Když do práce dáte všechno, New York vám to oplatí
České centrum v New Yorku sklízí za poslední léta samou chválu. Za spoustou úspěchů stojí současná ředitelka instituce Barbara Karpetová, jejíž funkční období se nyní blíží ke konci.
České centrum se nachází v nádherné České národní budově ve čtvrti Upper East Side na Manhattanu. Redaktor Ian Willoughby přímo na místě zjišťoval, jak centrum v New Yorku funguje a co všechno jeho organizace obnáší.
Na prvním místě bych se chtěl zeptat, jaký typ lidí budovu nejčastěji navštěvuje?
„Máme velice různorodé publikum. Ačkoliv spoustu událostí je zaměřených na specifické skupiny lidí, přichází sem převážně široká veřejnost. Věřte nevěřte, ale docílit návštěvnosti v New Yorku není tak jednoduché. Je tu tolik konkurence, navíc lidé tu jsou obecně dost rozmazlení. Přesvědčit je, aby přijeli do budovy, která se nachází v malé postranní uličce až na Upper East Side, s tím, že svůj čas a energii investují do správné věci a nemusí za to platit – což je pro nás vlastně nevýhodou, co se týče propagace – není vůbec lehké.“
Takže z vašeho úhlu pohledu není lokalita ideální, přestože budova nabízí úžasné prostory?
„Když máte přehled o tom, jak jsou na Manhattanu rozprostřené různé věkové skupiny lidí, víte, že většina akcí se koná v centru. Co se týče univerzit, New York University se nachází na samém jihu Manhattanu a Columbia University naopak na severu.“
Což znamená také na druhém konci parku.
„Přesně tak [smích]. A my jsme uprostřed všeho. Navíc, Upper East Side je hodně nóbl oblast, je to rezidenční čtvrť. Většina lidí, kteří sem přijdou, dává přednost spíš poklidnému, ne až tak vzrušujícímu okolí [smích]. Většina pracujících, kteří se stěhují blíže ke kulturním centrům, by nezařadili toto místo mezi zajímavé kulturní oblasti Manhattanu. Takže je pro nás opravdu důležité udělat dobrý dojem a budovat si dobré jméno, aby pro ně stálo za to sem přijít.“
Když jde o organizování programu, jak moc jste nezávislí na Praze? Rozhodujete o všem sami, nebo dostáváte pokyny od ústředí?
„Řekla bych, že jsme celkem nezávislí. To vidím jako velkou výhodu. Věřte mi, ne všichni naši kolegové z institutů Evropské unie si můžou dovolit takovou svobodu. Česká centra jsou takoví propagátoři nezávislé kulturní diplomacie. To je podle mě velmi důležitá činnost. Ředitelé českých center musí projít poměrně složitým přijímacím řízením. Jakmile jsou ale pověřeni vytvořením programu a jeho realizací, spadne na ně velká zodpovědnost. Mají samozřejmě obrovskou podporu od ústředí, ale je to hlavně jejich koncept, myšlenka a vize, co ten program vytváří.“
České centrum v New Yorku je nádherné místo. Organizujete všechny události přímo tady, nebo máte akce i mimo budovu?
„Za ty čtyři roky, které jsem tu strávila, jsem si dala za úkol z centra udělat živé, zajímavé místo na vysoké úrovni, hlavně co se týče kvality událostí. Proto jsme se soustředili na to, aby se většina akcí odehrávala přímo v budově. Zhruba třetina se ale konala v místech, které jsou důležitými kulturními body New Yorku. Spolupracovali jsme například s Carnegie Hall, s Metropolitní operou, Metropolitním muzeem, samozřejmě s některými univerzitami, s Lincolnovým centrem a dalšími. Je to opravdu bohatý seznam.“
Rok 2018 byl pro mnoho institucí velmi důležitý a náročný. Jak se letos dařilo vám?
„Vlastně velmi dobře. Jsme moc rádi, že místo, které předtím nebylo nijak vyhlášené, konečně tento rok sklidilo úrodu za práci, kterou jsme do něj v minulých letech vložili. Tři roky jsme se snažili organizovat co nejvíce událostí – mívali jsme 10, 12 událostí, někdy i více, každý měsíc. Tento rok jsme změnili strategii a rozhodli jsme se naplánovat dvě až tři velké události festivalového charakteru, které by přiměly lidi, aby si zarezervovali termín v kalendářích předem. Byl to hodně ambiciózní plán. Lidi tu nemají moc ve zvyku si rezervovat termíny předem. Rádi mění plán každou minutu [smích], vždycky je tady něco nového a zajímavého, co stojí za to vidět. Takže posílat oznámení půl roku předem, pak dva měsíce předem, a snažit se nalákat lidi, aby si termín zapsali, je dost riskantní. Ale musím říct, že to zatím klaplo.“
Máte tu taky něco, čímž se ostatní Česká centra nemůžou chlubit, a to je střecha. Můžete nám o ni říct něco více?
„Terasa na střeše je určitě krásná část centra, ale celá budova stojí za to. Když to vezmu od přízemí, máme tu krásné klubové kino. Kromě promítání filmů organizujeme i festivaly, například Okno do Evropy (Window to Europe). Naše programová ředitelka, Marie Dvořáková mimochodem vyhrála cenu Student Academy Award za film Who’s Who in Mycology. Snaží se v Americe představovat filmy, které tu ještě nikdy nikdo neviděl, protože se nedostaly do distribuce. Ve druhém poschodí máme galerii, která se dostala až do New York Times díky velmi specifickému předmětu, který mapoval situaci věčně se proměňujícího New Yorku. Čtvrť Chelsea, která bývala tradiční galerijní čtvrtí, už není místem střetu kultur a různých uměleckých směrů. Nájmy jsou tam tak drahé, že si umělci nemohou dovolit vystavovat experimentální tvorbu. My jsme se toho ale ujali a v New York Times si toho všimli. A konečně [smích] se dostáváme na střechu, kterou využíváme pro naši letní řadu Ciné-koncertů. Ciné-koncerty jsou založené na němých filmech, které jsou doprovázeny živou hudbou. Může to být moderní hudba, klasická, někdy hraje sólista a někdy celá kapela.“
Co vám za tyto čtyři roky New York dal?
„Ve skutečnosti jsem v New Yorku již devátým rokem, dříve jsem pracovala jako kulturní atašé na ambasádě ve Washingtonu, D.C. Musím říct, že tyto roky pro mne byly velkou zkouškou. Je to obrovská příležitost a zároveň výzva. New Yorku se říká město, které nikdy nespí, a to se vztahuje i na lidi [smích]. Já trpím nedostatkem spánku celých devět let. Ale vyplatí se to. Řekla bych, že New York funguje jako taková lupa. Když je něco hodně zajímavé, v New Yorku je to extrémně zajímavé. Když se něco zdá složité, v New Yorku to bude nesmírně složité. Ale když se opravdu zapojíte a věnujete se práci, New York vám to oplatí, i když až za nějaký čas. Říká se, že když uspějete v New Yorku, uspějete kdekoliv na světě, a s tím já souhlasím. Není to jednoduché, ale pocit zadostiučinění, vědomí podpory komunity v New Yorku, kteří vám umí vyjádřit svou vděčnost, stojí za to. Myslím, že mi to bude chybět [smích].“
