Divotvorný Jiří Sternwald
Neuvěřitelného věku 95 let se v těchto dnech dožívá významná osobnost české zábavné i vážné hudby, autor mnoha známých šlágrů éry swingové a jazzové Jiří Sternwald. Přestože už v posledních letech žije v ústraní, objevili ho pro sebe studenti DAMU a pod vedením režiséra Jiřího Havelky ze Studia Ypsilon připravili inscenaci o jeho životě "Divotvorný Jiří aneb Narozen 1910". Premiéry se zúčastnil i Jiří Sternawald osobně. S režisérem Havelkou o inscenaci hovořil Vilém Faltýnek.
"Přivedl mě k němu Jan Schmid, ředitel Studia Ypsilon, který dělá už 6 let s Janem Lukešem literární revui 333, a tam ho měli jako hosta, přes jeho určitou literární činnost. Schmid tím byl zasažen, protože zjistil, že to je ten člověk, který složil spoustu šlágrů, které všichni známe, ač nevíme, že ten autor tady ještě žije. Dal mi na něj kontakt, že by bylo pěkné, že existujwe strašně moc notového materiálu, který složil, a že by bylo pěkné se toho nějak nově zhostit se studenty. Mě to nejdřív přišlo vlastně trochu jako nesmysl, o pětadevadesátiletém pánovi dělat představení s dvacetiletými lidmi. Ale šel jsem za ním na první schůzku a strašně mě to všechno začalo zajímat. On mě začal zajímat. Když jsem k němu přišel, seděl nad notami se třemi lupami a snažil se namalovat jednu notu, prostě pořád skládal, i když je mu pětadevadesát."
Co vás na tom jeho osudu nejvíc zaujalo?
"Tam už jenom ten základní fakt, že je to člověk, který pamatuje Franze Josefa a dožil se vstupu České republiky do Evropské unie, ten prostě zajímavý je. To je prostě takový oblouk vyklenutý přes všechny režimy, že je to neuvěřitelné, jak to prostě zvládl. A z toho samotného života, mě moc zajímá Aldréd radok a zjistil jsem, že tenhle člověk dělal 9 let jenom s Aldfredem Radokem, první film Daleká cesta, první český filmový muzikál Divotvorný klobouk s ním dělal, ty nejslavnější inscenace z prvního období, třeba Jedenácté přikázání a byli po dobu asi 9 let nejlepší kamarádi a tvůrčí partneři."
To je řekněme určitá látka. Ale jaké téma jste v tom našel?
"Já mám pocit, že když se zdivadelňuje životní příběh, lidský osud, tak není to téma moc potřeba hledat. Nebo takhle jsem k tomu aspoň došel. Třeba je tam scéna, kdy na diáku proběhnou všichni čeští prezidenti, že to ten člověk zažil, a já mám pocit, že aniž se k tomu něco řekne, tak to téma má. A že když ho vyslovím, tak bude znít podivně, klišovitě, ale že tam je obsažené."
