(už zase) Štefánikova hvězdárna slaví 90. narozeniny
Po Štefánikovi se už jmenovala celkem čtyřikrát. Dokumentuje tak přesně pohnuté dějiny 20. století, kdy bylo jméno jednoho ze zakladatelů republiky v jejím názvu střídavě obnovováno a zakazováno. Totalitám astronom, voják a Masarykův spolupracovník prostě vadil. Štefánikova hvězdárna na pražském Petříně letos oslavila 90 let od svého otevření.
Přes den jej používáme na pozorování Slunce jednak pomocí okuláru jednak na projekční desku, kde teď ale není nic vidět, neboť je zataženo. Ale teď se nám tam trošičku mraky protrhávají, teď je to krásně vidět. Pojďme se kouknout k té desce..."
"Normálním dalekohledem doma to nezkoušejte, protože byste se koukla tak dvakrát a pak už byste neviděla nikdy nic."
Ani přes zakouřené sklo?
"Ne, rozhodně ani přes zakouřené sklo to nezkoušejte. Ale můžete se kouknout přes svářečské sklo. Tam je to tuším nějaké číslo dvanáct, třináct, to je bezpečné. Pro opravdové pozorování Slunce ale musíte mít specializované dalekohledy. My tady máme okulár, který většinu toho slunečního světla odstiňuje mimo. Jestli chcete vědět, proč se do toho Slunce nemáte koukat napřímo, tak můžete zkusit dát ruku co nejblíž k tomu. No, a teď už víte, proč se do dalekohledu nemáte koukat přímo očima."
Se Štefánikovým jménem
Štefánikova hvězdárna se rozhodně nezrodila ze dne na den. Dřív, než byla postavena na Petříně, zřídila Česká astronomická společnost pozorovatelnu v jeskyni v Gröbovce. Podmínky v ní byly ale nevhodné, a tak se brzy hledalo jiné místo. A o Petříně se už uvažovalo dlouhá desetiletí. Nakonec stavbě hvězdárny dopomohla i tragická shoda okolností. Jeden ze zakladatelů Československa Milan Rastislav Štefánik zahynul při letecké havárii, říká Jakub Rozehnal, ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy:
Vy se odvoláváte na Štefánika, připomínáte, že byl astronom. Čím přesně se zabýval?
"Já bych rád řekl, že Štefánik, když zemřel, tak byl mladší, než kdokoliv, kdo sedí za tímto stolem. Je naprosto úžasné, co za tento krátký život dokázal. Z astronomie se věnoval především Slunci. Dá se říct, že se podílel i na budoucích úspěších expedic za zatměním Slunce, na kterých byla prokázána Einsteinova teorie relativity. Založil celou řadu stanic, které se věnovaly pozorování Slunce a velmi přesnému měření času. Astronomii se věnoval i během své vojenské a diplomatické dráhy. Není bez zajímavosti, že držel časový rekord ve výškovém pobytu, když 14 dní pobýval na vrcholu Mont Blancu, kde pomáhal zajistit chod observatoře, která tam byla do nedávné doby."
Do výkladu Jakuba Rozehnala se vkládá předseda České astronomické společnosti Petr Heinzel:
Pozor na meteority!
"Jsou těžké, protože je to vlastně železo. Na Zemi totiž dopadnou jen ty, které jsou na bázi železa, ty ostatní v podstatě odhoří v atmosféře."
Jak často se stane, že takový meteorit spadne? Ono je to fakt poměrně těžké, tak jestli se máme preventivně koukat nahoru?
"To asi nejde, nicméně to množství, které dopadá, je docela výrazné. Docela nedávno, v polovině června, byl astronomickým ústavem zaznamenán poměrně jasný bolid, který byl svou jasností srovnatelný s měsícem v první čtvrti. Česká republika je v tomto světově významná, v této části astronomie působí naši přední odborníci, kteří dokáží na základě záznamů z bolidové sítě spočítat dráhu tělesa a potenciálně vyhledat zbytek, který dopadl na povrch. Svého času to bylo dokonce tak, že na světě existovalo, tuším, šest meteoritů, které se takto podařilo dohledat. Z toho dva byly někde v USA a dva byly v České republice. A teď si srovnejme tu plochu."
Opustili jsme meteority a stoupáme po schodech. Kam dostoupáme?
Na tiskové konferenci se mluvilo o tom, že vy, kteří se teď hvězdami a nebem zaobíráte, jste se nadchli pro věc právě na hvězdárně jako děti. Jak to bylo u vás?
"Já jsem se rozhodl až na gymnáziu. Pocházím sice z rodiny, která je humanitně zaměřená, ale utekl jsem a někdy ve třetím ročníku, když dávali reprízu Oken vesmíru dokořán, tak mě to zaujalo a přihlásil jsem se tady na kurz. V roce 2000 jsem dělal závěrečné zkoušky a pak jsem tady působil jako demonstrátor a chvíli pak jako zaměstnanec. Pak mě existenční nouze donutila utéct do komerční sféry, abych se v první polovině tohoto roku nakonec vrátil zpátky sem na hvězdárnu."
Česko bohaté na hvězdárny
Prohlídkou jedné kopule hvězdárny jsme naši návštěvu začali, prohlídkou té druhé ji ukončíme. Tomáš Prosecký cestou do ní popisuje, jak vypadá takové ideální počasí:
"Pro astronomii je ideální jasné počasí. Podstatné je jasno a klidná atmosféra. Co se týče chvění atmosféry, tak je lepší pozorování v zimě, kdy je atmosféra chladnější a klidnější. Ale zase je zima. Když se podíváte do dalekohledu, který tady máme, tak zhruba 300 400 metrů od nás je vidět vrcholek Petřínské rozhledny. Pokud jej chcete vidět v osmdesátinásobném zvětšení, tak neváhejte, můžete se podívat."
"Šestého července, to už je typická letní obloha. V této půlce, která bude postupně zapadat, vidíme typická jarní souhvězdí. Tady už úplně zapadá Lev, Pastýř. Tady je Herkules, který přechází do léta, které nám akorát kulminuje. Nejvýraznější, základní orientační útvar na letní obloze, tzv. letní trojúhelník, tvoří nejjasnější hvězdy - Vega ze souhvězdí Lyry, Deneb ze souhvězdí Labutě a Altair ze souhvězdí Orla."
Zakladatelé plánovali, že hvězdárna bude otevřena veřejnosti a ročně ji může navštívit okolo 4 tisíc lidí. Dnes je jich desetkrát tolik. Velkou část z nich tvoří turisté ze zahraničí. Veřejně přístupná hvězdárna je pro ně atraktivní, ve své vlasti se třeba ještě s žádnou takovou nesetkali. Česko má totiž jednu z nejhustších sítí lidových hvězdáren na světě.
