Z krajanského tisku

Chorvatská Jednota uvádí, že v příštím roce oslaví Svaz Čechů své 90. výročí. Česká menšina v Chorvatsku je přitom považována za nejlépe organizovanou na světě. Jubileum si připomenou jak jednotlivé Besedy, tak samotný svaz na Voničce v listopadu r. 2011. Předsedkyně Svazu Čechů Lenka Janotová si však při této příležitosti postěžovala, že v poslední době svaz jakoby ztrácel svůj význam a jeho úlohu v zastřešování všech příslušníků české krajanské menšiny přebíral někdo jiný. Položila otázku, zda Češi v Chorvatsku svaz ještě potřebují? Jednota dále píše, že v příštím roce uběhne také dvacet let od prvního odsunu dětí z Daruvarska do České republiky. Děti českých krajanů z Daruvaru a jeho okolí mohly v r. 1991, během tzv. domovinské války při rozpadu Jugoslávie, strávit čtyři měsíce v bezpečí v České republice. Výročí připomene výstava fotografií, setkání účastníků i kulatý stůl, který tuto mimořádnou záchrannou akci zhodnotí z odstupem dvou desetiletí.

Český dialog přináší medailon Marie Dolanské. Rodačka z Vídně tu vystudovala střední školu, před druhou světovou válkou se ale její rodina uchýlila do tehdy ještě demokratického Československa. Marie tu mohla ještě krátce studovat. V roce 1948 ale emigrovala do Spojených států a dodnes je tu vůdčí osobností českých spolků. Organizuje jejich setkání, připravuje pro ně programy, přispívá do krajanských periodik, překládá... Český dialog uvádí krátký výběr z jejích vzpomínek. Mimo jiné v nich uvádí, jaké byly její dojmy po návratu do Československa v r. 1991. Jedním slovem: horší, než čekala. Mentalita lidí se podle ní proměnila k horšímu. Veškeré služby zde byly zaostalé, jako by se tu čas zastavil v r. 1948. Marie Dolanská se proto rozhodla přispět alespoň podle svých možností - celý jeden rok tu učila angličtinu.

Nový domov přináší celostránkovou informaci o oslavách výročí vzniku Československé republiky, na kterých se sešli čeští exulanti žijící v kanadském Torontu. Otiskuje také první část analýzy kanadské emigrační politiky, přičemž se zmiňuje i o snadném zneužívání současných azylových zákonů. A připomíná taky osudy našich občanů v Sovětském svazu ve 20. letech, kteří už před 2. světovou válkou mizeli v gulagu. Skončili mezi nimi i lidé, kteří odešli z Československa do Sovětského svazu s ideální představou této komunistické zemi pomáhat. Nový domov to dokládá na osudech rodiny Ivana Pěnici z Hodonínska, který se podílel na budování "Slovácké komuny" ve Stalingradské gubernii. Za vlády Stalina budili tito lidé v SSSR velkou nedůvěru a řada z nich byla odvlečena do sovětských pracovních táborů nebo rovnou postřílena.