Před deseti lety bylo v Gerniku ve škole 100 dětí, dnes je jich sedm, říká učitelka češtiny Kateřina Rohálová
Termín hudebního festivalu Banát 2018 už je známý. Festivalový vlak poveze fanoušky a jejich oblíbené kapely do Eibentálu 14. srpna. A prodej lístků startuje už na konci ledna. V Eibentálu učila češtinu i Kateřina Rohálová, která se letos zúčastnila setkání učitelů češtiny v zahraničí. Dnes učí ve Svaté Heleně a Gerniku.
Do Rumunska se poprvé vydali s manželem před jedenácti lety jako turisté a účastníci dobrovolnického programu ve vesnici Bígr.
„Natolik se nám tam zalíbilo, že jsem se asi po třech letech, kdy se nám narodila dvojčata, rozhodla přihlásit se do konkurzu, a jít do Banátu jako učitel, který je vysílán ke krajanům Českou republikou“.
Jaké jste měla očekávání, když jste tam přišla?
„Já jsem neměla žádné očekávání. Měla jsem znalosti z našeho působení na Bígru. Mojí první destinací, kam jsem byla oficiálně vyslána, byla vesnice Eibentál, kde se obyvatelstvo značně promíchalo s místními Rumuny, kteří sem jezdili za prací. Za vesnicí je hornická kolonie Ujbánie, kde se léta těžil antracit, a kam se stěhovali také Rumuni. Ti se zde usadili, oženili, přizvali své sestry, které se zde vdaly. A to je znát na češtině, která tu zaniká, a opravdu českých rodin je zde málo“.
A jaké je to v dalších vesnicích?
„Teď působím rok ve Svaté Heleně a na Gerniku, kde je situace zcela jiná. Tam se děti mezi sebou i na ulici baví česky. I na sociálních sítích si píší v češtině. Jsou to opravdu Češi, kteří žijí v Rumunsku. Ale je to způsobeno taky tím, že na rozdíl od Eibentálu, kde výuka od první třídy probíhá v rumunském jazyce, a čeština je zde pouze jako druhý mateřský jazyk 3 až 4 krát týdně, tak ve Svaté Heleně a na Gerniku se žáci učí celý první stupeň v českém jazyce. Všechny předměty jsou v češtině, a rumunštinu mají jako druhý mateřský jazyk hodinu denně. V páté třídě přechází na druhý stupeň, kde se to obrací. Je to velký skok, a zatěžkávající zkouška pro děti, ale je to také náročné pro učitele, kteří jsou na druhém stupni rumunští. Neznají slovo česky, o český program nejeví větší zájem, a musí k těmto žákům, kteří rumunsky umí hodně špatně, přistupovat individuálně. Na druhou stranu na konci 8. třídy jsou žáci absolutně bilingvní, a dokáží v obou jazycích psát, číst, komunikovat, sledovat třeba filmy“.
Je velká migrace. Řada lidí z vesnic se stěhuje do Česka. Co by dokázalo mladou generaci v Banátu udržet?
„Migrace je opravdu veliká. Příkladem je vesnice Gernik, kde ještě před deseti lety měla škola přes sto studentů, a dnes jich je tam sedm. Největší silou, která by tam dokázala lidi udržet, je asi turistický ruch. Teď je velký boom kolem Banátu, hodně se o to přičinili i kluci, kteří pořádají v Eibentále každoročně festival. Je to možnost pro místní, kteří si mohou během těchto dnů slušně přivydělat, a často z toho fungují po celou zimu. Místní nabízí ubytování a stravování i během celé turistické sezóny. Pro ně jsou to velké peníze, za které tam pak mohou jakž takž existovat. Ale ne každý má vybavení na to, aby turisty ubytoval. Jsou tam rodiny sociálně slabší, žijí pouze z toho, co si vypěstují. Jsou to farmáři, kteří obdělávají pole, pomáhají jim s tím děti, které hned po vyučování naklušou sekat trávu, pracovat na poli nebo pomáhají s dobytkem. A ti to mají těžké. Proto se nedivím tomu, když rodiny odejdou do Čech, kde mají jiné sociální zázemí, dostanou práci. Mohou ve fabrice pracovat oba manželé, pro ně je to obrovský skok“.
Jak to vidíte s Banátem do budoucna?
„Když se o tom bavíme s lidmi, kteří jsou zasvěceni, léta tam jezdí, a s Banátem spolupracují, tak vůbec netušíme, kam se to posune. Tam chybí mladá generace, která se hodně přestěhovala do Čech. Staří lidé si zatím vystačí jakž takž sami, ale co bude za deset let, to si vůbec netroufáme odhadnout. Myslím, že jazyk se tam ještě nějakou dobu udrží, protože ty vesnice jsou izolované, a komunita drží pospolu. Různými akcemi a aktivitami během roku se snažíme, aby se lidi z těch vesnic navzájem navštěvovali, viděli, sdružovali, aby se tam čeština zachovala v jakékoliv podobě“.
