Jedno z hlavních výročí těchto dnů jsme už ve vysílání připomínali, ale zastavíme se u něj i teď. Před 62 lety kapitulovalo nacistické Německo a v Evropě skončila II. světová válka. Oběti války, osvobození naší země a zhroucení Hitlerovy Třetí říše i letos 8. května uctili lidé v mnoha koutech republiky.
Květen 1945
Jedno z hlavních výročí těchto dnů jsme už ve vysílání připomínali, ale zastavíme se u něj i teď. Před 62 lety kapitulovalo nacistické Německo a v Evropě skončila II. světová válka. Oběti války, osvobození naší země a zhroucení Hitlerovy Třetí říše i letos 8. května uctili lidé v mnoha koutech republiky. Na zrůdnost války a koncentračních táborů by se podle bývalého vězně a předsedy České rady pro oběti nacismu Oldřicha Stránského nemělo zapomínat. Výklad těchto událostí ve školách je podle něj nedostatečný.
"Samozřejmě, ti mladí to neprožili, ale měli by to vědět. Ale nemůžou to vědět, poněvadž to neznají jejich učitelé. A ti učitelé to nevědí, protože je to nikdo neučil. A taky proto, že učebnice historie jsou špatné, nebo se vůbec o takových věcech nezmiňují. A to mě dost trápí."
Komenského zahrada v Neuköllnu
Přesně před 270 lety se začala psát historie české vesnice v Berlíně. V roce 1737 povolil pruský král Bedřich Vilém I. 18 rodinám českých bratří, celkem asi 350 lidem, aby se usídlili v tehdejší vesnici Rixdorf. A co víc - nechal pro ně vystavět devět dvojdomků a poskytl jim četná privilegia. Uprchlíci, kteří po náboženském pronásledování ve své vlasti konečně našli nový domov, pocházeli z velké většiny z podorlických vesnic Dolní a Horní Čermná. V Neuköllnu Češi záhy založili vlastní školu i dodnes existující soubor dechových nástrojů. Stopy české řeči i kultury zde zůstávají dodnes patrné na každém kroku. Objevují se v místních rodinných jménech i názvech ulic (například Jan-Hus-Weg), potomci původních obyvatel, kteří stále bydlí v domech svých předků, zpívají každoročně na Štědrý den píseň Čas radosti. A v neposlední řadě - městská část Neukölln, která vznikla spojením několika dřívějších vesnic, si ponechala ve znaku husitský kalich.
Od poloviny 90. let 20. století k místnímu koloritu neodmyslitelně patří i rozlehlá Komenského zahrada s pomníkem "učitele národů" od českého sochaře Josefa Vajceho. Není jen místem odpočinku uvnitř velkoměsta, její uspořádání bezprostředně odkazuje na filosofovo učení. O historickou osvětu a udržení starých tradic se dnes v Neuköllnu stará Spolek na podporu České vesnice, který provozuje malé muzeum a pořádá pravidelné kulturní akce. Česká vesnice je ve středu městské zástavby, jen pár kroků od hlučné ulice Karla Marxe, místní nákupní i společenské tepny.
Pan Tau
Herec Otto Šimánek zcela splynul s kouzelnou němou postavou pana Tau ve filmech pro děti. Dnes už málokdo ví, že má na svém kontě také desítky filmových a divadelních rolí. Studoval pantomimu a byl obdařen velkým mimickým a pohybovým nadáním. Jeho filmovým debutem byl v roce 1947 americký válečný thriller "Madlenina ulice č. 15". Od roku 1958 byl členem Městských divadel pražských. Učil také na pražské DAMU. Jeho nehlučné a úsporné herectví způsobilo, že dnes neprávem upadá v zapomnění. Je tu ale pan Tau, a jím bude Šimánek v srdcích diváků žít ještě hodně dlouho. V roce 1983 na besedě s dětmi vysvětlil, jakým kouzlem se Tau měnil z velkého na malého.
"Jo, kouzlo s buřinkou! To jsem si takhle posadil buřinku na hlavu, zaťukal jsem na ni, abych ji probudil: Haló, buřinko, probuď se! A teď buď hodná, malá buřinko, buď hodná, pohladil jsem ji, a pak jsem takhle udělal těmi prsty. A to už začal pracovat tady ten malinkatej pan Tau..."
Otto Šimánek se narodil v roce 1925 v Třešti u Jihlavy a zemřel před 15 lety, 8. května 1992.
Dvůr Králové nad Labem
Jedna z nejznámějších českých zoologických zahrad, zahrada ve Dvoře Králové nad Labem, byla pro veřejnost otevřena před 61 lety, na první výročí ukončení války 9. května 1946. Na počátku existence zahrady žili na ploše o rozloze 6,5 hektaru v několika klecích jezevci, lišky a další evropské druhy zvířat. První tzv. tropický pavilón vznikl přestavbou palmového skleníku a domov v něm nalezli opice, ptáci a lev Rémus. Velkého rozmachu zahrada dosáhla v 50. a 60. letech.
