Z krajanského tisku

tisk101217_1.jpg
0:00
/
0:00

Časopis českých krajanů v Austrálii Čechoaustralan se ve svém zvláštním vánočním vydání obsáhlou reportáží vrací k říjnovému setkání krajanů v New Yorku. Při příležitosti stého výročí založení krajanského spolkového domu Bohemian Hall v Astorii zde proběhl seminář nazvaný Češi - národ bez hranic. Zúčastnili se ho nejen Češi žijící ve Spojených státech, ale i krajané z Francie, Rumunska, Chorvatska nebo Srbska a také z Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.

New York,  foto: Milena Štráfeldová
Časopis českých krajanů v Austrálii Čechoaustralan se ve svém zvláštním vánočním vydání obsáhlou reportáží vrací k říjnovému setkání krajanů v New Yorku. Při příležitosti stého výročí založení krajanského spolkového domu Bohemian Hall v Astorii zde proběhl seminář nazvaný Češi - národ bez hranic. Zúčastnili se ho nejen Češi žijící ve Spojených státech, ale i krajané z Francie, Rumunska, Chorvatska nebo Srbska a také z Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Několik účastníků včetně zástupce Senátu ČR přijelo i z České republiky. Hlavními tématy semináře byly otázky zachování české identity krajanů v různých zemích světa i jejich současné potřeby ve vztahu k České republice. "Řešit otázku zachování češství pro příští generace diaspory s lidmi, kteří jsou nejen vlastenecky zapáleni, ale zároveň schopni svoji motivaci proměnit v přínosnou aktivitu, bylo přímo požitkem," napsala v Čechoaustralanu jeho vydavatelka a současně účastnice semináře Barbara Semenov. Časopis přináší i znění tzv. Astorské charty, kterou formulovala skupina Čechů žijících v New Yorku. V závěru této charty se píše, že vláda by se v jednání s krajany měla řídit následujícím pravidlem: Každou komunitu podpořit v tom, co s nejmenším úsilím ze strany vlády povede k jejímu největšímu rozkvětu a soběstačnosti.

Časopis Jednota, který vydává stejnojmenné vydavatelství českých krajanů v chorvatském Daruvaru, připomíná 25. výročí vzniku nejznámějšího krajanského folklorního souboru Holubička. Soubor založili v roce 1985 Josef Souček a Vilim Grgič, hudbu na úplném začátku obstarával Alen Matušek, při zakládání byla ale celá řada nadšenců, kteří se dodnes k souboru hlásí. Vznik souboru byl výsledkem dlouholeté folklorní tradice v daruvarské Besedě. Soubor během své pětadvacetileté historie vystupoval v krajanských komunitách po celém Chorvatsku, pravidelně ale zajíždí i do České republiky. S lety se Holubička také rozrůstala, dnes k ní kromě vlastní doprovodné hudební a pěvecké skupiny patří jedna dětská skupina ve školce a dvě skupiny Malé holubičky v české škole v Daruvaru, píše Jednota.

Nový domov, který vychází v kanadském Torontu, informuje o Mezinárodním filmovém festivalu ve Vancouveru. Jeho 29. ročník proběhl v první polovině října. Festival patří mezi pět největších severoamerických festivalů a letos se na něm promítlo 373 celovečerních i krátkých filmů z 80 zemí. Prezentovala se tu i kinematografie z Česka. Do soutěže byly přijaty dva krátké snímky Zlatá rybka a Love Birds a čtyři filmy celovečerní: Protektor, Kawasakiho růže, Mamas and Papas a Přežít svůj život. Nový domov obsáhle informuje o každém z nich, a i když žádný ze snímků na festivalu oceněn nebyl, nemáme se za co stydět, píše se v Novém domově. Česká kinematografie neměla ještě nikdy na vancouverském festivalu tak silné zastoupení jako letos. Navíc všechny tyto filmy posbíraly jinde ve světě i v České republice řadu prestižních cen.

Vídeňské Svobodné listy přinášejí krátký životopisný medailon českého hudebníka Františka Vincence Kramáře - Krommera, který působil u vídeňského dvora. Stal se tu dokonce nástupcem jiného českého muzikanta Leopolda Koželuha. Kramář se narodil r. 1759 v Kamenici u Jihlavy, pod tímto jménem je ještě zapsán v tamní matrice, jeho rodiče v té době už ale užívali poněmčenou podobu jména Krommer. Hudební talent se u malého Františka projevil velmi záhy, takže zpíval už jako chlapec na kůru v Tuřanech u Brna. Později působil jako kapelník i skladatel ve šlechtických rodinách v tehdejším Uhersku a nakonec získal místo ve dvorní kapele ve Vídni. Po Koželuhově smrti byl jmenován dvorním skladatelem a kapelníkem dvorní komorní hudby. Kramář byl posledním, komu císař František I. tento titul udělil. Ve své kapelnické funkci procestoval Kramář - Krommer Evropu a koncertoval například v Itálii nebo ve Francii, uvedly Svobodné listy.

Bulletin Československého ústavu zahraničního připomíná úmrtí válečného veterána a příslušníka čs. bombardovací perutě RAF Jana Wienera, který zemřel 24. listopadu 2010 v Praze ve věku 90 let. Obsáhle také informuje o výuce češtiny v zahraničí a přináší zkušenosti lektory češtiny v korejském Soulu. Bohemistiku zde učí Ivana Bozděchová. Podle ní v Soulu studuje češtinu více než 140 posluchačů. Je to jediná jihokorejská univerzita, kde se čeština vyučuje jako hlavní obor, a to dokonce i v doktorandských kurzech. Vzhledem k vysokému počtu studentů mají lektoři češtiny na této univerzitě poměrně vysoký úvazek - 16 hodin týdně. Náročná je především výuka v konverzačních kurzech, do kterých bývá zapsáno až téměř třicet studentů v jediné skupině. Katedra bohemistiky pro ně organizuje i mimoškolní akce, filmová představení, soutěže v češtině a podobně, píše bulletin.

Novozélandské Střípky píší o jednom českém prvenství - kostce cukru, která ve 40. letech 19. století vznikla v českých Dačicích. Stalo se tak v rafinérii cukru, kterou v Dačicích založili bratři Grebnerovi. Původně zde počítali přímo s výrobou cukru z vlastní cukrovky, po neúspěších se ale přeorientovali na zpracování dováženého cukru. V r. 1840 přišel do rafinérie jako nový ředitel Jakub Kryštof Rad a pod jeho vedením byl podnik modernizován. V té době se ještě běžně cukr lisoval do homolí, které se sekaly na kousky. Radova manželka se při sekání cukru však zranila a Rad přišel na nápad lisovat cukr do malých kostek. Nový výrobek se objevil na trhu v r. 1843. Spolu se samotným vynálezem zkonstruoval Rad i první zařízení na lisování cukru a sepsal protokol na výrobu kostkového cukru, který se v zásadě používá až dodneška. Dačická rafinérie sice v r. 1852 zanikla, kostka se ale mezitím rozšířila do celého světa. Dnes má v Dačicích unikátní pomník, uvádějí Střípky.