Zemřel veterán II. světové války Jan Wiener

Ve věku 90 let zemřel ve středu v Praze plukovník Jan Wiener, veterán RAF. Jeho životní osudy poznamenaly zvraty 20. století.

Jan Wiener, foto: ČTK

Za II. války byla rodina kvůli židovskému původu pronásledována, jemu samému se podařilo z protektorátu uniknout. Vzpomínal na to před lety v rozhlasovém pořadu. "Zanechal jsem tady dobrou rodinu, vynikající babičku a krásnou zem, kterou jsem miloval. Já jsem tady ten život velmi miloval. Já jsem hodně sportoval, byl jsem holkař a strašně mě bavil život. Já jsem si vždycky myslel, že tahle země se hájit musí."

Jan Wiener se dostal do Velké Británie, k 311. bombardovací peruti. Po návratu do vlasti na něj stejně jako na řadu jeho kolegů čekalo vězení. V šedesátých letech pak odešel do exilu do USA, kde přednášel např. historii.

Přes všechny rány osudu byl Jan Wiener optimistou. Jeho přítel, novinář Jan Urban v rozhovoru pro Radio Praha řekl:

"Bezesporu to byl jeden z nejoptimističtějších a nejvyrovnanějších lidí, které jsem kdy potkal. Měl takový skvělý dar, že jakkoliv dramatický a často bolestný byl jeho život, tak on sám byl rozený optimista a měl takový zvláštní vztah k historii a občanskému postoji. On bral historii jako něco osobního a říkal: ´Fňukat mohou jenom lidé, kteří tento pocit nemají, protože pro mě Hitler byla osobní věc, komunismus byla osobní věc a já jsem si vždycky za všechno mohl sám, tím pádem si nemám proč stěžovat a musím být optimista vždy a všude."

Obdobně na Jana Wienera vzpomínal i politolog Jiří Pehe, který s ním spolupracoval v rámci pobočky newyorské univerzity v Praze.

"Byl svým založením člověk, který byl nejen velmi aktivní, ale i aktivistický a člověk, který přijímal i nejtěžší rány osudu jako výzvu a snažil se jim nějakým způsobem čelit. To byl takový hlavní jeho povahový rys a myslím si, že skutečně hodně jeho činů vycházelo z toho, že to byl člověk nesmírně odvážný."

Jan Wiener, foto: ČTK

V období sametové revoluce se Jan Wiener vrátil do Československa, spolupracoval s Občanským fórem, přednášel a účastnil se veřejného dění. Prezident Václav Havel mu udělil medaili Za zásluhy. S polistopadovým vývojem ale Wiener příliš spokojen nebyl, uvedl Jan Urban.

"Doufal, že to národní povědomí a hrdost budou mít šanci převládnout nad tím čecháčkovství, které bylo něčím, proti čemu vždycky hodně vystupoval a říkal, že se tady ještě nenastartovala ta hrdost na to, kdo jsme a proč jsme."

Jiří Pehe dodal:

"Stejně jako mnoho lidí s jeho osudem očekával, myslím si že po právu, že jeho bývalá vlast jej přijme s otevřenou náručí, že o tyto lidi tady bude přirozený zájem, že to budou lidé, kteří budou sloužit nejen jako morální vzory, ale také budou využíváni třeba v akademických institucích, budou v nejrůznějších expertních pozicích, poradcovských pozicích."

A na závěr ještě slova dokumentaristky Olgy Sommerové:

"Zemřel Jan Wiener, jeden z rytířů ducha a statečný člověk, veterán II. světové války. A já si říká, že když nás tihle muži opouštějí, ať je to Tigrid nebo Ivan Medek, že tady nakonec nebudeme mít vůbec žádné vzory."