Kalendárium
Kalendárium připomene pouť Čechů na Rus roku 1867 nebo smutné výročí vyhlazení Lidic. Řeč bude ale i o dalších tématech. Vybírala je Martina Lustigová.
O možnost jet do Ruska se svedl zákulisní boj. Mezi členy delegace najdeme například politiky Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, novináře Julia Grégra nebo organizátora delegace Karla Jaromíra Erbena. A jak vypadal program delegace? "Je třeba si uvědomit, že původním záměrem nebyla nějaká politická jednání, ale byla to návštěva etnografické výstavy, která probíhala v Moskvě. Ale celý průběh akce se záhy proměnil v řadu významných společenských setkání a jednání, zdaleka už to nebyly jenom kulturní styky, kulturní kontakty. Ale delegace byly přijímány na nejvyšší úrovni, protože ze strany hostitelů se nejvyšším reprezentantem stal ministr osvěty hrabě Tolstoj, a nezapomeňme, že celá delegace byla přijata rovněž carem. Takže ta jednání měla pestrou podobu, většinou se jednalo o slavnostní bankety, zasedání, promluvy, ale Češi - a nejen Češi - spoléhali na zákulisní rozhovory."
Pouť na Rus byla prvním českým pokusem o mezinárodní politiku: "Je třeba říci, že tato akce měla od počátku demonstrativní charakter. Česká politika jí demonstruje svou nespokojenost s vývojem politických událostí v Rakousku, která vrcholí v roce 1867 nazrávajícím dualistickým rozdělením rakouské říše. Takže ona dává najevo své možnosti, které tedy nemusí spočívat pouze ve vnitropolitickém tlaku, ale i v zahraničně-politických kontaktech."
Ohlas pouti byl v Čechách velice výrazný a česká společnost ji tehdy brala jako úspěšnou akci, jako jakýsi políček Vídni. Zpětně hodnoceno to ale vypadá jinak: "Zpětně hodnoceno ale je třeba říci, že politické zisky, které si slibovala česká politická reprezentace od pouti na Rus nebyly zdaleka tak dobré, výborné, úspěšné, v důsledku se předpokládané plány, o nichž bylo jednáno na těchto setkáních nerealizovaly a česká politika nezískala dostatečně silné kontakty v zahraničí a onu podporu, kterou si slibovala od ruských oficiálních míst."
Před 65 lety - 4. června 1942 - zemřel na následky atentátu z 27. května zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě Reinhard Heydrich. Jeho nástupcem byl jmenován Kurt Daluege. Atentát provedli Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Okupanti na atentát odpověděli mohutným terorem, následovalo zatýkání a popravování. Symbolem kruté pomsty za atentát jsou dodnes obce Lidice a Ležáky.
V noci na 10. května 1942 byla obec Lidice obklíčena příslušníky gestapa a policie. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo zastřeleno. Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavražděny ve vyhlazovacím táboře v polském Cheľmnu. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel. Obec pak byla srovnána se zemí. Z původních zhruba pěti set obyvatel válku přežilo jen 143 lidických žen a 17 dětí.
Před 20. lety - 6. června 1987 - zemřel Eduard Petiška. Nejedna generace českých dětí vyrůstala na jím poutavě převyprávěných pověstech a legendách. Přestože byl Petiška básník, prozaik i překladatel, právě tvorba pro děti a mládež ho nejvíce proslavila. Byl autorem více než 80 titulů, z nichž největšího nákladu v českém jazyce dosáhly kniha pro nejmenší Jak krtek ke kalhotkám přišel (námět a ilustrace Zdeněk Miler) a Staré řecké báje a pověsti. Velkou oblibu si získaly i knížky Pohádkový dědeček nebo Martínkova čítanka.
