O hroby českých vojáků, kteří padli během 1. a 2. světové války v zemích bývalého Sovětského svazu, pečují i čeští krajané.

Další minuty našeho vysílání jsme věnovali vzpomínce na československé vojáky, kteří v letech 1. i 2. světové války bojovali na zahraničních frontách. Mnozí z nich v bojích padli a na Západě i Východě zůstaly roztroušeny jejich hroby. Památníky čs. vojáků na Západě byly i v minulých desetiletích zpravidla dobře udržovány, jak je tomu ale na východní frontě? - Na to se pokusíme odpovědět v pořadu, který připravila Milena Štráfeldová.

Zborov, Bachmač, Vladivostok, a také Buzuluk, Sokolovo nebo Dukla - tam všude umírali v letech první a druhé světové války Češi a později českoslovenští občané. Vystoupení čs. legionářů v Rusku po r. 1914 významně přispělo ke vzniku samostatné Československé republiky. Jen v letech první světové války jich v Rusku zemřelo na čtyři tisíce. U Zborova, který byl jednou z nejslavnějších bitev za účasti československých vojáků, jich v červenci r. 1917 zahynulo na tři sta a stejný počet o pár dní později u Tarnopole. Padlé československé vojáky u Zborova připomíná dodnes památník:

"Zborov potřebuje opravu, aby se mu vrátil původní vzhled. Tam jsou znaky Československé socialistické republiky, ale musejí tam být znaky 1. republiky,"

říká Alexander Drbal, ukrajinský aktivista, který už řadu let žije v České republice a zasazuje se o opravy a údržbu hrobů padlých Čechoslováků na území bývalého Sovětského svazu. O ty se stará i Československá obec legionářská. Pomohla například při rekonstrukci památníku u Bachmače. Tamní boje z r. 1918 přibližuje plk. Jiří Hofman:

"Tehdejší ukrajinská vláda pozvala německá císařská vojska, aby je bránila proti bolševikům. Němci postupovali na Ukrajinu a tam byl celý náš sbor. Hrozilo, že se celý sbor dostane do zajetí. Bachmač byla železniční křižovatka, scházelo se tam pět tratí, a šlo o to, jestli touto křižovatkou naše transporty proklouznou před kleštěmi, které se nebezpečně svíraly ze dvou stran, anebo neproklouznou. Bachmačská bitva nebyla veliká, ale byla nesmírně významná, a ti, kteří tam položili své životy, vlastně zachránili životy mnoha tisíc svých kamarádů. Při bachmačské bitvě padlo osmdesát, možná sto vojáků, a snad ani ne. Byli soustředěni ve vesnici, která se jmenuje Velikaja Doč. Ještě za sovětské vlády tam byl postaven nejprve skromňoučký památníček v místě, kde byli tito padlí pochováni. V r. 1975 tam Sověti postavili památník podle jejich zvyku, s padajícím mužem. O tento hrob jak předtím, tak potom pečovaly místní děti. Čas na tom ale neúprosně zapracoval, a když jsme se my, jako obec legionářská, začali zabývat tím, že by bylo třeba něco dělat i s našimi hroby v zahraničí, připadli jsme na to, kdepak tento památník vůbec je. Dalo práci ho najít. Díky pomoci ukrajinského velvyslanectví se to ale našlo, a když jsme viděli ty fotografie, zděsili jsme se, že to potřebuje opravdu opravu."

Za pomoci českého ministerstva obrany a Čs. obce legionářské se rekonstrukci podařilo dokončit za dva roky a v r. 2002 byl opravený památník v Bachmači slavnostně odhalen. Opravy však teprve čekají řadu hrobů podél Transsibiřské magistrály, kudy čs. legionáři postupovali na východ. Místa, kde byli padlí Čechoslováci pochováni, se tenkrát hned upravovala:

"Měli s sebou hned skupinu architektů a stavařů a na těch význačnějších pohřebištích stavěli pomníky. Ty pomníky byly vyfotografovány, fotografie jsou včetně popisů dostupné v literatuře z první světové války. Byla také zakreslena ta pohřebiště. Podél celé magistrály jsou roztroušené hroby. Zřejmě tam, kde byl větší boj, se bez exhumace pochovávali lidé a už tam zůstávali. Prvním úkolem, který si dalo ministerstvo obrany, samozřejmě bylo zmapovat situaci. Takže se ví, které památníky na Transsibiřské magistrále ještě stojí za to zachraňovat, zachovat je pro budoucno, a kde už pohřebiště byla třeba zrušena, poněvadž města zrušila i své hřbitova. Takže je to zmapované."

