Od operačního stolu ke studiu managementu a rozhlasovému mikrofonu

Dvanáct let strávila na operačních sálech českých nemocnic. Pak se vydala sbírat zkušenosti do Saúdské Arábie. Dnes Marcela Obadalová vysílá v české skupině radia 4EB v australském Brisbane, a zároveň studuje management. V Česku se chystá strávit Vánoce a při té příležitosti navštívila českou redakci Radia Praha.

„Přijela jsem do Austrálie jako turista, a tak se mi tam zalíbilo, že jsem se rozhodla pobyt prodloužit. Bylo to v roce 2016 v červnu. Už je to rok a půl“.

Jak jste se dostala k rádiu?

„Já jsem neměla s vysíláním žádnou zkušenost. Do rádia mě jednou vzal náš nejstarší člen Československého klubu Karel Ulvr, a tak se mi tam zalíbilo, že jsem si řekla, proč to nezkusit. Samostatně vysílám od září letošního roku, a ráda posluchačům přináším různé zprávy z oblasti kultury, sportu, ale i vědy, nebo různé zajímavosti, vtipné příběhy“.

Kde je vaše rádio slyšet, jaký má rozsah?

„Je slyšet v oblasti Brisbane, sever, jih, docela velké rozpětí“.

Vzpomínáte si na pocity, když jste poprvé seděla za mikrofonem?

„Určitě. Strašně jsem se zakoktávala, a nebyla jsem schopná přečíst to, co jsem měla. Ale praxí se člověk naučí, a získá větší sebevědomí“.

Vy nejen vysíláte v radiu, ale dala jste se také na studium. Co studujete?

„Začala jsem studovat obor, který je vzdálený mému původnímu povolání. Nyní studuji project management. Řada lidí se mě ptala, jestli je to něco ve stavebnictví, ale je to všeobecný management zaměřený na různé projekty. Studuji na college, není to univerzita, kde jsou přísnější předpoklady. Jazyková znalost je nejzákladnější. Pokud splníte předpřijímací test, tak je to v pořádku“.

Vaše původní povolání je zdravotní sestra. Ve svém oboru jste také pracovala v zahraničí, na Blízkém východě. Ve které zemi?

„Pracovala jsem v Saúdské Arábii. Bylo to šest let. Ne v kuse, ale s určitými přestávkami, ale dohromady to dalo šest let. Původně jsem chtěla za zkušenostmi odjet do Spojených států. Ale přijímací podmínky pro sestry tam jsou mnohem přísnější, tak jsem zvolila jednodušší cestu, i když odjet za prací do Saúdské Arábie není mezi Čechy tak časté, ale byla to úžasná zkušenost. Je to nejpřísnější muslimská země, obzvlášť pro ženy. Na mém pracovišti jsme chodili oblečeni jako běžně v nemocnici, v uniformách. Ale pokud jsme šli mimo areál nemocnice, tak jsme musely nosit tzv. abáje, to jsou takové černé pláště. Nemusely jsme chodit se zahaleným obličejem, nebo zakrytou hlavou, ale bylo vhodné mít vždycky nějaký šátek po ruce, když by bylo třeba. Cítíte, že víc zapadnete do toho prostředí, že se neodlišujete, a moc si vás lidé nevšímají“.

Jaká byla v nemocnici vaše specializace?

„Začala jsem pracovat na operačním sále. Už v Čechách jsem pracovala na operačních sálech dvanáct let. Můžu říct, že to byla opravdu po profesionální stránce úžasná zkušenost. Spoustu jsem se toho naučila. Pracovala jsem s velice příjemnými lidmi, i když začátky nebyly jednoduché“.

Kde jste tam bydleli?

„Nemocnice byla umístěna daleko od pobřeží, řekla bych uprostřed pouště, kde toho moc kolem nebylo. Bydleli jsme v areálu nemocnice. Byly to byty pro dvě osoby, jak to známe z Čech 2+1“.

Kolik bylo v Austrálii stupňů, když jste odlétala sem do Česka?

„Bylo velice příjemně a teplo, 32 stupňů Celsia. Ty teploty tam ještě porostou“.

Slavila jste minulé Vánoce v Austrálii, nebo jste byla taky v Česku?

„Slavila jsem Vánoce v Austrálii. Australané mají jiné zvyky. Mají soutěž o nejlépe osvětlený a nazdobený dům. To probíhá po celé Austrálii. Některé domy jsou nazdobené až moc, ale lidi to rádi dělají, a je to taková vánoční tradice“.

Dodržovala jste loni v Austrálii některé české zvyky?

„Byla jsem s přáteli na rodinné večeři. Je to česko-australská rodina. Byl tam krásně nazdobený vánoční stůl, stromeček, po večeři se rozdávaly dárky. Bylo to velice milé“.

Na jak dlouho vidíte Austrálii? V Saúdské Arábii jste byla šest let. Teď už jste přes rok v Austrálii.

„Sama nevím, uvidím, jak se vše vyvrbí“.

Když jsme si povídaly, zmínila jste, že máte dceru. Jezdí za vámi nebo tam taky pracuje?

„Já mám dvě děti, obě jsou v Čechách. Moje dcera studuje poslední ročník právnické fakulty. Těším se, že jí taky ukážu Austrálii, až příští rok dokončí školu. Uděláme si nějaký krásný výlet. I můj syn plánuje přijet, tak se na to moc těším“.