Dobrovolníci z Bodaje uspořádali výstavu fotografií dětí z ústavu sociální péče ve Vilšanech
Naučit děti z ústavu sociální péče v ukrajinských Vilšanech fotografovat – to byl jeden z cílů letošního výjezdu dobrovolníků z českého sdružení Bodaj. O výsledku svědčí výstava fotografií, která je nyní k vidění v Praze. S autorkou projektu, dobrovolnicí spolupracující se sdružením Bodaj Dominikou Duchkovou hovořila Kristýna Maková:
„Fotografie vznikaly při výjezdu, který se koná třikrát do roka, většinou trvá dva až tři týdny. V Praze jsme udělali sbírku starých digitálních fotoaparátů, sehnali jsme finance na tiskárnu, papíry a podobně. Připravili jsme pro děti různá témata. Chtěli jsme, aby nejen fotily, ale zároveň se také něco učily. Nazvali jsme to ‚Fotoškola’. Měli jsme každý den jiné téma. To jsme s nimi zároveň probírali a snažili se ho uvést do kontextu i s jinými věcmi, než je pouhé vytváření fotografií. Tématem bylo například i to, že všechno můžeme rozdělovat do nejrůznějších kategorií – předmět má tvar, předmět má barvu, nejen předmět, ale i člověka, můžeme mít rádi, byly patrné nejrůznější vztahy mezi objekty, které oni fotí, a zároveň ke světu, a to skrze jejich pohled.“
„Měli jsme pro děti připravené fotoknihy. Každý den jsme to, co oni vyfotili, nahráli do počítače a vytiskli. Mohli se tedy z těch fotografií rovnou těšit a reflektovat svou práci. Musím říct, že jsem byla velmi překvapená nejen z jejich nadšení, které mají většinou pro každou aktivitu, kterou jim dobrovolník nabídne, ale i ze zodpovědného přístupu, který k tomu měli. Snažili se i dodržovat témata, i když kolikrát byli tak nadšení, že nakonec fotili všechno, co kolem sebe měli. U některých z dětí jsme odhalili neskutečné výtvarné cítění, zvlášť tedy, mám-li někoho konkrétně zmínit, u Fedi nebo Editky, což jsou zdravé děti, jak fyzicky, tak mentálně. V ústavu sociální péče fungují spíše jako pomocníci. Mnohdy je nám velmi líto, že tyto děti velmi pracují, ale není tam kladen tak velký důraz na to, aby se rozvíjely psychicky nebo měly možnost se nějak kreativně projevit. Pro tyto děti byl určen náš fotoprojekt.“
Výjezdu do Vilšan se zúčastnila i další dobrovolnice z Bodaje Drahomíra Broková. Podle ní jsou tamní děti velmi ovlivněny prostředím, ve kterém žijí. A někdy se i na první pohled psychicky zanedbané děti mohou rozvíjet, je-li jim poskytnuta příležitost a věnována patřičná péče:
„Říká se, že největší přirozeností dítěte je hra. Ale ne vždy to platí. Když jsem byla poprvé ve Velšanech, velmi mě překvapilo, že děti tam si neumějí hrát. Přitom je to taková přirozená věc, tam tohle ale nefungovalo. Dobrovolníci, kteří tam jezdí, si s nimi samozřejmě v rámci volnočasových bloků hrají a zapojují je do nejrůznějších aktivit. Děti tak přicházejí do interakce, nějakým způsobem si spolu hrají, což je důležité kvůli spoluprožívání pozitivních zážitků. Když spolu něco příjemného sdílejí, stmeluje to celý kolektiv.“
Sdružení Bodaj pořádá benefiční výstavu fotografií každoročně. Letos jsou ale vystavované fotografie vybrány přímo z tvorby vilšanských dětí, říká Dominika Duchková:
„Tato výstava vznikla nejenom proto, abychom přinesli svědectví o práci, kterou s dětmi na Ukrajině děláme, ale také proto, abychom ukázali talent dětí a jejich pohled na život, na svět kolem nich, na ostatní děti a podobně.“
Na výsledky fotoprojektu, ale činnosti sdružení Bodaj ve Vilšanech jako takové, se můžete přijít podívat sami, a to až do soboty 24. listopadu do pražské kavárny Pražírna, kde jsou fotografie dětí vystaveny.
