Dřív byl Kamerun ráj, teď je na severu válka, říká lékařka Věra Yabéko Vitáčková
Čtyřicet šest let pracuje jako lékařka v Kamerunu. Mezi její klientelu patří, kromě místních pacientů, také krajani. Paní Věra Yabéko Vitáčková je v kamerunské společnosti velmi uznávaná. Mnoho lidí ji na ulicích zdraví, zastavují ji s prosbou o radu či pomoc ve zdravotních záležitostech. Ocenění se jí nyní dostalo od českého ministerstva zahraničí. Nedávno převzala cenu Gratias agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí.
Paní Yabéko je také honorární konzulka České republiky a jako vedoucí lékařka působí v přístavním městě Douala už od roku 1970.
„Já jsem se dostala do Kamerunu jako lékařka. Vystudovala jsem tropickou medicínu, a jela jsem tam na šest měsíců na stáž. Na žádost ministerstva zdravotnictví Karmerunu jsem pokračovala jako lékařka, a později jako pediatr 46 let“.
Když jste studovala tropickou medicínu, uvažovala jste o praxi v těchto krajinách?
„Rozhodně mě to zajímalo. Je to obor, na který mnoho Čechů nemyslelo, a mě se to skutečně velmi líbí“.
Kde jste v Kamerunu začínala?
„Dostala jsem se přímo na ministerstvo zdravotnictví, které mě nechalo asi 6 měsíců vyškolit na centrální pediatrické službě. Dali mi možnost pracovat také na jiných místech, takže jsem tam zůstala. Byla jsem ráda, že jsem mohla pomoci, protože tam bylo málo lékařů. V miliónovém městě Douala byli v tehdejší době jenom tři pediatři. Měla jsem za rok 88 tisíc dětí, které prošly tou naší pediatrickou službou. Měla jsem co dělat“.
Jaký tam byl největší medicínský problém?
„Máme hodně malárie. Já jsem se speciálně věnovala tzv. drepanocytóze, to je dědičné onemocnění hemoglobinu, které je tam dodnes. Dnes se lidé dožijí i padesáti let. Před tím to bylo maximálně do deseti let“.
V Praze jsou tu s vámi i dcery. Vařila jste doma česká jídla nebo jste se přeorientovala na africká?
„Snažila jsem se. Vařila jsem knedlíky a tak dále. Jako honorální konzulka v Douale se setkávám s českými občany, pomáhám jak můžu, a čas od času máme kulturní i kulinářské obědy Máme tam i večery s ostatními velvyslanci nebo přáteli, které zajímá Česko“.
Kolik je v Kamerunu krajanů?
„Stálých je nás asi 10, ale každý měsíc přijedou obchodníci nebo cestovatelé“.
Řešila jste nějakou složitou konzulární věc?
„Lidé ztratili třeba věci. Měli jsme tam jednoho starého pána, který se tam úplně ztratil. Museli jsme ho odvézt do Česka. Nic jiného mu nezůstalo v ruce než český pas“.
Čím vás Kamerun překvapil příjemně?
„Je to krásná země. Na začátku to byl úplný ráj na zemi. Teď je to horší, protože máme válku na severu Kamerunu, a to je špatná věc. Je tam spousta lidí, kteří skutečně nemají co jíst. A je tam spousta lidí, kteří jsou zraněni nebo zabiti ve válce s Boko Haram, to jsou vojáci ze severu Kamerunu“.
