Procházka mezi lovci mamutů
S Historickými obzory se teď vypravíme za lovci mamutů. Martina Lustigová vás totiž zve na stejnojmennou výstavu - průvodkyní jí byla Blanka Kreibichová z Národního muzea. Dozvíte se například to, jak vypadal svět paleolitického člověka nebo jak se stavěla pravěká chýše.
Čemu se výstava věnuje a jaké období popisuje?
"Výstava Lovci mamutů se věnuje nejen životu lovců mamutů v období mladého paleolitu, ale i jejich duchovním potřebám, vývoji, tvorbě, rodinnému životu, dále stavbě jejich těla - je tady také rozsáhlá antropologická část."
Pojďme se na výstavu podívat.
"Vstupní sál je koncipovaný jako jeskyně. Na začátku jsou uvedeny spolupracující instituce, které se podílely na tvorbě výstavy, ale hlavně by se zde měl zobrazovat duchovní svět tehdejšího paleolitického člověka."
Jak duchovní svět paleolitického člověka vypadal?
"To můžeme odvodit jednak z analogií s dosud žijícími přírodními národy, nebo to můžeme usuzovat z různých nálezů. Jedním z nich je Předmostecká Venuše, což je rytina ženské postavy na klu. Na ní je zvláštní to, že autor nezobrazil ženu tak, jak ji vidíme, ale v abstraktních rysech, což vlastně dokazuje jeho bohatý duševní potenciál."
Od chvíle, kdy jsme vstoupili do pravěké jeskyně, nás provází hudba. Kde jste se inspirovali?
"Hudba je komponovaná speciálně pro tuto výstavu. Váže se jednak na různé etapy té výstavy samotné, na obrazové rekonstrukce, které se tady promítají i na světelné efekty, které celou výstavu doprovázejí."
Můžeme jít dál?
"Než utečeme z naší jeskyně, tak určitě bude návštěvníky zajímat, že je tady Věstonická Venuše. To je náš hlavní exponát. Je známá nejen svým stářím, což je 25 tisíc let před naší současností, ale hlavně tím, že je to nejstarší pálená keramika na světě, což si uvědomuje málokdo."
Jak návštěvníci na Věstonickou Venuši reagují? Co říkají, když ji vidí? Když jsem se tady procházela, tak spousta dětí pobíhala kolem a říkala, že je malá, hladká a vůbec nevypadá jako v učebnici.
"Samozřejmě obrázek v knížce může vzbudit jiný výsledný rozměr, než potom ve skutečnosti je. Opravdu reakce jsou, že je o něco menší než si představovali. Také nad barvou se návštěvníci pozastavují, protože je taková krásně lesklá, tmavě lesklá - a když se řekne hlína, tak by očekávali něco světlejšího."
Řadu návštěvníků určitě zaujme pravěká chýše, která není jenom pastvou pro oko.
"Ano, bočním východem z jeskyně jsme se dostali do naší improvizované vesnice, kde máme jednu chýši postavenou, druhou jakoby rozestavěnou. Na těch chýších je možná nejzajímavější to, že byly vytvořeny nejen originálními nástroji, které byly zrekonstruované podle archeologických nálezů, ale vlastně i originálními technologiemi výroby, k čemuž je tady v expozici promítán dokumentární film o štípání pazourků, o výrobě nástrojů a potom o zpracování kůží na tu chýši."
Jak dlouho stavba chýše trvala? Jak dlouho trvala teď, v 21. století, a jak dlouho tehdy?
"Tak samozřejmě některé postupy se musely znovuobjevit. Navíc se zjistilo, že pravěký člověk musel být velice šikovný a své zkušenosti dlouho sbíral. Centrum experimentální archeologie mělo zhruba měsíc na stavbu vesnice, na tu vlastní stavbu, ale určitě přitom dělali i jiné věci, nemohou se věnovat jenom jedné činnosti. Ale předcházelo tomu i to zpracování kůží, máčení, naložení, zakopané byly tři neděle. Takže ono se jednoznačně nedá určit, jak dlouho v dnešní době strávíte postavením obydlí."
Když člověk vejde do pravěké chýše, tak ho čeká nějaké překvapení...
"Vidím, že už jste v chýši byla. V celé výstavě máme tři figuríny, které nám alespoň symbolizují pravěké obyvatele. V chýši máme figurínu ležící ženy, před chýší je sedící muž, který štípá pazourek a v sále s mamutem máme lovce."
Sedícího muže návštěvník zaregistruje, ale žena v chýši návštěvníka možná zaskočí. Říkají vám lidé, že se třeba v chýši leknou?
"V knize návštěv máme takové poznámky. Někomu je to příjemné, někdo se opravdu lekne. A hlavně tvůrci doplnili výstavu o audio-efekty, jako je třeba dech nebo praskání ohně. Takže když tady je málo návštěvníků a máte opravdu čas vnímat všechny ty efekty, tak přijdete do chýše a najednou slyšíte, že tam někdo dýchá, že tam praská oheň... A možná vás to trošku zarazí."
Ta chýše byla vyrobena podle pravěkých technologií - a to s sebou nese jeden důsledek...
"Pach, který se nám tady linul v prvním měsíci po postavení, je už naštěstí pryč. Ale přece jenom, když stojíte v interiéru té stavbičky, cítíte, že ty čerstvě zpracované kůže, které už jsou sice čerstvé něco přes půl roku, si svůj odér zachovaly."
Kam byste nás pozvala dál?
Z pravěké jeskyně a pravěké chýše se pomalu přesouváme k dalšímu lákadlu výstavy.
"Naše jeskyně má několik východů. Další nás zavedl k napajedlu, kde máme instalovanou rekonstrukci mamuta v životní velikosti, což je náš další velký poutač. Řekla bych, že zvláště pro dětské návštěvníky je tato část vůbec nejatraktivnější."
Jak jste model mamuta vytvářeli?
"Model mamuta je tvorbou našich muzejních kolegů z paleontologie. Jeho tvorba je zobrazena na promítaném filmu, který tady zároveň s výstavou běží. Základ je polystyren, chlupy jsou z máčené koudele."
"Řekla bych, že se tady povedla zpracovat hudebně-světelná smyčka. Když se rodiče s těmi menšími dětmi trefí do údobí, kdy je tma, zařve dravec a nasvítí se mamut, tak se malé děti leknou. Ale těm velkým se to zase moc líbí."
Je tady ještě místo, na které byste nás chtěla zavést?
"Určitě by se každý měl podívat do pasti na mamuta. A neřeknu proč, to je třeba zažít na vlastní kůži: postavit se za lovce mamutů a podívat se, jaké to bylo, když se třeba jen šel napít k vodě a překvapil ho takový kolos, který vystoupil z houští. Zajímavá je také kostra originálního mamuta, kterou tady máme v nálezové rekonstrukci, to znamená, jak ji archeologové objevili. A tam vidíme, že opravdu ta velikost mamuta je reálná."
Výstava Lovci mamutů je velice úspěšná, byla prodloužena. Čeká návštěvníky něco nového, když se na ni po čase vrátí?
"Výstava byla prodloužena přes prázdniny až do 2. září. A abychom měli co nabídnout, tak jsme se od června rozhodli obměnit některé vzácné exponáty. Jedním je třeba rytina na klu, která zobrazuje pravěkou ´mapu Pavlova´. Potom je to další plastika mamuta. A také informační panel o nejnovějších archeologických výzkumech ústavu v Brně."
