Národní divadlo uvádí černou komedii o hercích za nacismu
Činohra pražského Národního divadla uvádí českou premiéru černé komedie britského autora Nicka Witbyho Být či nebýt. Odehrává se za druhé světové války v okupovaném Polsku. Je to takzvané divadlo na divadle, hlavními hrdiny jsou herci, kteří se zapojí do odboje. Námět čerpal autor hry Nick Whitby z filmu Alfreda Lubitche, který vznikl v letech druhé světové války v Holywoodu.
Stejnojmennou filmovou komedii natočil slavný německý režisér Ernst Lubitsch v Hollywoodu v roce 1942. Příběh současného divadelního přepracování se takřka celý odehrává v divadelním zákulisí. Odkrývá vztahy mezi herci i jejich zázemí. Divadelních her situovaných do divadla existuje řada, šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal však připomíná, že tato komedie se odehrává v období, které vůbec humorné nebylo:
"To z ní po mém soudu dělá hru zajímavou a komedii, která je sama o sobě dobrá a zábavná, navíc i podstatnou."
Jak se změnil starý námět ve zpracování současného dramatika Nicka Whitbyho? Vysvětluje dramaturgyně Helena Havlíková - Kolihová...
"Ernst Lubitch měl v tom roce 1942 spíš potřebu vyslovit se k aktuálnímu aktu války, kdežto Nick Whitby nikterak nezastírá, že je současný autor, který tu hru napsal v roce 2008. Píše současným jazykem, není to žádná kvazzidobová ilustrace. To je myslím hlavní posun."
Inscenaci připravil mladý režisér Daniel Špinar, jehož práce si už delší dobu všímá odborná veřejnost a letos se objevil i v nominacích na cenu Alfreda Radoka. Být či nebýt je jeho druhá práce v Národním divadle.
"Tuto hru mi nabídl pan režisér Dočekal, který ji sám objevil s panem překladatelem Stachem a myslím, že ji chtěl i sám dělat. Ale když já jsem potom řešil, co v Národním divadle nastudovat, tak to byla jedna z možností. A nějak mě ta hra nejvíc uchvátila, protože byla dobrá, zábavná a bylo to trochu něco, co jsem ještě nikdy nedělal."Patříte k režisérům, kteří mají tendenci s textem dramaturgicky nakládat, například přeskupovat nebo dopisovat scény?"U klasických textů určitě, protože klasika se většinou nedá nikdy hrát tak, jak je napsaná. Buď je to dlouhé nebo chce člověk vyjádřit něco jiného nebo vypointovat jinou situaci, než která fungovala před třemi sty lety. Tam se většinou snažím dramaturgicky hodně zasahovat, ale tahle hra je nová, je z roku 2008, tady to nebylo potřeba. Dělali jsme jen drobné úpravy."
Jak je pro vás důležitá práce s hercem?"Protože sám jsem taky vystudovaný herec, tak mě herci zajímají nejvíc. Ale přesto jsou inscenace, kde to víc opírám o nějakou estetiku a stylizovaný herecký výkon. Něco je hravější a víc hledání, záleží na typu textu. Toto je případ, kdy jsme se snažili být hraví a hledat v sobě něco, co známe z divadelního zákulisí."
Jak je na tom podle vás české herectví? Konkrétně třeba na velkých scénách? teď jsme měli možnost vidět práci režiséra Wilsona, který s hercem pracuje naprosto odlišně od všeho, co tady známe...
"České herectví je velmi specifické, má limity ale i své přednosti. Přednost spočívá v tom, že ty věci jsou hodně vymyšlené, jsme vynalézaví. Ale většinou se tak potácíme mezi Německem a východem. na východě je hraní řekněme emotivnější a pravdivější, v Německu je to spíš studené a precizně technicky dokonalé. A my jsme někde mezi. To souvisí s českou povahou. Že to trochu tak jako šudlíme. Myslím, že divadlo Wilsonova typu si tady nemůžeme dovolit, české divadlo to prostě v sobě nemá. Nevypěstovali jsme si to, nejsme tolik precizní, tak přesní. Zároveň je na divadlo málo peněz, to je další věc, že češi svojí kulturou všeobecně trochu pohrdají. Zdaleka si kultury nevážíme tolik jako Poláci nebo Němci. A z toho vyplývá, kolik na to jde peněz, co divák chce v divadle vidět a souvisí to i s připraveností herce jako takového."Jaké jsou vaše nejbližší plány?
"Mně čeká Zkrocení zlé ženy v létě na Hradě, to je výzva, to je zase něco jiného, a hodně se taky těším na Nebezpečné známosti, které budu dělat ve vlastní dramatizaci v Brně v Redutě. To mě teď naplňuje."