Pět pirátů a stážistka Nika jsou na palubě České školy Madrid

Do lavic České školy Madrid zasedlo letos pět chlapců. Na cestě za objevováním českého jazyka a tradic se z nich stali "piráti". Na plavbu se s nimi vydala stážistka Nikola Machalová, která zavzpomínala na svůj první den.

Řekla bych první hodina započala zazvoněním školního zvonku, děti sedící vzorně v lavicích a při příchodu paní učitelky, tedy mě, jednohlasně pozdravili slovem "dobrý den". Ovšem tak to reálně nebylo. A za to jsem svým způsobem vděčná. Nejdříve přišel zmatek na chodbě, vítání po dlouhé prázdninové pauze a odchytávání rodičů pro potřebné papírování. Pomalu se mi ve třídě začal formovat můj chlapecký tým prvňáků. Stačilo napočítat do pěti a vyučování mohlo začít. Vyučování má být zabavné, jak říká sám Komenský, a tímto stylem jsem i já uvedla první hodinu. Děti potřebují mít určité hranice a znát pravidla hry. Tudíž jsme si nejdřív určili pravidla, podle kterých budeme hrát celý rok.

Obrázek sice do mobilu, ale nakreslený rukou

Děti měly za úkol přiřadit obrázky k psaným pravidlům a vysvětlit vlastními slovy, co si pod každým pravidlem představují. Na straně žáků známka pochopení, pro mě signál pokračování k další aktivitě. Uvidíme, jak dlouho jim vydrží hrát podle pravidel. Na řadě byla seznamovací hra nesoucí jméno pavučina. Opravdu jsme se do toho zamotali, jako mouchy do pavučiny. Konce jsme se však dobrali zdárně.

Cílem bylo seznámit se blíže s žáky a jejich oblíbenými aktivitami.Nejenom abych se seznámila já s nimi, ale také oni mezi sebou navzájem. Řekla bych, že hra měla úspěch a splnila svůj účel. Všechny děti v dnešní době chtějí mít mobily a tablety. Já jim tento sen dopřála. Každý ode mě dostal papír s natištěnou obrazovkou mobilu s instrukcí namalovat zážitek z prázdnin a prezentovat to jako fotku, kterou pořídili během prázdnin vlastním mobilem.

Za vědomostmi s lodním deníkem

První blok byl za námi a děti si zasloužily přestávku. Některé děti zvolily pohádku, jiné zůstaly jen u svačiny a hraček. Vyučování se překulilo k druhému bloku a dostali jsme se k náročnější práci. Žáky jsem seznámila s celoroční hrou na piráty a vidina nalezení pokladu na konci roku jim rozproudila krev v těle. Učivo jsem tedy prezentovala jako honbu za pokladem a záleží už jen na samotném žákovi, jak pro něj tato honba dopadne. Vypluli jsme jako draví piráti po vědomostech.

Každý žák ode mě obdržel vlastní lodní deník, žákovskou knihu a úkolníček. Bez práce nejsou koláče a to platí i pro mé piráty. Bylo třeba trochu pracovní disciplíny a morálky, což znamenalo pracovní listy pro piráty. Do konce vyučování jsme všichni usilovně pracovali na úkolech v pracovních listech. Pro děti pan comido, dovolme si být bilingvní. Čas zmizel jako pára nad hrncem a my jsme se objevili na konci prvního dne vyučování. Známky vyčerpání byly znát nejenom na dětech, ale i na mě. Nadšení z hodiny mě však doplnilo vydanou energii a já už se teď těším na další hodinu strávenou s malými piráty.