Ypsilonka slaví třeba 45. výročí
Studio Ypsilon patří k nejznámějším divadlům z malých scén vzniklých v 60. letech. Spolu se Semaforem patří k těm, která dodnes hrají, dokonce pod vedením svých zakladatelů. O jubileu, které Ypsilonka v těchto dnech slaví, bude řeč v následující rubrice.
Divadlo uvedlo filmové ukázky ze svých prvních inscenací Carmen nejen podle Bizeta nebo Michelangelo, i z těch relativně nových, Pojď domů, ona brečí a Mozart v Praze.
"Uvedeme třeba Mozarta, který není tak dávný, ale zase je tam dobře vidět, jak krásně mnozí lidé zestárli,"
říká principál Ypsilonky. Divadlo slaví 45 let. Vzniklo sice už v roce 1963, tedy před 47 lety a první premiéra byla o rok později, nicméně ředitel, režisér a umělecká vůdčí osobnosti divadla Jan Schmid je přesvědčen, že je dobré si léta ubírat. Podle Schmida Ypsilonka vždy reagovala na proměňující se společenské poměry:
"Nejdřív to bylo 'divadlo-svět', jak jsme si to pojmenovali. A bylo to vždycky o člověku na chvostu dějin, který je limitován a nic nemůže ovlivnit. V druhém období to bylo o tom, že člověk může ovlivnit. Nemysleli jsme ani tak na velikány jako Michelangela a další osobnosti, které dějinami hnuly, ale že každý z nás může svým způsobem něco ovlivnit. Na začátku 60. let ty pocity byly dost mizerné, tak že to není pravda. To bylo 'divadlo-člověk'. A tak to šlo dál. Později, když jsme přecházeli do Prahy, bylo 'divadlo souvislostí'. A vždycky při téhle změně a při tom pojmenovávání tam nastala nějaká hluboká krize, která vypadala, že je to úplný konec."
Krizí vnitřních i vnějších bylo za dobu existence souboru mnoho.
říká Jan Schmid. Divadlo vzniklo v Liberci do Prahy muselo přesídlit v roce 1978. Útočiště našlo v paláci Olympik ve Spálené ulici na Novém městě Pražském. Pak je ale úřady pod záminkou rekonstrukce vypudily.
"Tady se udělala rekonstrukce, abychom neměli kde hrát. Tak jsme putovali po různých místech, kde nás nechali. V Činoheráku nás nechali, ale hned to bylo zakázané, že tam Ypsilonka nemůže hrát, v Redutě jsme hráli, snad nejdéle v Žižkovském divadle. Myslím si, že to přineslo zocelení, že jsme drželi pohromadě nějakou zvláštní silou. To ani nebyl odpor, ale vzniklo tu něco pevného a solidního. Ale přece jenom mnozí odešli do Liberce. Najednou ta sláva nebyla k ničemu, protože divadlo bylo v nemilosti. Člověk si zvykl existovat v té záři, ale ono to dál nepokračovalo."
"V 80. letech se na ty naše insecnace při předprodeji stála fronta třeba až do Vladislavovy ulice. Sebevrah, Vosková figura, Matěj poctivý, to byly opravdu průlomové věci. Jenom v divadle se směly říkat věci, které se jinde říkat nesměly. To vám potvrdí každý herec, že to tenkrát bylo svobodnější než třeba v televizi nebo jinde. Ale řada inscenací přežila i po Listopadu a dál se hrály a ukázalo se, že mají smysl i v době, kdy už se mohlo říkat úplně všecko."
"I když sepjetí s Janem Schmidem jako zakladatelem a tvůrcem poetiky je značné, i on sám přiznává, že on sám je pokračovatelem, která tady byla vždycky. A každý tvůrce z ní může čerpat po svém. Jan Schmid jde směrem výtvarného divadla, já si z toho zase vybírám spíš možnosti, které to dává při divadelní zkoušce. že zkouška neznamená udělat text od strany 3 do strany 5, ale že se zkoumá napojení na realitu, která se zkoumá, a na osobnost herce, že není důležitý jen herecký talent. Nechci dělat soud, jestli Ypsilonka skončí s těmi hlavními jmény, které ji reprezentují, ale ten směr divadelního myšlení tady bude určitě vždycky."
