Koupání v moři, hry a soutěže - tak vypadá tábor dětí krajanů v Itálii
Prázdniny se blíží, a řada dětí se těší na tábor. Děti českých krajanů v Itálii, kde jsou prázdniny dřív, si jejich začátek užily na táboře v městečku Paestum nedaleko Neapole. Kromě koupání v moři tu na děti čekala řada soutěží a her.
Iniciátorkou tábora pro děti krajanů je Helena Schwarzová, která v Itálii založila školu a pracuje v Neapoli na konzulátu. Tábor letos slaví kulaté výročí.
„Tábor se letos koná po desáté. Sama mám dva syny, kteří jsou už dnes velcí, ale když byli ve školním věku, tak jsem si říkala, že je škoda, že je nemůžu poslat s babičkou na nějaké místo v Itálii. Byli by blízko u rodiny, u tatínků, kteří sem mohou za nimi dojet, a naopak by zase mohli být s babičkou, a užívat si moře. Tak jsem to zkusila před deseti lety rozhlásit mezi pár Češek, které jsem znala. A vyrazili jsme. Byla nás skupinka pěti rodin a líbilo se to. Já jsem připravila český program, protože jsem chtěla, aby děti mluvily česky. Díky těm babičkám a dědečkům se to daří".
Letos na táboře byly ty nejmenší děti, předškoláčci a první třída. Spolu s nimi tu trávili týden i šesťáci z česko-italské školy z Prahy, a brali je jako mladší sourozence. Na tábor se až z Německa vypravila i devítiletá Vivien.
„Tady je to hezké, protože jsme hned u moře. Nejradši plavu, jsem s mamkou a nejdu do školy".
Ty chodíš do školy v Německu a česky tě učí maminka?
„Ano, ale mám i českou školu v Čechách. Když má německá škola prázdniny, a česká ne, tak potom chodím do české".
Vivien tu byla s maminkou Soňou Heinrichs už po čtvrté. Soňa také tábor dřív vedla.
„Poprvé jsme se jely na tábor podívat, jak ho Helena vede. Má spoustu nápadů a dokáže je úžasně realizovat. Výuku jsem začala vést před třemi roky".
Letos neučila, a tábor si užívala spolu s dcerou. Pokaždé tu je jiné téma, letos to byla Vodní říše, loni Čtyřlístek.
„Pracovali jsme jak s časopisem Čtyřlístek, tak s postavičkami, hráli jsme divadlo. Děti plnily úkoly na základě toho, jak by třeba reagovaly postavičky ze Čtyřlístku. Přiblížili jsme si i trochu historii."
O češtinu se na táboře starají i babičky a dědečkové
Na tábor jezdí za svými vnoučaty i babičky a dědečkové, jako třeba Hana Matěnová.
„Moc se nám tábor líbí. Přijeli jsme proto, že chceme posílit český jazyk u dětí, které tady žijí. Já a dědeček proto část naší dovolené strávíme nejen s vnoučaty, ale dohromady s českou školičkou, která tu v Neapoli působí."
Na vnoučata Matea a Miriam mluví s dědečkem zásadně pouze česky.
„Vedeme to tak, jak je to u dcery v rodině, která na ně mluví zásadně česky a manžel italsky. Chlapeček mluví česky dobře, přeorientovává se okamžitě na češtinu. Večer vyžaduje pohádky. Včera to byla pohádka O Popelce".
Její dcera Hana Barone poznala svého italského manžela na Masarykově univerzitě, měla ho ve své třídě, kde učila češtinu.
„Do Neapole jsem se přistěhovala v zimě. Myslela jsem si, že tu bude stále teplo, ale tady je vlhko, neměla jsem na to ani věci, a takovou zimu jsem nezažila. V bytě, kde jsme byli, nebylo topení. Tady všichni nosí tlusté svetry, a spí v tlustých pyžamech, tak jsem trpěla zimou v neapolské zimě".
Dneska už bydlí v bytě s topením, a má internetový obchod.
