Kalendárium
V kalendáriu tentokrát uslyšíte Jiřího Sováka, Františka Nepila a dozvíte se také, kdy se Československo stalo plně elektrifikovanou zemí.
Herce Jiřího Sováka znají diváci jako jednoho ze "světáků", rytíře z filmu Ať žijí duchové nebo důchodce Evžena Humla z mnohokrát opakovaného seriálu Chalupáři. Začínal v divadle v Třebíči a každému mladému herci by tuto zkušenost doporučoval.
"Já jsem divadlo začal hrát v Horáckém divadle ve Třebíči. Tenkrát jsem dostal takový zvláštní dopis: ´Přijeď, Třebíč je Tvá!´ Já jsem přijel, skutečně celá Třebíč byla moje, ale ani jedna volná postel na spaní. Ono u toho divadla venku...ono se tam mladým lidem nechce, ale pokud jde někomu z nich skutečně o divadlo, tak by měl jít ven aspoň na tři čtyři roky, aby si ty plínky tam venku opral. Aby měl každý měsíc ostudu, to znamená, aby byla každý měsíc premiéra, pokud je mladý a vláčný, tak musí ven, na jeviště, protože naučit se divadlo, může jedině na jevišti. Konzervatoř je nesmírně důležitá - vzdělání, přehled atd. A hlavně, aby ti schopní herci dokázali svoji práci prosadit a ti neschopní prokecat, protlačit. K tomu taky samozřejmě vzdělání slouží. Prokecat se nebo se ubránit. Ale tu skutečnou praxi, to skutečné divadlo je na jevišti. Jedině na jevišti, u té šmíry a vždycky to byli ti nejlepší komedianti. Musí poznat sebe. Sebe poznat, v tom je ten celý vtip. Musím znát, co vyhovuje mě, abych to poznal musím být na jevišti, dostat se do trapných situací, dostat přes hubu, neúspěch...to potřebuju. A to je nejpříhodnější, když si odbudu venku, na co s tím lézt do Prahy."
O divadle hovořil v rozhlase Jiří Sovák v roce 1992, zemřel o osm let později, 6. září 2000.
Větu, která bude následovat, neuslyšíte v kalendáriu poprvé. Je tak výstižná, že nepotřebuje komentář:
"...a loučí se s vámi František Nepil, který vám naposledy z celého svého rozměrného srdce přeje dobré a ještě lepší jitro."
František Nepil, spisovatel a vypravěč s nezaměnitelným projevem, zemřel před 15 lety.
V srpnu roku 1845 byla slavnostně otevřena dráha olomoucko pražská, hrdinou dne byl její projektant, vrchní inženýr státních drah Jan Perner. Trať se mu stala doslova osudem, o několik dní později, 10. září 1845 podlehl Perner těžkým zraněním, která utrpěl při neštěstí na choceňském nádraží. Jeho jméno dnes nese nejen rychlík, ale také dopravní fakulta pardubické univerzity.
