Masíčka jsem si vymyslel, přiznává Miloš Urban

Před několika dny uspořádalo nakladatelství Argo literární večer u příležitosti vydání románové novinky svého kmenového autora Miloše Urbana. Spisovatel známý zálibou v temných, dekadentních atmosférách, neogotických příbězích s příměsemi erotiky, morbidity, tajemství a napětí sáhl v románu Lord Mord po atmosféře staré Prahy. Vrací se do židovského města, které vydalo světu mj. slavného Golema. Hliněnému homunkulovi se ale Urban obloukem vyhnul...

Před sto lety postihla větší česká města a především Prahu mohutná vlna devastačních zásahů, pokrytecky označovaných jako „asanace". Rozsáhlými demoličními a stavebními akcemi byly nemilosrdně ničeny celé historické čtvrti za účelem získání stavebních pozemků v centru. Tento postup vyvolal spontánní odpor široké kulturní veřejnosti a jeho pověstným symbolem se stal manifest Viléma Mrštíka publikovaný pod názvem „Bestia triumphans" z roku 1897.

Ukázku z něj přečetla na večeru, který nebyl věnován Mrštíkovi, ale současnému autorovi populárních románů Miloši Urbanovi, recitátorka a rozhlasová režisérka Hana Kofránková.

Miloš Urban

"Mnohé pasáže textu Bestia triumphans ani po sto letech bohužel neztratily nic na své aktuálnosti a dokonale vystihují současné problémy," shodují se současní památkáři a podobného názoru je i spisovatel Miloš Urban. Nejen památky architektury, ale současná kulturní politika hlavního města jako taková:

"Ta paralela tam určitě, to naštvání nad stavem Prahy byl důvod, proč jsem začal psát,"říká Urban.

Lord Mord se odehrává v době úsilí o likvidaci historických domků a uliček starého židovského města, aby vznikly parcely pro moderní domy a bulváry západního střihu. Hrdinou románu je zchudlý šlechtic Karel Adam, hrabě Arco, kterého sužuje těžká plicní choroba. Asanační devastace je provázena záhadným vyvražďováním prostitutek v židovském ghettu. Po stopě zločinců jde jednak policie, jednak hrabě, jehož se smrt dívek dotýká osobně. V ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Kleinfleisch neboli Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.

"Legenda o Masíčkovi je legenda, která je vymyšlená. Je to moje vlastní, doma na koleně udělaná legenda, kterou jsem stvořil, protože mám rád mýty a rád je bořím a rád vytvářím mýty nové. Jinak to ani nejde. Masíčko je paralela k legendám a pověstem o Golemovi, toho jsem nechtěl, toho umí psát téměř každý, já jsem chtěl napsat svoje vlastn í pražské strašidlo. Ale dal jsem mu i historii. A na druhou stranu jsem přiznal, že ta historie je krátká a že toto strašidlo vzniklo někdy v polovině 19. století nebo krátce předtím."

V Urbanově románovém textu najdeme momenty útočící proti konkrétní současnosti. Kdo by nad některými pasážemi nevzpomněl například na spory pražského radního pro kulturu s částí divadelní obce.

"Co dneska vzniká na Pankráci," říká Urban, "jsou buď mrakodrapy, které škodí, které tu Prahu naježují nevhodným způlsobem, nebo stavby, které jsou neviditelné. Například proti Arkádám, té moderní nákupní galerii, vznikl jakýsi komplex kancelářských budov, které nemají v podstatě žádný názor. Neškodí, ale na to, že to vzniklo na zelené louce, je škoda, že nedostal příležitost opravdu dobrý architekt, který by to místo něčím oživil a zduchovněl. Je to další mrtvý, hnědobílý blok budov. Je zvláštní, že takový nádherný projekt jako Kaplického blob byl zadupán do země..."

To byla tedy skutečně ta původní inspirace k napsání románu?

"Byla to jedna z inspirací. Potom samozřejmě můj resentiment, moje touha po staré Praze, po 19. století, a touha proniknout do toho obrovského přelomu, kdy to město z téměř venkovské výspy Rakouska-Uherska měnilo v moderní metropoli. Já neříkám, že celá asanace byla špatná, ale byla příliš velká a stejně jako dnes se v podstatě peněžní zájmy těch strůjců asanace schovávaly za obecné dobro a tak se prodávaly obyvatelstvu. To jsem chtěl ve svém románu připomenout a ukázat paralelu s dneškem. Neříkejte, že je to dobré pro lidi, je to dobré především pro vás. Tak o tom mluvte."

Vy jste v závěru knihy uvedl seznam svých inspirací. Kromě Bestia triumphans od Mrštíka je tam taky Jakub Schickaneder, Jan Kříženecký. Jaký na vás tito měli vliv?

"Tito pánové, ze srdce jim děkuju, mi tu Prahu vlastně zpřítomnili. Byl to ještě i Jan Minařík, který docela asi jako já, kdybych uměl malovat, šel, viděl, co spadne a co znal jako kluk, a rozhodl se to všechno namalovat. Ty jeho obrazy se rovnají Kříženeckého fotografiím a těm ranným filmům a jsou tím nejlepším vodítkem, jak se ponořit do staré, předasanační Prahy."

Miloš Urban na literárním večeru k představení své knihy naznačil své další literární plány. Mimo jiné se prý pokouší o knížku pro děti:

"Já psát pro děti neumím, protože tam (v mých knihách) jsou vždycky uchylné dospělácké scény, to se pro děti nehodí. Ale jdu do sebe, stárnu a moudřím, tak to možná teď bude něco pro starší, vyspělejší děti. Mělo by se to jmenovat Dva lesy, strašně s tím zápasím a nevede se mi to. Takže možná přece jenom před tím bude ještě román pro dospělé o určitých účincích určitých hub. Jmenovat by se měl Bolletus Arcanus."

Zatím nejblíž k literatuře ne přímo pro děti, ale určitě pro mládež, měla před dvěma lety jeho novela Pole a palisáda, ve které po svém převyprávěl legendu o Libuši a Přemyslovi.