Díky knížce předává dědovo vyprávění dalším generacím

České pověsti a legendy dětem vypráví děda Jenda. Tak se jmenuje knížka pro děti, kterou napsala Vlasta Soklerová Panjkovičová. Její děda Jenda se jmenoval Josef Olič a do Chorvatska přišel na přelomu 19. a 20. století. K tomu, aby napsala knížku, ji inspirovala její vnučka.

Doklady o dějinách svých českých předků dodnes doma opatruje. Po dědečkovi a babičce, kteří byli oba Češi, to jsou třeba i modlitební knížky, které si přinesli sebou, když se přestěhovali do Chorvatska. Je to pro ni drahocenný poklad. Za daleko větší bohatství ale považuje povídání svého dědy o českých legendách a pověstech. Poslouchala je jako dítě. Aby tahle vyprávění zanechala i pro svoji vnučku a další potomky, rozhodla se napsat knížku.

Místa pověstí i pomníky navštívila a všechny vyfotila

„Nikdy jsem neměla v úmyslu být spisovatelkou. Na nápad zapsat vyprávění dědy Jendy mě přivedla zaprvé moje vnučka, a zadruhé hodně volného času v pokročilém věku. Už nemůžu ani lyžovat, ani cestovat a stále více jsem doma se svými vzpomínkami“, vysvětluje paní Vlasta.

Vždycky, když byla s vnučkou, začaly se jí hrnout vzpomínky z dětství. A děda, který vyprávěl o starodávných českých pověstech, a místech, kde se odehrávaly. „Vyprávěl je na rodinných posezeních při našich návštěvách v Česku, když jsme po celodenním toulání se Prahou a krajinou seděli za stolem a povídali si“.

Dědovo vyprávění paní Vlastu zaujalo natolik, že zkoumala veškerou literaturu a doplňovala si vědomosti o Libuši, Šemíkovi, Přemyslu Oráčovi a dalších. Ještě jednou navštívila všechna místa, fotografovala pomníky a krajinu.

Část rodiny se vrátila do Česka, část zůstala v Chorvatsku

„Dědův pozemek byl znárodněn. Dneska je na něm v chorvatském Sisku koupaliště. V roce 1947, v rámci velké akce reemigrace se vrátil s částí rodiny do Československa. S dědou odjely dvě děti se svými rodinami. Zůstala pouze moje maminka, která byla nejmladším dítětem, tehdy už byla vdaná“, říká paní Soklerová Panjkovičová a dodává, že dodnes se rozdělená rodina nepřetržitě stýká. Z české strany zůstal jeden bratranec. Staví se vždycky v létě, když jede s rodinou k moři. Paní Vlasta jezdí naopak na podzim, kdy o Dušičkách navštěvuje hřbitovy.

Od založení České besedy v Sisku začala zpívat v místním sboru. Její dva synové česky rozumí, ale už nemluví.