V jednom z baťovských domků ve Zlíně byla otevřena stálá expozice bydlení

Typická kostka z červených pálených cihel uprostřed malé zahrady - tak vypadají slavné Baťovy domky. Ve Zlíně, ale i v sousedních Otrokovicích, jich ve 20. a 30. letech minulého století vznikly tisíce. Pro své dělníky, mistry, učitele i lékaře je stavěl zakladatel světově proslulé obuvnické firmy Tomáš Baťa i jeho pokračovatel Jan Antonín. Jeden z těchto domků přeměnilo zlínské Muzeum jihovýchodní Moravy na stálou expozici bydlení. Pozveme Vás tam v dnešní kulturní rubrice:

Kolem roku 1900 byl Zlín ospalé městečko řemeslníků a drobných obchodníků. O třicet let později se o něm už mluvilo jako o "Městě století". Jeho velkorysé urbanistické řešení a funkcionalistickou architekturu tehdy obdivoval i Le Corbusier. Ve 20. a 30. letech tu postupně vznikl nejen rozsáhlý areál Baťových závodů, kde se vyráběly miliony párů obuvi, ale i řada veřejných budov, škol, nemocnice nebo kostel. Vyrostly tu první obchodní domy v tehdejším Československu a správní budova Baťovy společnosti, slavná "21", byla se svými šestnácti patry nejvyšší stavbou v celé zemi.

Hana Kuslová

Jan Antonín Baťa tu řídil chod svého obuvnického impéria z kanceláře ve výtahu. A ve městě samozřejmě přibývalo i obyvatel - jejich počet z necelých pěti tisíc v roce 1921 stoupl na více než 37 tisíc v roce 1937. Přesto tu nezažili bytovou krizi - Tomáš i Jan Antonín Baťové stavěli pro své zaměstnance celé čtvrtě obytných domků:

"Bytová politika firmy Baťa vycházela v podstatě z názoru Tomáše Bati, že práce je kolektivní, ale bydlení má být individuální. Takže když se rozhodl stavět byty pro své zaměstnance, tak počítal s domky. Nikoliv s činžáky, nebo s domy, které mají mnoho bytů,"

vysvětluje historička zlínského muzea Hana Kuslová. Na svazích kolem továrny tak postupně vyrostly čtvrti Letná, Zálešná, Padělky, Díly nebo Kúty, kde stojí kolem dvou tisíc domků. Jde o jednoduché typizované jedno-, dvoj- nebo čtyřdomky:

"První domy opravdu byly víceméně jednotné. Ale už v první polovině 30. let se ozývaly hlasy, že to bydlení je až moc unifikované. A proto už ve druhé polovině 30. let těch typů bylo hodně, existovaly třeba tři typy domku Florian. V polovině 30. let tady taky byly dvě architektonické soutěže, jedna o vzorový čtyřdomek pro budovaný Baťov, a jedna o vzorový jednodomek. To byla mezinárodní soutěž."

Do soutěže se tehdy přihlásily téměř tři stovky architektů. V porotě seděl i Le Corbusier, sám přitom navrhl propojení Zlína a Otrokovic. Autory urbanistického řešení města, veřejných staveb i jednotlivých domků pro zaměstnance byli nejslavnější čeští architekti funkcionalistické éry: Josef Gočár, František Lydie Gahura nebo Vladimír Karfík. Jeden takový domek dnes slouží jako stálá expozice baťovského bydlení v předválečných letech. Muzeum jihovýchodní Moravy ji otevřelo letos v květnu, při příležitosti mezinárodní konference o Janu Antonínu Baťovi. Průvodkyně Tereza Švihálková popisuje, jak takový typický domek vypadá:

"Má ve spodním patře menší verandu, pak se postupuje dál do kuchyně a do obývacího pokoje, a když se vyjde po schodišti nahoru, tam měly děti pokoj a ložnici. Před domečkem měli ještě zahrádku, tu si mohli upravovat podle sebe. Takže takové příjemné bydlení, domky v zahradách."

Podle Baťova nařízení přitom mohli obyvatelé domku na zahradě pěstovat pouze květiny, stromy a okrasné keře. Žádné záhony zeleniny nebo dokonce králíkárny se tu před 2. světovou válkou nesměly objevit:

"To bylo zakázáno, protože domek měl sloužit k odpočinku. Čili kolem domku byl trávník a okrasná zahrádka,"

dodává Hana Kuslová. Návštěvníci, kteří dnes vstoupí do ukázkového baťovského domku, se rázem přenesou o víc než půl století zpět. Expozice představuje baťovské bydlení do nejmenších detailů: s typickým nábytkem, kuchyňskou kredencí a třeba i uhlákem. Tereza Švihálková doplňuje, co je tu k vidění:

"Klasické klubky, to jsou kamna, která tady vždycky bývala. Sporáček, který se vyráběl za války. Vyráběly ho přímo Baťovy závody. V obýváku jsou zavěšeny šeříkové obrazy, ty se dost často malovaly, krajinky a podobně. Jediné, co tam ještě trošku chybí, je klasické umyvadlo a navrchu chybí ložnice. Ta by se měla taky během roku, až se seženou nějaké postele, nábytek, skříně, dát dohromady."

V prvním patře domku je zatím umístěna výstava, která představuje návrhy jednotlivých baťovských domků z architektonické soutěže, ale také ukázky oblékání a výtvarných prací baťovských žen. Nechybí tu například ani kniha, do které si hospodyňky povinně zapisovaly nákupy potravin ve zlínském konzumu. V baťovských domcích ve Zlíně dosud žijí tisíce lidí, není proto divu, že výstava původního zařízení takového domku vyvolala mezi návštěvníky velký zájem:

"První den, kdy se otevíralo, tady bylo 169 lidí. Strašně byli nadšení, že takhle to vypadalo u nich doma. Tohle jsme měli, tenhle stůl, a kromě telefonu jsme tady měli všechno,"

říká Tereza Švihálková. Podle historičky Hany Kuslové se výstava bydlení v baťovském domku bude průběžně měnit i podle toho, jaké exponáty se muzejníkům podaří získat od obyvatel dnešního Zlína:

"Trošku spoléháme i na návštěvníky, že třeba si všimnou něčeho, co doma měli, co nám chybí, a že našemu muzeu takovou věc nabídnou. My budeme samozřejmě velice rádi."

Ve Zlíně je ovšem možné navštívit i vilu Tomáše Bati, ve které dnes sídlí Baťova nadace. V proslulé "21" zase našel své prostory krajský úřad.

Foto: Martina Stejskalová

---