Krátké vlny jubilují
Krátké vlny jsou zvláštní fenomén, který umožnil spojit svět dávno předtím, než lidstvo mělo k dispozici satelity a internet. A který se o to pak pokoušel i v době, kdy byl svět rozdělen železnou oponou. První známé pravidelné rozhlasové vysílání na velké vzdálenosti prostřednictvím krátkých vln letos slaví osmdesátiny. Už loni jsme Vám nabídli příspěvek o budoucnosti krátkých a letošní kulatiny jsou dobrým důvodem se k tomuto tématu v repríze znovu vrátit. Dodejme jen, že za necelý rok vývoj poskočil a digitální vysílání, o kterém také uslyšíte, se už v některých jazykových programech Radia Praha stalo skutečností.
První rozhlasové vysílání do zahraničí, o kterém víme, začalo v roce 1927 z Holandska. Na krátkých vlnách, které jako jediné tehdy známé médium umožňovalo vysílat signál na velké vzdálenosti. Už někdy před 85 lety se ale z tehdejšího Československa zkoušel tento způsob vysílání, i když jen radioamatéry. Zjistil to znalec a pamětník Oldřich Číp, když před mnoha lety dostal zprávu od posluchače z Británie:
"Přesvědčivě napsal, že to byly krátké vlny, takže jsem provedl takový trošičku průzkum, a skutečně se mi podařilo v tehdejší Tesle Hloubětín najít informaci, že už ve 20. letech začali vyrábět ta svá zařízení a protože krátké vlny v roce 1921-22 ještě nikdo nepoužíval celosvětově, tak byly dány do použití radioamatérům a tehdejší československá správa dala té fabrice (tehdy se jmenovala Elektra) licenci, aby to zkoušela na krátkých vlnách. A tak po desítkách let vlastně jsem zjistil, že vysílání začalo z Československa na krátkých vlnách, experimentálně, ještě dřív, než začalo vysílání Radiojournalu v tom roce 1923."
"To je opravdu otázka na delší povídání. Ale v podstatě krátké vlny můžou cestovat kolem zeměkoule a někdy se to skutečně stane, můžete dokonce slyšet ozvěnu, když volíte správnou frekvenci a slyšíte to zpoždění, které dá tomu signálu cesta kolem zeměkoule..."
- říká konzultant našeho rádia a předtím dlouholetý pracovník Československého rozhlasu Oldřich Číp a vysvětluje:
"Krátké vlny se nešíří přímočaře při povrchu země, ale odrazy od média, od prostředí, které je ve vysokých vrstvách atmosféry - mezi 80 a 400 kilometry v zemské atmosféře. Toto prostředí v podstatě postupně lomí ten paprsek radiové energie a přivrátí ho znovu k zemskému povrchu. Tam se může už samozřejmě poslouchat anebo se může ještě odrazit, třeba do severní Ameriky máme tři takové odrazy mezi ionosférou a povrchem Země nebo oceánu. A tím pádem, pokud podmínky pro šíření té frekvence, kterou jsme použili, jsou příznivé, tak se to dostane kamkoliv.."
Jenže tento, svým způsobem dodnes fascinující dosah platí za svou sílu velkou daň, a tou je mnohdy špatná kvalita signálu. Mají tedy dnes, v době satelitů a internetu ještě krátké vlny před sebou vůbec nějakou budoucnost?
"To je dobrá otázka. Já se domnívám, že krátké vlny vzhledem k tomu, že to je vlastně využití spektra radiových frekvencí, které bývá přirovnáváno k přírodním zdrojům, které má lidstvo k dispozici, že používání krátkých vln pro rozhlas nevymizí zcela, ale jak jste zmínil, samozřejmě dneska dochází k diverzifikaci na různé přenosové platformy. Ale některé z nich mají zcela specifické vlastnosti, například ten jednoduchý dosah a tak dále. Takže domnívám se, že krátké vlny mají před sebou ještě dost dlouhý čas existence. Problém kvality vyřeší digitalizace."
Té by se mohli naši posluchači dočkat prakticky okamžitě, technické prostředky k tomu dnes máme. Dlouholetý expert Československého a Českého rozhlasu a mimochodem také celosvětový šéf HFCC (Komise pro koordinaci krátkých vln) Oldřich Číp však vidí zatím překážku na druhé straně:
"Problém je v tom - a to je právě otázka, která nedává té naší úvaze takovou jednoznačnou a rychlou odpověď - kdy bude dostatek přijímačů."
