Písně Sametové revoluce
Česko slaví 35 let od pádu komunistického režimu. Kromě masových demonstrací, zapojení studentů, cinkání klíčů k sametové revoluci neodmyslitelně patří také hudba, písně, které tehdy zněly na veřejných prostranstvích. Některé z nich rezonují společností dodnes.
Hymna pádu režimu - tak lze označit legendární song „Modlitba pro Martu“, který patří do repertoáru Marty Kubišové, zpěvačky, která byla přes dvacet let zakázaná. Píseň se nejprve stala symbolem odporu českého národa proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do komunistického Československa 21. srpna 1968. Modlitba byla improvizovaně natočená 23. srpna 1968. V roce 1989 ji spolu s Martou Kubišovou zpívaly tisíce lidí na českých a slovenských náměstích. Stalo se už tradicí, že píseň Modlitba pro Martu zní ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu i některých soukromých rádií symbolicky na výročí sametové revoluce 17. 11. v 17:11.
Dalším ze zpěváků, který se mohl po 17. listopadu 1989 vrátit na česká pódia, na festivaly i do klubů byl Karel Kryl. I on se podobně jako Marta Kubišová nebál vyjádřit svůj nesouhlas s komunistickým systémem a jít proti proudu. Jeho první deska byla vydána půl roku po vpádu armád Sovětského svazu na naše území, přičemž titulní písnička „Bratříčku, zavírej vrátka“ vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968 jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. O rok později Kryl emigroval do Německa, kde zůstal dvacet let. Revoluce ho zastihla v Čechách, kam se vrátil kvůli pohřbu matky. Během sametové revoluce tak zazpíval společně s Karlem Gottem hymnu na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Později svého vystoupení litoval.
Další z ikonických skladeb, která zazněla před 35 lety na zaplněné Letenské pláni, je „Náměšť“ v podání Jaroslava Hutky. Píseň zasvěcená základním lidským hodnotám jako jsou láska, svoboda, víra, pravda a lidskost začínající slovy Krásný je vzduch, krásnější je moře… za dobu Hutkovy emigrace zlidověla a v mrazivý listopadový den zněla z většiny hrdel na jedné z největších demonstrací v novodobých dějinách Československa.
Po letech cenzury se do vysílání rádií dostali i další písně o svobodě. Nevídaná byla i žánrová pestrost, která vystřídala socialistický pop. Po několika měsících ale polistopadová euforie vyprchala a většina písničkářů, kteří po sametové revoluci dokázali zaplnit velké haly, se vrátila do malých klubů. Některé z jejich songů ale rezonují společností dodnes.
