Peněz na vědu a výzkum je relativně dost, chybí prý ale výsledky
Jsou peníze vynakládané na vědu efektivně využité? Tímto tématem se koncem listopadu zabývala vláda, když projednávala analýzu stavu výzkumu a vývoje inovací v České republice a jeho srovnání se zahraničím. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
V devadesátých letech na tom byli čeští vědci finančně opravdu špatně. Stát dával na vědu a výzkum zhruba šest miliard korun ročně. Dnes je situace nesrovnatelně lepší. Z veřejných prostředků dostává věda a výzkum více než dvacet miliard. Ve srovnání s vyspělou Evropou, o USA či Japonsku nemluvě, je to ale stále málo. Státní výdaje činí asi 0,6 procenta hrubého domácího produktu, zatímco průměr v Evropské unii je více než 0,7 procenta. Státy jako Finsko či Švédsko dávají až jedno procento HDP na vědu a výzkum. Na druhou stranu všechny nové státy unie kromě Slovinska dávají na vědu ještě méně než Česko. Zaznívají proto hlasy, že v české vědě už je relativně dost peněz. Problémem dnes spíše je to, zda jsou efektivně vynakládány. To říká i místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj Vladimír Vyklický.
"Za posledních šest let došlo k takovému vzestupu financí, které jdou do výzkumu a vývoje a prakticky do všech směrů, jak do Akademie věd, tak do vysokých škol, tak do resortních ústavů, že si myslím, že to množství financí nedostává dostatečnou odpověď ve výsledcích, zejména v kvalitě výsledků. Když jsem začal před pěti lety pracovat v radě, tak naše hlavní diskuse se vedly o tom, jakým způsobem se nám podaří navýšit výši financí, jakým způsobem přesvědčíme vlády, aby daly více financí na výzkum a vývoj. V posledních dvou třech letech je naopak jedno z našich hlavních témat, co uděláme pro to, aby byla kvalita výzkumu v Česku vyšší."
Přeloženo do ekonomické řeči to znamená, že za každý milión vložený do vědy a výzkumu z veřejných prostředků by Česko mělo získat více objevů než dosud, ať už jde o patenty v případě aplikovaného výzkumu, publikace nebo citace v případě základního výzkumu. Ve všech těchto směrech je zatím Česko daleko za starými zeměmi Evropské unie. To samozřejmě znamená, že velká část peněz míří tam, kde výsledky nejsou žádné nebo mají jen lokální úroveň. V jedné analýze, kterou obsahuje zpráva pro vládu, se uvádí, že tzv. citační index sice vzrůstá, ale ne tempem, jakým se zvyšuje objem peněz na vědu. V této souvislosti zmiňuje Vladimír Vyklický tzv. impaktované časopisy, což jsou odborná periodika, jejichž příspěvky procházejí náročným recenzním řízením.
"Mezi výstupy máme neustále skoro 70 procent tzv. výstupů, které se jinde ve světě v podstatě neuznávají. To znamená, že jde o publikace ve sbornících, časopisech, které nejsou obhajované, nebo jsou to publikace v časopisech, které nejsou světově uznávanými, nejsou mezi těmi impaktovanými. Otázka impaktevatelnosti publikací úzce souvisí s kvalitou, protože publikovat výsledek práce v časopise, který je světově uznávaný, kdy výsledky jsou potom citovány ostatními vědeckými pracovníky ve světě, jinými slovy jsou brány vážně, to by měl být hlavní cíl našich vědeckých pracovníků. A to zatím není."
Nabízí se třeba srovnání s Dánskem. V přepočtu na obyvatele investuje Česko do vědy sice třikrát méně, ale publikací a citací v prestižních vědeckých časopisech má sedmkrát méně a pokud jde o světové patenty dokonce třicetkrát méně. Sami mnozí vědečtí pracovníci uznávají, že problém nízké efektivnosti peněz vložených do vědy a výzkumu je v tom, že tyto peníze jsou zkrátka špatně rozdělovány. Názory se ovšem velmi rozcházejí, když se mají určit kritéria pro udílení peněz, popřípadě, když se diskutuje o tom, o jak velkou část prostředků by měli vědci soutěžit v grantových řízeních a jakou by měli dostávat přímo na provoz vědecké instituce. A pak je zde ještě další problém. Zatímco při rozdělování peněz na základní výzkum hraje velkou roli Grantová agentura České republiky, obdobný orgán neexistuje v případě aplikovaného výzkumu. Ze státního rozpočtu tak jdou peníze na vědecký výzkum přes různá ministerstva či jiné státní orgány. Jak říká místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj Vladimír Vyklický, Česká republika je v tomto ohledu raritou.
"Jsme snad jediná země na světě, kde máme 22 poskytovatelů, čili 22 kapitol přes které tečou peníze na výzkum a vývoj. Mohou tedy téci na stejnou věc vícekrát na nerovné hladině kvality, protože jde o úplně odlišné orgány. Mimochodem, dochází také ke zbytečné ztrátě financí, protože u všech těch poskytovatelů musí být různé komise, a to všechno stojí peníze."
"To by významně pomohlo, protože akademický svět je samozřejmě mnohem větší než Česká republika. Domnívám se, že dnes by bylo možné získat velmi kvalitní hodnotitele v zahraničí, kteří nejsou nijak osobně propojeni s výzkumem u nás. Jejich hodnocení by mohlo být mnohem nestrannější a objektivnější."
A je ještě jeden směr úvah, jak zefektivnit státní prostředky vkládané do vědy a výzkumu. V zahraničí dnes působí také celé řada vynikajících českých vědců. Podle Vladimíra Vyklického by se jim měly nabídnout takové podmínky, aby se vraceli do Česka. V současnosti se také projednává novela zákona, která by měla umožnit přilákat do Česka kvalitní vědce z Východu. Analýzy totiž ukazují na jeden velmi znepokojivý moment.
"U nás je nejméně studentů přírodních a technických věd v celé Evropě."
Více prostředků by tedy měly dostávat i vysoké školy přírodovědeckého a technického zaměření.
"Musí se umožnit, aby bylo přijímáno více studentů a aby ty školy také produkovaly více kvalitních absolventů, protože ti nám především scházejí ve výzkumu."
