Odškodnění Baťů? Spousta otázek...
Zpráva, že jméno Jana Antonína Bati bylo očištěno, v polovině listopadu široce překročila české hranice. A to zdaleka nejen díky krajanské komunitě, vždyť Baťa je přece stále značkou světového obchodního impéria. Když ale bylo vyřčeno A, logicky se nabídla otázka i pod písmenem B: není teď na pořadu dne odškodnění dědiců? A pod tím se hned objevilo ukryté i dosud nepříliš nápadné C. Totiž – kdo vlastně jsou v tomto případě oprávnění dědicové? Zde je stručný souhrn složitého tématu.
Když orgány české justice – celých šedesát let po jeho odsouzení - shledaly Jana Antonína Baťu nevinným, jeho potomkům a v neposlední řadě také příznivcům a obdivovatelům se dostalo i formálního zadostiučinění. Byla to však jen malá tečka za mnohem delším a náročnějším procesem. Národním soudem v roce 1947 vyřčená a téměř půl století opakovaná lež o Baťově kolaborantství s nacisty totiž v české společnosti poměrně hluboce zakořenila a dalších patnáct let trvalo její vyvracení. Nyní, když bylo spravedlnosti učiněno zadost v morální rovině, logicky vyvstala otázka, zda se věc nemá promítnout i do roviny materiální. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: necelý týden po rozhodnutí žalobců o nevině Jana Antonína Bati se ozval jeho synovec Tomáš junior: "My máme zájem o to, aby nám byla vyplacena náhrada, jak podle Benešových dekretů byla slíbena, hodnota podniků. Nejenom nám, ale všem ostatním, které se měly zaplatit a nikdy se nezaplatily."
Po úvaze, vyřčené pro několik médií, na sebe nenechala dlouho čekat lavina reakcí. Známá pražská advokátka Klára Veselá Samková dokonce už v předstihu na svém internetovém blogu varovala, že takovýto požadavek zazní a že pro ni se spojí s „pocitem zásadního ohrožení“. Podle advokátky z toho totiž vyplyne třeba i otázka, zda Benešovy dekrety platí či nikoliv, a zda má být tedy zabavený majetek vrácen, nebo alespoň finančně uhrazen zdaleka nejen tomuto rodu. Ministerstvo spravedlnosti sice neeviduje žádnou žádost o náhradu škody v České republice, Tomáš Baťa junior ale již před třemi lety podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. A ten, jak známo, se drží principu ochrany vlastnických práv a také jejich nepromlčitelnosti, což potvrdil i štrasburský rozsudek v případě sporu Broniewski proti Polské republice, u které se stěžovatel domáhal náhrady za majetek, zabrán Sovětským svazem po 2. světové válce, připomíná Klára Veselá Samková.
Publicista Tomáš Němeček v Hospodářských novinách usvědčil právničku - a tedy i Baťu mladšího – ze školácké chyby: Evropský soud pro lidská práva totiž sám sebe považuje za kompetentní k rozhodování ve věcech, v nichž byly bez úspěchu vyčerpány všechny prostředky vnitrostátního práva, což se v baťovském případě rozhodně nestalo. Nicméně spor se na domácí půdu přenést může. A i kdyby české soudy byly neoblomné, v dalším pokusu pak už Štrasburk může na věci hledět jinak. To ale příliš předbíháme: zda a v jakém rozsahu se v případě propadnutí baťovského majetku uplatnily Benešovy dekrety a do jaké míry se na tom podepsal nespravedlivý - a teď i neplatný rozsudek nad Janem Antonínem Baťou, to je otázka na dlouhé hloubání odborníků.
Že má ale myšlenka odškodnění své zastánce zdaleka nejen v řadách dědiců baťovského majetku, je nasnadě. Například zlínská primátorka Irena Ondrová v rozhovoru pro Radio Praha zdůraznila, že zloděj zůstává zlodějem: "Zlodějem byl stát a tím, kdo byl okraden, byla rodina Baťova. Takže to je jednoznačné. Ať jde o kus chleba nebo o fabriku, vždycky zloděj zůstává zlodějem."
Irena Ondrová, která stanula v čele zlínské radnice tri čtvrtě století po Tomáši Baťovi juniorovi, by se možná teoreticky měla bát o majetek města. Jak již ale řekla, viníkem není město Zlín, ale stát. A i pokud by šlo o konkrétní nároky na nemovitosti v areálu města, zůstává klidnou. "Co se týká Svitovského areálu, tak Svitovský areál nebo Baťovský areál tvoří nejenom původní výstavba, řekněme baťovská, ale i další řada nových budov, která vznikla později. A v té věci město do toho zatím nijak nevstupuje. Pouze svým úsilím získat a vyřídit právně a ekonomicky ten areál tak, abychom ho mohli využívat. Pokud samozřejmě bude navrácen rodině té či té, nebo oběma, tak si s tím bude rodina nakládat podle svého. Upozorňuji na to, že jsou tam závazky šest miliard. Co se týká jiných majetků města, tak na žádný se neváže nárok rodiny Tomáše a Jana Antonína Bati."
"Je to čistě věcí rodiny. Znám obě větve rodiny, je to jejich čistě soukromý spor. Do toho zvenku nelze, řekněme objektivně, nahlédnout. Já se dozvídám informace stejně jako vy, z tisku, z médií, z prohlášení, ale je to vnitřní spor uvnitř rodiny," tvrdí zlínská primátorka Irena Ondrová a stejně nepředpojatě by se musely na věc dívat české soudy, kdyby na ně došlo. To je ale otázka. "Rodina bude mít svoji schůzi a ještě rozhodneme ohledně dalších kroků,"řekla hned po výroku o očištění Jana Antonína Bati jeho vnučka Dolores Baťa Arambasic. Začátkem tohoto týdne nám její dcera telefonicky potvrdila, že v nejbližších dnech se na tomto zdrženlivém stanovisku nic nezmění. Hotové odpovědi tedy zatím od nás nečekejte – celý případ je nyní spíše ve stadiu soupisu otázek. A těch věru není málo.
