Z krajanského tisku

0:00
/
0:00

Jednota, časopis české menšiny v Chorvatsku, přináší informace o výuce češtiny na letních jazykových kursech, které každoročně probíhají v České republice. Krajanští učitelé, bohemisté a pracovníci krajanských médií se mohou zdokonalovat v češtině na dvoutýdenních metodických kursech, které pořádá Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze.

Jednota, časopis české menšiny v Chorvatsku, přináší informace o výuce češtiny na letních jazykových kursech, které každoročně probíhají v České republice. Krajanští učitelé, bohemisté a pracovníci krajanských médií se mohou zdokonalovat v češtině na dvoutýdenních metodických kursech, které pořádá Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Do Česka se sjelo na dvaadvacet zahraničních Čechů prakticky z celého světa, z Austrálie, Sýrie, Ruska, Francie, Brazílie, Spojených států nebo Rumunska. Jednou z nejstarších účastnic byla Markéta Makhoulová, která žije už šestatřicet let na Blízkém východě. V Alžírsku a později v Sýrii vyučovala na gymnáziu, věnovala se ale i malování. V samotné Sýrii podle ní žijí asi tři stovky Čechů, především žen, které se provdaly za Syřany. Je tu i několik aktivních spolků, například v Damašku, Allepu nebo Latákii.

Další číslo Jednoty připomíná patnácté výročí znovuzaložení české besedy v Dolní Střežanech. Beseda si své jubileum připomněla v nově opraveném domě, který se po tříleté renovaci změnil k nepoznání. Dnes se jedná o jeden z nejmodernějších besedních domů české menšiny v Chorvatsku. První zmínka o spolku je z ledna r. 1939, kdy zde vystupovali divadelní ochotníci. Všechny besední dokumenty byly ale zničeny za druhé světové války. Činnost spolku krajané obnovovali hned několikrát, v r. 1966, pak znovu v r. 1974 a naposledy před patnácti lety. V té době zde působila divadelní skupina, folklorní soubor i dechovka. Dnes byly v Dolních Střežanech obnoveny některé tradice, majálesy, pálení čarodějnic, masopusty, kateřinské zábavy. V Besedě, která má nyní 134 členů, působí dvě divadelní skupiny a nově tu vznikl ženský pěvecký sbor.

Číšník z vídeňské restaurace Schweizerhaus,  foto: Clemens Pfeiffer
Novozélandské Střípky informují o novém klubu Čechů a Slováků, který vznikl letos v srpnu v Dunedine. Sdružuje nejen krajany českého a slovenského původu, kteří žijí přímo v Dunedine, ale i členy rady studenty Otago University. Jednou z jejich prvních akcí bude oslava letošních Vánoc a účast na filmovém, festivalu, na kterém se bude promítat český film Kawasakiho růže.

Vídeňské Svobodné listy připomínají 90. výročí proslulého hostince Schweizerhausu, který ve vídeňském Prátru provozuje rodina Kolaříkových. Schweizerhaus podle tradice existoval už před rokem 1766, kdy ovšem Prátr ještě nebyl otevřen široké veřejnosti. Hostinec v r. 1920 převzal vídeňský Čech Karel Kolařík a jako vůbec první ve Vídni tu zavedl tzv. otevřenou kuchyni, kde mohli hosté přímo sledovat přípravu všech jídel. Na konci 2. světové války byl Schweizerhaus zcela zničen a manželé Kolaříkovi začali znovu, od nuly. Podařilo se jim však podnik opět dobudovat a dnes patří podle listu k nejnavštěvovanějších místech ve Vídni. Přicházejí sem hlavy států, politici, umělci, sportovci a významné osobnosti doslova z celého světa, píší Svobodné listy.

Torontský Nový domov pod názvem Co pro mne znamená Svoboda publikuje vzpomínky malířky a restaurátorky Bedřišky Znojemské. Při poúnorových prověrkách v r. 1948 musela opustit téměř dokončená studia medicíny na Karlově univerzitě v Praze, a to jenom proto, že si uchovala hodnoty demokratického masarykovského Československa. Další léta prožila v Česku prakticky na okraji společnosti, nemohla najít odpovídající práci. Až se spolu se svým manželem, restaurátorem Bořivojem Znojemským, pustili do opravy kostelů. Ještě v r. 1987 je ale soudruzi chtěli likvidovat, protože prý narušují socialistické smýšlení lidu. Dnes malířka Znojemská vystavuje své obrazy po celém světě a získala za ně i několik prestižních cen.

Zpravodaj Československého ústavu zahraničního přináší informace o cestě spisovatele Arnošta Lustiga do Jižní Koreje. Autor zamířil do Soulu poté, co navštívil Světovou výstavu EXPO 2010 v čínské Šanghaji. V Jižní Koreji strávil čtyři dny a mimo jiné se tu setkal se svými čtenáři, zahajoval výstavu o Franzi Kafkovi a vystoupil i na mezinárodní vědecké konferenci a Kafkovi a jeho vlivu na cizí literatury. Na konferenci se podílelo i pražské Centrum Franze Kafky, jehož ředitelka Markéta Mališová na setkání také vystoupila. Zájemci o literaturu a dílo Arnošta Lustiga se s ním setkali i na půdě soulského Izraelského kulturního střediska. Setkání připravila Soulská literární společnost, která sdružuje zahraniční diplomaty a jihokorejské literáty, nakladatele a překladatele.