Luděk Frýbort: Češi během kampaně znovu vytáhli ze skříně kostlivce Benešových dekretů
V Česku na konci minulého týdne proběhly první přímé prezidentské volby. Jejich výsledky a celou předchozí předvolební kampaň pozorně sledovali i zahraniční Češi, kteří tentokrát měli také možnost se do voleb zapojit. Jejich hodnocení a postřehy jsme přinášeli v průběhu tohoto týdne. K průběhu kampaně byl kritický exilový publicista a spisovatel Luděk Frýbort, žijící v německém Hannoveru:
"Já jsem v těch kritických dnech byl na cestách a potom po návratu se mi dostalo bližších informací."
A jak tedy hodnotíte volbu prezidenta?
"Jako všichni zahraniční Češi, řekl bych bez výjimky, jsem zklamán. Ten výsledek jsem přitom očekával, zvlášť poté, když jsem dostal zprávu o tom triku s Benešovými dekrety."
Jaký to má ohlas v německých médiích?
"Není to taková událost, že by to otřásalo zdejším prostředím. Noviny psaly o střetnutí levicového populisty s knížetem. Tím to bylo celkem výstižně řečeno."
Česká média zaznamenala, že v Německu se poměrně s podivem hledělo na to, že Češi během prezidentské kampaně vůbec otevřeli otázku Benešových dekretů. Můžete to potvrdit?
"Ale ovšem! S tím iniciátoři kampaně museli počítat a pravděpodobně s tím i počítali. Otevřeli skříň s kostlivcem, která by raději měla zůstat zavřená.Tím se celá tato záležitost rozběhla nanovo."
Jaký to může výsledek nebo další průběh?
"Nechtěl bych dělat věštce, ale myslím si, že tady se znovu rozvířil problém masového vyhánění obyvatelstva bez ohledu na vinu a nevinu. To je věc, která možná mohla projít před sedmdesáti lety, ve vzrušené atmosféře na konci války. A pochopitelně pod Stalinovým dohledem. Dnes je to ale naprosto nepřijatelné, vzbuzuje to diplomaticky řečeno podiv a nediplomaticky řečeno odpor."
V Česku se hodně mluvilo o tom, že prezidentská kampaň, zvlášť v té závěrečné fázi, kdy šlo o dva kandidáty, ještě prohloubila příkop, který je v české společnosti. Vidíte to i vy ze zahraničí tak, že česká společnost je rozdělená?
"Bezpochyby! A řekl bych to tak: obvyklé levo-pravé dělení v celé Evropě, a je to tak i v Česku, víceméně pozbývá důležitosti. Situace je taková, že levice ani pravice víceméně nemůže dělat žádné zázraky. Tím víc se odhaluje dělení společnosti na vrstvy abych tak řekl velmi prosté a prostomyslné a vrstvy přeci jenom s rozhledem širším. Nechci říct vzdělané, to není dáno vzděláním, ale vrstvy s širším rozhledem a pocitem jakési odpovědnosti. Toto dělení odpovídá přesně tomu volebnímu výsledku. 55 procent lidu se zájmem o pivo, televizi a fotbal a 45 procent vrstev přemýšlivějších s pocitem odpovědnosti za budoucnost."
Stále ovšem mluvíme jenom o těch lidech, kteří přišli k volbám. Tam pochopitelně jsou ještě desítky procent lidí, kteří nakonec k volbám vůbec nešli.Ve druhém kole to bylo prakticky čtyřicet procent lidí. Odpovídá toto členění i situaci v Německu, nebo je to české specifikum?
"Řekl bych, že v každé západoevropské společnosti je v zásadě vždycky lehká převaha levice. Když to pak levicová vláda domydlí do neřešitelných dluhů, tak se voliči naštvou a zvolí něco pravějšího, a tak dále. To je pořád dokola. Čili to dělení je zhruba totéž.. V Česku je ale obzvláštní anomálie, protože to vše je poznamenáno dnes už na západě dost vyčichlým nacionalismem."
Zřejmě si touto fází rovněž musíme projít. Asi se jí bohužel nevyhneme, zvlášť pokud právě na nacionalismu byla od samého začátku postavena existence Československé republiky...
"Dobře, ale nacionalismus byl až do druhé světové války běžným postojem všude. Vzpomínám si ale na Samuela Johnsona, to byl anglický právník a spisovatel v 18. století, který vyslovil slavnou větu, že nacionalismus je posledním útočištěm darebáků. To útočiště už zmizelo všude! V Čechách to ale pořád ještě funguje."
