Petr Horáček: když jsem přišel do Anglie, neměl jsem tušení, že místo velkých pláten budu kreslit myši
Hloupá husička Suzy, Moucha, Nový domek pro myšku. Jak už názvy napovídají, jedná se o dětské knížky. Jejich autorem je Petr Horáček. Knížek pro děti napsal kolem třiceti a přeloženy byly do zhruba patnácti jazyků. Petr Horáček v naší anketě Zahraniční Čech roku 2016 získal onu nepopulární bramborovou medaili. Od třetího místa ho dělily jen 4 hlasy.
Úspěšný spisovatel a ilustrátor žije dlouhá léta v Anglii. Čeští čtenáři o něm dlouho nevěděli, ale teď si jeho knížkami mohou listovat i české děti.
Petr Horáček V Praze vystudoval krajinomalbu na Akademii výtvarných umění. Na škole potkal svoji budoucí ženu Claire:
„Tenkrát se mě pan profesor zeptal, jestli bych Claire neukázal Prahu a nevzal ji na knedlíky. A od té doby jsme spolu“.
Po čase se odstěhovali do Anglie.
Mouchu nakladatel nechtěl
Zatímco Claire vyučovala umění, Petr Horáček zůstal doma s dětmi:
„S mojí angličtinou to bylo velmi špatné. Moje žena je chytrá a umí mluvit česky. Než jsme se odstěhovali do Anglie, tak jsme bydleli 3 roky v Čechách. Claire už mluvila plynule česky, ale moje angličtina nebyla moc dobrá. Hned jsem začal chodit na angličtinu pro cizince, a vše jsem dohnal“.
Dostal jste se k ilustracím dětských knížek. A nejen k ilustracím. Vy knížky i píšete. Která byla první?
„První knížka, kterou jsem tenkrát vymyslel, byla o životě mouchy. Seděla v misce s ovocem, a protože byla malá, tak viděla jen barvy. Proto byla celá stránka červená, a když jste ji otočili, tak tam byly jahody. Další představovala pomeranče, banány a skládalo se to do barevného spektra, protože každá stránka byla o něco kratší. Mému nakladateli se líbila právě tato část. Chtěli jen knížku o barvách, jenom o ovoci, a bez té mouchy. Mně se do toho moc nechtělo, měl jsem pocit, že by ta knížka měla být o mouše. Ale byla to první velká šance vydat knížku. Udělali jsme ji na tvrdém papíře pro malé děti. Vznikly vlastně dvě knihy. Jedna se jmenovala Co je černobílé, a ta druhá se jmenovala Jahody jsou červené. Já jsen za tyhle dvě knížky dostal cenu Začínající autor roku 2001“.
Moucha vítězí. Na konci knížky čtenář rozhodne o jejím osudu
Mnozí si mysleli, že mladý Čech s nedokonalou angličtinou nemá na britském trhu šanci. Talent a odhodlanost ale zvítězily. Dokonce i moucha v trochu jiné podobě se vydání dočkala po 10 letech. Dřív se nakladatelství s tímto nepopulárním hmyzem bálo riskovat. To, že knížku později vydalo, svědčí o tom, jaké jméno si Petr Horáček dokázal vytvořit.
„Když někde mluvím ve škole, tak dětem říkám: když nepřestanete otravovat, tak se vám splní, co budete chtít. A tak se to taky stalo. Tenkrát nakladatel celkem správně říkal, že vydávat knížku o mouše není dobrý nápad, zvlášť ne první knížku, protože lidi mouchy rádi nemají, a tím pádem ji nikdo nebude kupovat. Ale já jsem na ten nápad nezapomněl, a po deseti letech jsem udělal jinou knížku o mouše. A tentokrát můj nakladatel řekl, že se jim ten nápad líbí. Když ji čtu někde veřejně, tak se děti smějí. Na konci té knížky sedí moucha na stránce, a vy se rozhodnete, jestli tu knížku chcete zabouchnout, nebo jen zlehka zavřít. Ale je pravda, že se neprodává tak dobře jako jiné knížky. Ve Spojených státech, kde vycházejí všechny moje knížky, se pro tuhle rozhodovali pět let“.
