Stěhování do Indie? Tříměsíční jízda autem z Londýna, vzpomíná na své začátky v Dillí Doris Kumarová
Doris Kumarová žije v Indii už 48 let. Dokážete si představit jet do Indie několik měsíců autem? Přesně tak se tam se svým manželem dostala. Doris Kumarová vyrůstala v Praze v tradičním evangelickém prostředí. Musela si zvyknout na odlišnou kulturu i rodinné vazby. V Indii později pracovala na velvyslanectví a propagovala českou kulturu a bohemistiku. V roce 2017 získala ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Doris Kumarová je sestrou známého českého krajana Petra Bíska, který v USA vydával Americké listy. Svého manžela poznala, když studovala v Praze na vysoké škole.
„Studovala jsem stavařinu, a byla jsem ve třetím ročníku. Když se jeho rodiče dozvěděli, že tu má děvče, tak mu jeho otec napsal, aby se vrátil. On žil v té době v Anglii, a dopisovali jsme si. Napsal mi, že se nebude vracet beze mě. Já jsme přerušila studium, začala pracovat v Průmstavu. Do šesti měsíců jsem se provdala, a odjela do Anglie. Ale nejdřív se všechno zkomplikovalo, když mi zamítli pas“.
Jak jste se tam dostala?
„Museli jsme se odvolat, trvalo to tři měsíce. Můj tchán napsal i prezidentu Zápotockému, takže jsem nakonec ten pas dostala“.
Kde byla svatba?
„Svatba byla na Staroměstském náměstí. Můj manžel musel mít potvrzení, že není v Indii ženatý. Čekali jsme na něj do poslední chvíle, a nevěděli, jestli ta svatba bude“.
Vaše další cesta tedy vedla do Anglie, kde tehdy žil váš manžel.
„Ano, narodil se nám syn Ashish. Koupili jsme si tam auto, a když jsme odjížděli do Indie, tak jsme ho chtěli vzít sebou. Nakonec se jako nejpřijatelnější cesta ukázalo tam s autem dojet. Protože to byla tak dlouhá cesta, tak jsem syna nechala u maminky v Praze. Bylo to v létě, já jsem neřídila, tak jsme sebou vzali dva anglické kuchaře, kteří jeli stopem do Hongkongu a ti mě přivezli do Indie, kde na mě na hranicích čekala celá rodina. Vyjeli jsme koncem května a do Indie jsme dojeli v srpnu“.
Život v Dillí? Přizpůsobit se musely obě strany
Od začátku svého působení v Indii byla Doris Kumarová velkou českou patriotkou a podporovatelkou nejrůznějších kulturních aktivit. Narodily se jí tu dvě dcery Ketaki a Adina. Indie je však odlišná země, a sžívání s novou rodinou nebylo taky vždycky jednoduché. Přizpůsobit se musely obě strany.
„Později jsem si uvědomila, co to znamenalo pro tchána. Byl vegetarián, a já jsem vařila maso. Jeho bratr od doby, co jsem tam přijela, k nám nikdy nepřišel na jídlo, protože jsem vařila maso. Ale tchán mě přijal. Později jsme porozuměla i situaci tchýně. Ona byla pořád zavřená doma. A já jsem byla volná, mohla jsem chodit, kam jsem chtěla. Každé léto jsem jezdila s dětmi na měsíc do Himálají. Bylo to nádherné. Jely tři děti, jeden nebo dva psi, sluha a několik balíků zavazadel. Procházeli se tam medvědi, na kopcích kvetly kopretiny, byla cítit vůně borovic, úplně jsem pookřála. Toho jsem si vážila“.
Kde jste bydleli v Indii?
„Přímo v Dillí. Nebylo tam soukromí. Když jsem stála s tchyní v kuchyni, povídaly si a vařily, tak mi říkala: soutěžíme, soutěžíme. Já se tomu divila, ale později jsem si uvědomila, jak je tam pro ženu důležité najít si své postavení v rodině. Ona mi při vaření říkala: já to dělám pro manžela, to je moje povinnost. Já jí na to odpověděla, že kdyby mi někdo řekl, že je to moje povinnost, tak bych mu to hodila na hlavu. To je ten podstatný rozdíl. Když jsem se starala o děti a rodinu, dělala jsem to z lásky, ale pro ni to byla povinnost. Pak je i ten vztah jiný. Ona se jen soustředila na manžela, byla na něm ekonomicky závislá. V indických rodinách bylo vidět, že si žena musí své postavení vymoci a udržet. A to já nedělala“.
