V Eibentálu chytáme 70 programů v češtině, říká kolář Jenda Jágr
Má stejné příjmení jako slavný český hokejista. Jenda Jágr žije v rumunském Banátu ve vesničce Eibentál, sevřené horami. Není tu práce, i jeho děti se za ní odstěhovaly. Dcera do Rakouska, syn do Čech. Pan Jágr byl kolář. I když už dneska o kola není zájem tak jako dřív, tráví hodně času ve své dílně.
Jeho výrobky můžete vidět i v Čechách, třeba husitský vůz. Když byl v Eibentálu hudební festival Banát, rád si zašel zazpívat do místní hospůdky, a pozval mě na návštěvu své dílny.
„O kola už není moc zájem. Někdo si je objednává na chalupu. Dělal jsem i kola pro kanóny pro jednoho pána ze Slavkova, který se zúčastňuje historických bitev, třeba napoleonských jízd. Vyráběl jsem i kola pro brněnskou cestovku, která pravidelně pořádá koulení kol z Lednice do Brna. Pro Teplice jsem udělal husitský bojový vůz. V Čechách mám spoustu věcí, dělám třeba i kolovrátky, houpací koně. Děda mi říkal: nikdy nechvátej, ale udělej práci dobrou“.
V dílně jsem strávil skoro celé dětství
V dílně je spousta pilek, kladívek, pilníků, nebozezů. Mnoho z nich pan Jágr zdědil po svém dědovi a tátovi. Jak říká, dřív se loukotě pro kola osekávaly, dneska se to hodí na pilu, ale není pro koho pracovat. Má nějaký výrobek, na který je obzvlášť pyšný?
„Když jsem přestal s kolářstvím, tak jsem dělal nábytek, ale pro sebe. Udělal jsem i jednu vyřezávanou skříň, a ta se mi líbí. Já jsem v téhle dílně v podstatě vyrostl. Narodil jsem se v lednu, a z jara musela máma na pole. A děda mě tu hlídal v neckách. Když jsem byl větší, tak jsem si hrál tady na prahu. Ještě dneska tu mám svoji sekyrku. Měl jsem i malé kladívko, ale to syn ztratil. Celé dny jsem zatloukal hřebíky, a děda měl radost, že se mně to líbí“.
Jaké bylo v Banátu dětství? Vzpomínáte na něj rád?
„Ano, bylo moc hezké. Dneska děti mají tablety a telefony, a už si nehrají. My jsme tu proběhali všechny kopce. Třeba v zimě jsme chodili sáňkovat. Děti dneska mají lyže, a ven nejdou“.
Byli jsme se podívat v kostele, a místní říkali, že sem chodí tak 150 lidí.
„Ano, já chodím do kostela pořád, zpívám i v chóru. Tady ve vesnici každý, kdo může, jde do kostela. Pořád se tu drží náboženství. Kostel drží lidi pohromadě. Ještě loni tu sloužil páter Mašek, ale odešel do důchodu, a v Bígru si koupil domeček, tak ho navštěvujeme. Dneska k nám dojíždí kněz z Oršavy, ale už to není ono. Dřív jsme měli mši přes týden každý večer, a pak v neděli. Měli jsme tu i starého varhaníka. Když už nemohl, tak pokračoval jeho vnuk, ale ten odešel do Čech a zůstali jsme bez varhaníka. Jedné paní se hra na varhany líbila a tak se naučila hrát. Jsem moc rád, že tu má zase kdo zahrát“.
Viděla jsem na vašem dvoře děti. To jsou vaši vnuci?
„To je vnuk od dcery, která žije v Rakousku. Syna mám v Chomutově v Čechách. Taky má přijet. Z vnoučat mám radost. Ale tady není práce. Museli by jet do nějakého města, a platit nájem. Nic by neušetřili. Vydělávali by jen na nájem“.
Kdybych odjel do Čech, stýskalo by se mi po naší salaši
Když jde pan Jágr po Eibentálu, dodnes vidí své výrobky. Třeba v hospodě U Medvěda je jeho kolo. Přemýšlí nad možností přestěhování k dětem?
„Já znám Čechy o moc víc, než Rumunsko. Mám Čechy proježděné na všechny strany. Rumunska ani ne polovičku. Mám v Čechách i hodně kamarádů. Tady v Eibentálu máme satelit a chytáme 70 programů v češtině. Líbí se mi filmy, v neděli posloucháme lidovky. Taky jsem kdysi hrával na trubku. Měli jsme kapelu, ale pak jsme se rozešli, a zbyl jsem tady sám. O přestěhování jsme ještě s manželkou nepřemýšleli. Ale nikdy se neví, protože nevíme, jaké bude stáří“.
Co pro vás znamená Banát, tenhle kraj?
„I kdybych odešel do Čech, tak by se mi stýskalo po naší salaši. Máme ji udělanou na poli, asi sedm kilometrů odsud. Je tam moc krásný výhled, dá se tam přespat, grilovat. Hodně se tam scházíme, i mládež. Dělají tam diskotéky. Je to tam úžasné, a to by mě chybělo. Je tam i místo, odkud je vidět kousek Dunaje. Hlavně večery tam jsou úžasné“.
Určitě si tam zazpíváte. Znáte písničky, které se tu dřív zpívaly?
„Když začnete melodii, tak znám každou starou písničku. Ale hodně jsem zapomněl slova. I včera U Medvěda jsem si hezky zazpíval, proto teď špatně mluvím. Mám namožené hlasivky“.
