v psané podobě zřídka používají, ale už se neudělují. Pro mluvený jazyk nebyly nikdy příliš šikovné. Jak je používat? Vážená paní kandidátko?
Co ještě uživatele titulů plete, je existence dvou blízkých titulů: PhDr. a PhD. První byl udělován za různých podmínek v minulosti na filozofických fakultách a můžete ho získat i dnes. Platí se za něj. Píše se před jméno. Druhý se získává za napsání a obhájení vědecké práce. A je tedy mnohem hodnotnější. Píše se za jméno. Ale málokdo si ho tam píše. Protože na Západě se moc netituluje a tenhle titul je odtamtud. Západní praxe nám vnáší zmatek i do psaní slov profesor a docent. I když naše Pravidla velí psát písmeno malé, lidé použijí písmeno velké. Je to způsobeno snahou o vyjádření úcty, nebo to tak píšeme pod vlivem angličtiny.
Ach ty tituly! Vždyť jsme měly kvůli "zneužívání" titulů i politické kauzy. Snad tu u některých byla snaha o podvádění, ale spíš byla příčina v tom titulovém zmatku.
I dnes se s Vámi loučí doktorka Schmiedtová.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
