55 let od otevření kostela, který lidé postavili z darů navzdory režimu. Senetářovský zázrak budil strach i u StB
Před 55 lety se v Senetářově odehrál příběh, který neměl v normalizačním Československu obdoby. Místní obyvatelé se složili na stavbu kostela svatého Josefa, který vznikl z darů, dobrovolnických brigád a odhodlání splnit slib daný za války. Když byl v roce 1971 otevřen, režim reagoval jako na bezpečnostní hrozbu: vesnici uzavřela StB, v pohotovosti byla vodní děla a tisíce lidí musely dojít pěšky. Kostel, který komunisté chtěli přestavět či zbořit, se stal symbolem občanské odvahy i jedním z mála svatostánků postavených za totality.
Komunistický režim byl s náboženstvím v trvalém konfliktu. Stavba nového kostela byla v 70. letech téměř nemožná – a právě proto je senetářovský kostel svatého Josefa tak výjimečný. Vznikl díky slibu danému za války, odhodlání místních a také díky tomu, že se o něm úřady dlouho vůbec nedozvěděly.
Slib z roku 1944
Senetářov ležel během druhé světové války v oblasti určené k vystěhování kvůli plánované německé střelnici. Když byli obyvatelé v roce 1944 skutečně vyhnáni, dali si slib: pokud se po válce vrátí, postaví nový kostel. Návrat se podařil, ale únor 1948 jejich plán na dlouhá léta zmrazil.
Na konci 60. let se páter František Vavříček rozhodl, že slib je třeba splnit. Zorganizoval sbírku, která měla nečekaný úspěch – lidé z obce i širokého okolí darovali přes 2,5 milionu korun, často anonymně, po malých částkách, někdy i celé výplaty. Stavba kostela se stala občanskou akcí, která spojila stovky lidí.
Vavříček oslovil výtvarníka Ludvíka Kolka, aby navrhl podobu kostela. Kolek, inspirovaný moderní architekturou a Le Corbusierem, vytvořil návrh během dvou týdnů.
Stavba mimo dohled režimu
V roce 1969 začala stavba formou dobrovolnických brigád. Zapojili se místní, lidé z okolních obcí, studenti i řemeslníci. Vše probíhalo mimo oficiální kanály – kromě okresního stavebního povolení neexistoval žádný dokument, který by upozornil vyšší úřady. Kostel rostl dva roky, aniž by si toho režim všiml.
Když se režim probudil
Teprve dokončená stavba vyvolala poplach. Úřady zvažovaly přestavbu na kulturní dům, dokonce i demolici. Proběhly kontroly financí, původu materiálu i seznamů dobrovolníků. Nakonec přišla nabídka: kostel může být otevřen, ale nesmí být vysvěcen.
Páter Vavříček souhlasil – věděl, že jinak by kostel vůbec nesměl sloužit.
Otevření jako vojenské manévry
Dne 11. července 1971 se do Senetářova sjelo kolem 15 tisíc lidí. Vesnice měla tehdy asi 500 obyvatel. StB uzavřela příjezdové cesty, vodní děla byla připravena k zásahu, agenti monitorovali každého příchozího. Lidé parkovali v polích a přicházeli pěšky.
Navzdory atmosféře strachu se otevření kostela stalo jedním z největších projevů občanské odvahy v regionu. Na vysvěcení si ale museli místní počkat 20 let, až do roku 1991.
Architektonický skvost
Kostel svatého Josefa je dodnes ceněn jako výrazné dílo moderní sakrální architektury. Betonová stavba s výraznou siluetou připomíná loď plující časem. Interiér zdobí vitráže Ludvíka Kolka a unikátní abstraktní křížová cesta Mikuláše Medka, jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných malířů.
