Stromy a duchové Amazonie: Plachtova výstava v Obecním domě se blíží ke konci
Výstava Otty Plachta, jedné z nejoriginálnějších osobností české výtvarné scény posledních třiceti let, se blíží ke konci. Výstava odhaluje fascinující setkání Otty Plachta se šamanem Pablem Amaringem, jeho život s peruánskou indiánkou a jejich dětmi, a důvody, proč dnes považuje obřady s ayahuascou hlavně za velký byznys.
Cesta Otty Plachta začala fascinací obrazy šamana Pabla Amaringa.
"Potkal jsem ho v Limě, zrovna odlétal do Miami na vernisáž své výstavy, a říkal, ať se stavím v Pucallpě, že bude zpátky za měsíc, abychom se seznámili. Já jsem cestoval asi dva měsíce po Peru a pak jsem odjel do Pucallpy někdy v květnu nebo v červnu 1993. On už byl zpátky a říkal, že ty moje obrazy viděl, a že by byl rád, kdybych trošku toho evropského vzdělání, co se výtvarného umění týče, předal jeho studentům, protože on je učí spíše malovat tu džungli. Byl to nesmírně laskavý člověk. To je výjimečné v té oblasti potkat lidi tak srdečné a laskavé, a s takovou touhou pomáhat. Prales všecko požírá s maximální silou a hladem, a ti lidé jsou podobní. Málokdy se tam potká někdo, kdo chce zachránit tu přírodu. Všichni ji chtějí využít. On byl jeden z mála lidí, který říkal: já slyším, jak ty stromy pláčou, když je poráží."
Otto Placht od 90. let zachycuje ve svých obrazech ducha amazonské džungle. Přírodní motivy střídá tvrdá realita velkoměsta. Na výstavě lze vidět stromy, které namaloval s použitím vlastnoručně vyrobených barev z kůry stromů a různých rostlin.
"Na začátku je moje vize středoevropského romantika, kdy jsem uviděl ten prales jako takový astrální chrám, jehož pilíře jsou tvořeny stromy a jeho koruny jsou klenbou toho chrámu. Ten chrám je obydlen bytostmi, které jsou spirituální esencí těch rostlin. Já jsem nevstoupil do tohoto světa skrze šamanské učení, ale přes umělecké vnímání. Šamani se mi smějí a říkají: ten, co prostě jenom maluje. Dodávají, že bych měl jít dál po cestě toho šamana. Ale to vyžaduje úplně se odpojit od reálného světa.
Nevím, jestli je možné pro člověka s jinými kořeny, vstoupit do tohoto světa, protože většinou se tam vstupuje skrze dietu. Je to půst spojený s askezí. Člověk je úplně na samotě, nesmí být v kontaktu s nikým a vlastně jenom popíjí nebo nějakým způsobem požívá každý den tu esenci toho stromu nebo té rostliny, té byliny. Každá ta bylina má nějakou jinou dietu, mají s tím zkušenosti. Člověk samozřejmě musí přijímat nějakou potravu, ale té se může dotýkat jenom ten šaman, ten učitel. Většinou lidi začínají tu dietu ještě v prepubertálním věku a mně bylo kolem třiceti, takže už jsem měl zformovanou osobnost. A s rodinou to nejde, člověk se musí starat o děti."
Děti jezdí do indiánské vesnice na prázdniny
A co dělají děti dnes? Žijí v Česku nebo v Peru?
"Manželství skončilo, ale děti zůstaly. Indiánská žena zůstala žít v Čechách, protože se tam nechtěla vracet bez dětí. A já jsem zase nechtěl, aby děti neuměly česky, protože když se člověk nenaučí česky v dětství, tak už pak mluví špatně. Je to náročné mít dvě takto odlišné identity. Děti jezdí do indiánské vesnice na prázdniny, ale život chtějí mít tady. Můj nejstarší syn, který se nejvíc hledá, tak ten v podstatě tu svoji identitu odmítá. Je mu 26 let a studuje zemědělku, tropické zemědělství. Jeho indiánské jméno je Krásný kolibřík. Ten létal kolem chalupy, když se narodil."
Otto Placht absolvoval ayahuascové rituály. Jejich dnešní podobu však odmítá.
"To šamanství je dneska byznys, veliký byznys. A já s tím nemám už nic společného. Řekl jsem si, že tento byznys nechci dělat. Zažil jsem dobu, kdy mě pozvali na rituály ti staří dědečkové, protože jsem byl členem komunity. Občas přišli požádat o nějakou pomoc. Nebylo to jako dnes, že by si člověk na internetu objednal, zaplatil a pak do sebe nechal lít ayahuascu. Většinou to organizují lidé, kteří nejsou místní, oni ty místní šamany používají ke svému byznysu."
Otto Placht postavil v Peru ateliér poblíž vesnice Santa Teresita. Protože je to nedaleko města, chtěl by tam udělat park se školou, která by rozvíjela zdejší umělecká řemesla. Téměř všechny obrazy, které jsou na výstavě, vznikly právě v tomto ateliéru.