Za jak dlouho jste se naučila hindštinu?
„Já jsem ji pochytila od dětí, když chodily do školy. Když jdu třeba nakupovat, vždycky mluvím v hindštině. Je to důležité, protože lidé jsou pak daleko přátelštější“.
Vy jste patřili k té vyšší vystvě, jak vypadalo bydlení?
„První bydlení byly dvě ložnice, obývák a taková malá veranda. Naše ložnice byla hned vedle ložnice tchýně. Pak manžel přistavěl pro nás a pro děti větší ložnice, tak to bylo takové svobodnější. V létě jsme spali na střeše, na terase. To byly krásné noci. Ale byla tam s námi tchýně, tchán, děti, všichni dohromady. Ale tchán měl naše děti velmi rád“.
Vaše manželství nevydrželo, ale vy jste se rozhodla v Indii zůstat.
„Manžel jednou nepřišel, a tím to skončilo. Tehdy mi děti řekly: odešel, nevolej ho. Ale dobře se o mě postaral. Měl v té době vysoké postavení u americké firmy. A já jsem měsíc před tím začala pracovat na české ambasádě. Měla jsem měkký dopad. Když odešel, nechal mi veliký byt. Žila tam se mnou dcera, tchýně odešla s ním. My jsme si pak našly hezký menší třípokojový byt, jsem tam ráda a jsem spokojená“.
Jedna z dcer zpracovala architektornickou studii Václavského náměstí
Doris Kumarová získala mnoho přátel mezi představiteli indické kultury. Po revoluci zprostředkovávala zastoupení české kinematografie na různých filmových festivalech po celé Indii, později organizovala také kulturní výměny. Díky její pomoci se podařilo uspořádat v Indii desítky různých výstav, koncertů a dalších kulturních akcí. V roce 1997 začala pracovat na českém velvyslanectvím.
„Původně jsem nastoupila jako PR, dostala jsem na starost zařizování kulturních pořadů. Jako první jsem zařizovala program pro skupinu Slezan, ve které bylo 21 lidí. Kromě toho jsem měla na starosti vládní stipendia“.
Zastavme se u vašich dětí, vaše dcera Ketaki dělá balet a studovala taky filozofii.
„Tchán Ketince zařídil, že k nám chodil taneční mistr. Byly jí tři roky a hrozně ráda tancovala. Jedná se o chrámový tanec. To je klasický tanec, který se objevil na veřejnosti teprve ve 30. letech minulého století, jinak to bylo vždy uzavřené. Dcera tam chodila velmi ráda, a já jsem tak zase měla propojení na část indické kultury. Ketaki dostala nabídku na cestu do Česka. Věděli, že je tam toto spojení, ale teď už netancuje“.
I druhá vaše dcera měla spojení s Českem, dělala urbanistickou studii Václavského náměstí.
„Vystudovala architekturu. Její diplomová práce dostala nejvyšší ocenění, Zlatou medaili. Můj manžel ji pak podpořil v dalším studiu. Jela studovat na univerzitu do Austinu v Texasu, kde dostala poloviční stipendium. Když odjížděla, tak dělali urbanistickou studii, a ona si vybrala Václavské náměstí. Univerzita jí v Česku zaplatila měsíční pobyt, já jsem si vzala dovolenou. Byla jsem tam s ní měsíc. Já jsem si nikdy neuvědomila, jak je to Václavské náměstí propojené průchody. Její práce je uložená v Austinu na Texasné univerzitě“.
Syn se orientoval na Spojené státy. Založil tam firmu.
„Ano rychle postupoval, nejdřív firma Delhi v Austinu, Google v New Yorku a nakonec Microsoft v Seattlu. Pak říkal, že mu korporátní sféra nedává volnost, že ho omezuje. Já si říkala, tak už má svoji kariéru, už se usadí, a on zase ne. Teď si založil firmu na malé elektrické letouny na krátké vzdálenosti. Dostal podporu od firmy Boing“.
přiblížila život své rodiny Doris Kumarová. Když v roce 2014 odešla do důchodu, působila jako lektorka českého jazyka na katedře slovanských a ugrofinských jazyků Dillíské univerzity. Dosud se věnuje výběru talentovaných indických studentů, se kterými pokračuje ve výuce českého jazyka a literatury.
