Vánoční povídání

Bývalou disidentku, nyní komentátorku Lidových novin Petrušku Šustrovou znají posluchači Radia Praha především jako glosátorku politického a společenského dění v Česku. Dnes se pokusím ji "zcivilnit". Povídali jsme si totiž i Vánocích.

Těšíte se na Vánoce?

"No samozřejmě, že se těším na Vánoce. Těším se jako každý rok. Sice už ne s takovou absolutní nedočkavostí jako dítě, ale těším se hodně."

Čím to podle Vás je, že právě Vánoce mnoho lidí považuje za nejkrásnější svátky v roce?

"Já myslím, že to je tou idylou, protože Velikonoce, které jsou pro křesťana svátek větší a slavnější, tak přece jen jsou provázeny něčím takovým krutým, kdežto Vánoce jsou Ježíšek, miminko, neviňátko ve chlévě, a já myslím, že to každého tak příjemně naladí. A kromě toho tady v těch našich končinách si představujeme vždycky tu sněhovou idylu, klid, pokoj, je to v době, kdy je skoro pořád tma, večer, ráno tma, tak se to hodí, když se ten stromeček tak rozzáří..."

Týká se i Vás předvánoční shon - nákupy dárků na poslední chvíli, pečení cukroví, úklid?

"Méně možná než jiných, protože já jsem na cukroví strašně nešikovná. Cukroví sice je dobré, ale jsou to takové patvary, tak že dávám přednost tomu se s někým dohodnout, že mi s tím pomůže, a já mu zase pomohu s něčím jiným. Úklid se mě samozřejmě týká, u i když uklízím ukrutně nerada. No a dárky... Člověk na to myslí a myslí, a pak nakonec zjistí před Vánocemi, že stejně ještě na někoho zapomněl, nebo že ten dárek už raději dal k narozeninám, že to nevydržel. Po pravdě řečeno se mi také stalo, že jsem v březnu objevila jeden dárek velmi pečlivě ukrytý ve svém šatstvu."

Utkvěly Vám v paměti nějaké obzvlášť pěkné vánoční svátky?

"No nejkrásnější vánoční svátky jsem zažila, když jsem se vrátila z vězení, samozřejmě, protože tam jsem prožila dvoje Vánoce a nikomu to nepřeji. Je to takové velmi smutné, i když jsme si to snažily na cele zpříjemnit, jak jsme uměly, ale přece jenom k Vánocům patří nejenom Svatá rodina, ale i ta vlastní rodina. Takže to bylo takové smutné."

Foto: Štěpánka Budková

Dodržujete o těchto svátcích tradiční vánoční zvyky?

"Málo. Dodržujeme samozřejmě štědrovečerní půst, i když po pravdě řečeno jsem udělala mateřskou zkušenost, že je lepší dát dětem něco k jídlu, protože na Štědrý den se začnou hádat a zlobit stejně v té nedočkavosti a v tom nadšení. A když se k tomu ještě přidá hlad, tak je to k nevydržení. No ale já se pochopitelně postím, do salátu nedáváme žádný salám, nic takového, je to celé postní, i když pravda, trochu hřešíme proti tomu zvyku, že děláme nejenom kapra, ale i řízky. Jestli se ale ptáte na lití olova a podobné věci, tak lívali jsme vosk, který také, když se nalije tekutý do studené vody, dělá takové tvary, z kterých se dá věštit, ale pak jsme od toho časem upustili. Jednak se s tím 'nasviní', jednak děti vyrostly, a už to nemělo ten půvab. Nevím. Teď už přijdou vnoučata, tak jestli to obnovíme. Jinak ne. Máme takové velmi běžné české Vánoce: kapra, salát, rybí polévku, stromeček, dárečky, zvoneček, nějakou koledu si pustíme, i když po pravdě řečeno jsme jako rodina spíše na jinou muziku."

Našla jste někdy pod stromečkem dárek, na který nikdy nezapomenete?

"Několik dárků jsem našla, když jsem dospívala, když moje maminka se snažila mi koupit nějaké oblečení. Takže dětem od jejich takových deseti let už oblečení nekupuji. Když jsem to párkrát zkusila, tak to byl myslím stejně hluboký dojem pro ně, jako tenkrát pro mne. Člověk nemůže říct, že se mu to nelíbí, a tak se snaží. Dostala jsem ale dárek, na který nezapomenu. A je to legrační, protože já nejsem moc konzumní typ. Tím dárkem bylo video, a dostala jsem ho v době, kdy jsem velmi usilovně stříhala nějaký film pro Českou televizi, takže to byl dárek velmi praktický. A to mne dojalo, že si někdo vzpomněl nejenom na to, že musí mně něco dát, jak bývají ty povinné dárky, ale z takovým pochopením, co dělám, a na co to potřebuji."

Máte o Vánocích nějaký okamžik, na který se těšíte nejvíce?

"Nejsem moc výjimečná, jako každý - když zazvoní ten zvoneček a přijdeme k rozsvícenému stromečku. Ale po pravdě řečeno mám vlastně ještě raději, když nasmaženo, nasalátováno, napolévkováno a teď celá rodina usedne ke stolu. Moje děti, až na jednu výjimku, nejsou věřící nebo jsou takoví velmi vlažní, nepříliš vědomí věřící, takže se neříká modlitba, no ale já si samozřejmě přeříkám ty první verše z Evangelia sv. Matouše o tom, že teda přišel ten Spasitel."

Vánoce jsou v mnohých rodinách obdobím, kdy si lidé navzájem sdělují různá přání. Mohu se Vás zeptat, co Vy byste přála našim posluchačům?

"No, jak říkám, já jsem konvenční. Co bych jim přála? Zdraví, aby měli dobré vztahy v rodině, na pracovišti, se svými přáteli, aby měli klidnou mysl, aby byli šťastní, aby se netrápili, no snad taky nějaký ten úspěch, i když myslím, že to není to nejdůležitější."

Děkuji Vám za hezké vánoční povídání a přeji Vám krásné, spokojené Vánoce.

"Hezké Vánoce všem, kdo poslouchají."