Které knížky měly největší úspěch?
„Mezi nejprodávanější knížky patří Husa Líza, která vyšla taky v češtině. Ta vyšla v několika vydáních a prodává se nejvíc. Osobně mám rád Nový domek pro myšku. Taky vyšla v češtině, ta vyhrála Knížku roku v Holandsku“.
Kde všude vaše knížky vycházejí?
„Moje knížky byly přeloženy do patnácti jazyků. Nejraději mám thajská nebo korejská vydání. Nerozumím ani jednomu slovu, ale líbí se mi ta dekorativnost písma, které obrázky dotváří“.
A kolik vám vyšlo vlastních titulů?
„To jsem se bál, že se mě zeptáte. Myslím, že jsem vlastních knížek vydal asi 30. A občas ilustruji pro někoho jiného. Nedělám to moc často, ale baví mě to. Je to zase trochu jiná práce, než ilustrovat vlastní texty“.
Jakým stylem píšete? Napadne vás příběh, a k němu malujete, nebo vás napadnou nejdřív obrázky, a k nim píšete příběh?
„Většinou mě napadne obrázek. Ta postavička v dětské knížce je určující. Nejdřív mám v hlavě první obrázek, který si nakreslím. A ten mě inspiruje k tomu, jak budu dělat celou knížku. Text je až poslední věc. Píšu si samozřejmě poznámky, ale text pro dětskou knížku je komplikovaná věc, musí mít rytmus, musí být dobře napsaný“.
Byly vaše dcery prvním kritikem vašich knížek?
„Spousta lidí si myslí, že to tak je. Ale jelikož s manželkou oba malujeme, a holky vyrůstaly s pastelkami v ruce, tak je pro ně malování něco normálního. Ale jako každému dítěti se jim líbí, co tatínek dělá, takže moc kritické nejsou“.
Když jsem o vás četla článek, který vyšel asi před čtyřmi roky, tak jste říkal, že vám v Česku ještě nevyšla žádná knížka. Ale to se od vydání článku změnilo.
„Od té doby vyšly v Česku čtyři knížky. Byla to ta Husa Líza, Husa Líza a vánoční hvězda, Nový domek pro myšku a Papuchalk Petr“.
Nový domek pro myšku má naprosto úžasný výtvarný nápad. Myška prokousává díru i do knížky.
„Jí dělám knížky, které mají například prořezávané stránky. Takže v tomto případě je na obrázku myška, která se dívá do díry, a mluví třeba s králíkem. Když tu stránku otočíte, tak díra překryje hlavičku myši. Najednou vy jste v té díře s králíkem a mluvíte s myškou. Bohužel v té české verzi ty díry nevyšly. Je to, jak já říkám, ekonomické vydání“.
A co chystáte nového?
„Je to knížka, kterou jsem napsal v Čechách, ale vychází tady v Anglii. Jmenuje se Nenažraná koza. V Čechách by se asi ten překlad musel udělat trošku jinak. Je to o koze, která sežere všechno. Ten nápad jsem dostal v Čechách, když jsem byl u kamaráda na zahradě, a chodila tam koza, která snědla všechno, včetně trenýrek zešňůry“.
Tušil jste, když jste odcházel do Anglie, že se stanete spisovatelem a výtvarníkem knížek pro děti?
„To jsem samozřejmě vůbec netušil. Já jsem si v té době myslel, že budu malovat velká plátna pro velké galerie. Jako student jsem v Praze pracoval pro výtvarnou agenturu, kde jsem navrhoval loga. Občas jsem udělal nějaký plakát. Živil jsem se tak jako student. Když jsem přišel do Anglie, tak bohužel všechny kontakty, které jsem měl, pochopitelně tady nefungovaly. A ilustrovat dětskou knížku byla první nabídka, kterou jsem dostal od jedné paní, která vydávala svoje vlastní knížky. Zjistil jsem, že mě to moc baví. Ale moc se mi nelíbily ty texty, tak jsem zkusil psát svoje. Já jsem objevil svět dětských knížek, něco, co mě strašně baví. Když jsem přicházel do Anglie, tak jsem samozřejmě neměl vůbec tušení, že jednoho dne budu kreslit myši“.