V dálněvýchodním Vladivostoku, na konci Transsibiřské magistrály, byl vojenský lazaret, kam byli ranění a nemocní legionáři dopravováni. Mnoho jich tu také zemřelo: jsou pochováni na vladivostockém hřbitově:

"Jedni říkají, že je tam kolem tisíce /osob/, jiní říkají menší číslo, ale mám dojem, že si nerozumějí v tom, že /hřbitov/ má dvě části. Takže kolem tisícovky. Náklad na opravu vladivostockého pohřebiště se vyšplhá na několik milionů a dělá se etapově. V současné době jsou asi tak v polovině. Potom snad dojde také na některé pomníky na magistrále."

O hroby padlých československých legionářů v Rusku se však nestarají jen české úřady nebo obec legionářů. Podle Alexandra Drbala o ně pečují i čeští krajané. Památníky Čechům, kteří bojovali v 1. světové válce, jsou i na Ukrajině. O zhruba čtyři desítky pohřebišť ukrajinská strana poměrně dobře pečuje. Pomníky padlým Čechům jsou například v Bohemce nebo v okolí Novorossijska na Krymu, kde dodnes žije česká menšina:

"Tam je hrob prvního praporečníka české družiny Františka Heyduka. On je i na československých známkách z r. 1934."

Češi a Slováci se na východní frontě účastnili i bojů za 2. světové války. Čechoslováci mají svůj hrob například u Buzuluku, kde se Československá armáda pod velením Ludvíka Svobody za 2. světové války formovala:

"Faktem je, že v Buzuluku nejsou jenom vojáci, poněvadž tam vlastně boje za druhé světové války nebyly. Je tam pochováno hodně lidí, kteří v Buzuluku zemřeli. Byli to například Podkarpatští Rusínové, kteří přijeli z lágrů oslabení. Nejdřív se museli trošku zmátořit, někteří z nich ale zemřeli. Zemřeli také proto, že tam řádila nějaká nemoc, teď nevím, jestli tyfus nebo co. Čili v Buzuluku je poměrně rozsáhlé pohřebiště československých občanů," upřesňuje Jiří Hofman z Čs. obce legionářské. O památník v Buzuluku se starají jak místní úřady, tak česká armáda. Ministerstvo obrany, jehož zástupci Buzuluk nedávno navštívili, na jeho údržbu pro příští rok uvolnilo potřebné peníze. Velké boje, kde padlo i mnoho československých vojáků, probíhaly u Sokolova:

"Jak tam ctí památku Čechoslováků, to je přímo vzorové. Mají tam muzeum, a když tam naši přijedou, je to pro celou vesnici svátek. O to pohřebiště tam pečují, je tam velký pomník, takový vztyčený meč. Vím, že na rok 2007 jsou na zlepšení tohoto pohřebiště uvolněny prostředky. Další je Kyjev. Tam nemáme speciálně naše pohřebiště, protože naše brigáda bojovala o Kyjev velice úspěšně a s poměrně malými ztrátami. Kyjevská operace byla provedena tak mistrně, že jich moc nepadlo a jsou pochováni společně se sovětskými vojáky. Stejně tak bitva o Rudu, u Bíle Cerkve a tak dále. To byly kruté boje, kde bylo víc obětí, nežli u kyjevské operace. Jsou pochovány a mají společné památníky se sovětskými. Zpravidla je u každého pomníku deska /s nápisem/: tady bojovali Čechoslováci." K nejtěžším bojům došlo při operaci na Dukle:

"Na dukelském bojišti jsou hroby rozsety na více místech. Byly soustředěny také u Dukelského památníku, tam jsou jednak společné mohyly, jednak v Údolí smrti jsou další hroby. Bohužel tato cesta byla vroubena hroby přes Liptovský Mikuláš, Malou a Velkou Fatru a poslední oběti našich vojáků byly u Vsetína, prakticky před koncem války."

O hroby českých a slovenských vojáků na Dukle dnes už ovšem pečují především slovenské úřady. Podílí se na nich ale čeští krajané žijící na východním Slovensku, v okolí Košic. Nový památník českým vojákům v zahraničních armádách byl v r. 2005 odhalen i v Praze.