Duo Bohemia Berlin vystupuje úspěšně v Česku i ve světě
Marta Vávrová - soprán a Petr Vašíček - klavír. Dohromady Duo Bohemia Berlin. Umělecká i partnerská dvojice českých muzikantů, kteří žijí v Berlíně a společně vystupují po celé Evropě, ve Spojených státech nebo v Jižní Americe. V loňském roce koncertovali i na mezinárodní konferenci Krajané a kultura, která proběhla v pražském Národním muzeu. A právě tam s nimi natočila rozhovor Milena Štráfeldová pro svou krajanskou rubriku.
/Vávrová/ "My jsme vznikli tak, že si můj dnes už manžel poslechl moje cédéčko, které jsem natočila s jinými kolegy, s Jaroslavem Krčkem. Tak jsme se seznámili a začali jsme spolu hrát."
Dobře, zkusíme to ještě trochu jinak. Jaké vlastně máte za sebou školení? Začněme u škol...
/Vávrová/ "Já jsem vystudovala v Budějovicích."
/Vašíček/ "Já v Mnichově a v Římě, klavír a dirigování."
Vy jste tedy typický zahraniční Čech?/Vašíček/ "My jsme v roce 1968 emigrovali. Byli jsme na dovolené v Západním Německu a po srpnu jsme se už nevrátili."
Od té doby stále působíte v Německu?
/Vašíček/ "Ne, mezitím v Itálii a pak jsem byl třináct let ve Vídni. V Berlíně jsem teprve od roku 2002, protože jsem chtěl vědět, jestli se město sjednotilo. Pořád to jsou dva Berlíny, to je ale jiná záležitost."
Kde je těžiště vašeho repertoáru?/Vávrová/ "Asi v české muzice, Dvořák, Janáček, Martinů. Děláme i světové skladatele, ale soustředíme se na českou literaturu."
/Vašíček/ "K tomu bych ale ještě dodal, že vedle tradiční české hudby od Smetany po soudobé skladatele, po Tučapského, je to židovská hudba. My jsme teď připravili program židovské hudby z celého světa. Z Čech, ze Španělska, z Ameriky, z Ruska."
/Vávrová/ "Já bych zdůraznila právě pana Tučapského. Pan Tučapský je současný skladatel žijící v Londýně. Napsal pro nás cyklus a toho si nesmírně vážíme. Už proto, že to je česká věc, a vznikla v Londýně."
Co vás přivedlo k židovské hudbě?/Vašíček/ "Za A je velmi kvalitní, a pak samozřejmě přes Mahlera se asi každý hudebník dostane k židovské hudbě. Taky pro nás psali různí židovští skladatelé. A myslím, že evropská kultura je z velké části ovlivněna židovskou."
Kde všude koncertujete?
/Vávrová/ "Jeden nám hodně milý koncert byl ve Spillville v Iowě u českých bratří. Potom v Chile, v Londýně, v Německu, v Berlíně. V Čechách také, samozřejmě nezapomínáme na Čechy. Varšava, Slovensko, Vídeň..."
Čili pořádáte celé koncertní šňůry?/Vašíček/ "Ano."
Kolik koncertů je to řekněme za měsíc?
/Vašíček/ "To je různé. Přes léto, kdy bývá málo koncertů, jsme byli na turné na Slovensku a v Maďarsku. My máme různé projekty, které pak nabízíme pořadatelům. Jako teď tu židovskou hudbu. A kdo se tak chytí, rybářsky řečeno."
A koncertujete výlučně jako duo, nebo se zapojujete i do některých dalších projektů?
/Vávrová/ "Zapojujeme se i do dalších projektů. Já jako soprán se snažím působit i s dalšími. Ale při těchto projektech, které děláme, jsme hodně činní spolu, jako partneři. Petr ale taky hraje s jinými zpěváky, já hraji s jinými orchestry nebo s filharmoniky. Prostě jako všichni muzikanti děláme to, co přijde, abychom byli činní."
Co kompakty, cédéčka, nahrávky?/Vašíček/ "Marta jich má řadu. Od někdejšího pantonského, dnes supraphonského dvoucédéčka Erbenových Prostonárodních písní českých přes alternativu, která vyšla u Indies v Brně, až po její vlastní jihočeské věci. Ona to ve vší skromnosti neříká, ale soustředí se i na Adama Michnu z Otradovic. Tomu se věnuje systematicky, i když je v Německu úplně neznámý. Tím zajímavější je ale pro publikum. A to chceme teď natočit."
Takže se vám ho tam už podařilo prosadit?/Vávrová/ "Ano, v Německu se hodně snažím zařazovat do repertoáru věci, které se u nás běžně dělají v kostelích. A podařilo se mi i dodat jednomu sboru v německém kostele celou Mariánskou muziku. Zeptali se mne, jestli by ji mohli přeložit! Každopádně se mi ale snad podaří tu muziku i jméno Adama z Otradovic tam uvést ve známost."
/Vašíček/ "Já bych k tomu ještě dodal, že hrajeme taky soudobé autory. Marta připravuje česko - slovenské i soudobé slovenské autory, ty děláme v Německu systematicky."
Které například?
/Vašíček/ "Vladímíra Godára. My jsme provedli v německé premiéře jeho cyklus Vážné zpěvy a řadu dalších. Takže česko-slovenskou kulturní propagaci děláme rádi, protože se pořád cítíme jako Čechoslováci."
A na závěr dnešní rubriky alespoň krátce zalistujeme v krajanském tisku. Jak uvádí týdeník Jednota z chorvatského Daruvaru, menšinová práva jsou v Chorvatsku chráněna řadou zákonů, i samotná ústava zaručuje příslušníkům národnostních menšin rovnoprávnost. To se týká i české menšiny. Loňské změny a doplňky ústavního zákona jsou ještě dál, přinesly tzv. doplňkový hlas v parlamentních volbách, o který menšiny dlouho usilovaly. Přesto se vnucuje otázka, zda menšiny budou moci toto právo plně využít. Upozornila na to poslankyně za českou a slovenskou menšinu Zdenka Čuchnilová. Problém totiž je v soupisu voličů. Pokud chce volič dát hlas svému menšinovému kandidátovi, musí být sám zapsán v menšinovém soupisu voličů. Přitom není uzákoněno, jak se údaj o příslušnosti k menšině eviduje nebo kontroluje. Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku informuje o tom, že před dokončením je další filmový dokument o zahraničních Češích - tentokrát o exulantech ve Švýcarsku. Snímek s názvem České kořeny ve Švýcarsku se natáčel v létě roku 2010 v několika švýcarských městech. Autoři v něm zachytili zajímavé osobní výpovědi a aktivity osmi českých rodin nebo jednotlivců a navštívili i legendární skautský tábor na Rýně. Pražská premiéra bude 28. února v Městské knihovně v Praze. Dokument navázal na podobný projekt nazvaný České kořeny ve Švédsku, který měl úspěch na několika filmových festivalech a promítala ho i Česká televize. Oba filmy vznikly díky spolupráci Mezinárodního českého klubu a Kam Studia z Kyjova.