Šok, němý úžas a posléze rozhořčení provázely volbu olympijského města pro rok 1996. Při stoletém výročí obnovení OH dostala před řeckými Athénami přednost americká Atlanta. Jednalo se o pečeť přednosti zájmů sportovního byznysu před olympijskými tradicemi a uznáním historických zásluh.
Tuto volbu si členové MOV za rámeček nedali. Podobně skandální už bylo jen hlasování o šest let později, kdy získalo zimní hry americké Salt Lake City na základě zkorumpovaných zástupců jedn. národních výborů.
Martin Doktor, foto: Josef Doktor, CC BY-SA 2.0
Po předložení důkazů propukla aféra, která některé činovníky stála místo, o pověsti ani nemluvě, ovšem MOV vyčistil svůj augiášův chlév pouze kosmeticky. Nahněvaná předsedkyně athénské delegace prohlásila v jasné narážce na nejštědřejšího sponzora MOV, který sídlí právě v Atlantě, že zastánce Perikléa porazila generace Coca - Coly a budoucí vývoj jí dal bohužel za pravdu. Byly to nejkomerčnější hry v dějinách, při kterých organizátoři i účastníci čelili mj. zhroucení počítačového systému, dopravnímu kolapsu i pumovému útoku v olympijském parku, při kterém přišla o život jedna žena a dalších 111 lidí bylo zraněno. Však také úřadující prezident MOV J.A. Samaranch vůbec poprvé během svého dvacetiletého funkčního období při závěrečném ceremoniálu neprohlásil olympiádu v Atlantě za nejlepší v historii. Ze sportovního hlediska se stali nejvýznamnějšími postavami atletičtí šampioni z tratí na 200 a 400 m. Zlatý double si připsali na své konto Francouzka Marie - José Perecová a ve světovém rekordu i Američan Michael Johnson. Velmi úspěšná byla se ziskem 11 cenných kovů i první samostatná česká výprava. Jako olympijští vítězové se vraceli kajakářka Štěpánka Hilgertová, oštěpař Jan Železný a také kanoista Martin Doktor, kterému se na krku dokonce houpaly dvě zlaté medaile.
