Zemřel Oldřich Černý
9. listopadu zemřel v Praze Oldřich Černý, významný představitel československého exilu. Působil ve Spojených státech a ve Švýcarsku, dlouhá léta určoval chod spolku Beseda Slovan v Ženevě. Zasloužil se o vznik pražských setkání zahraničních Čechů, která se stala tradicí.
Přátelé a kolegové Oldřicha Černého se shodují v tom, že to byl člověk obětavý, přejícný. Prakticky všechen svůj volný čas před rokem 1989 věnoval krajanské práci a boji za svobodu, po sametové revoluci se snažil o zlepšení vztahů mezi Čechy doma a v zahraničí. Tak jsem ho poznal i já. „My od republiky nic nechceme,“ říkával, „nám jde o uznání a řešení našich problémů.“ Od 90. let usiloval o zřízení úřadu, který by se otázkami zahraničních Čechů komplexně zabýval. Toto jeho přání bohužel zůstalo nenaplněno.
Toužil vrátit Československu demokracii
Oldřich Černý se narodil v roce 1926 v Praze. V roce 1949 odešel do Spojených států a usadil se ve Washingtonu. Ihned se jako vlastenec zapojil od exilových aktivit s cílem obnovit demokracii v Československu. Koncem 50. let byl jedním ze zakládajících členů Společnosti pro vědy a umění. V roce 1965 Oldřich Černý, vystudovaný právník, přesídlil do Ženevy, kde až do odchodu do penze pracoval v OSN.
Také ve Švýcarsku se angažoval v krajanském hnutí. Čechů tu však žilo relativně málo. Situace se změnila v roce 1968, kdy do Švýcarské konfederace přišlo přes 15 000 emigrantů z Československa. Byli to o generaci mladší lidé, kteří měli často jiné názory na politiku i volný čas. Vznikaly nové krajanské spolky, ty staré se omladily. To byl případ ženevské Besedy Slovan, která byla založena už v roce 1901. Činnost spolku bylo třeba organizovat na bázi široké programové nabídky a spolupráce všech. O to se Oldřich Černý zasazoval a dařilo se mu to. Dlouhá léta potom v čele Besedy Slovan stál. Pracoval také ve Svazu spolků, zastřešujícím krajanské organizace ve Švýcarsku.
Po pádu železné opony se Oldřich Černý začal vracet do České republiky. Výzvou pro něj bylo sblížení Čechů doma i v zahraničí. Na exulanty a emigranty doma řada lidí pohlížela s nedůvěrou. Aby šel příkladem, nepřijal restituovaný rodinný majetek a byt v Praze si koupil za vlastní peníze.
Týden zahraničních Čechů
V roce 1998 slavila Univerzita Karlova 650. výročí svého vzniku. Vznikl nápad uspořádat při této příležitosti setkání krajanů z celého světa. Oldřich Černý se stal předsedou přípravného výboru. Tak se zrodil první Týden zahraničních Čechů. Přijelo na 500 krajanů z několika desítek zemí. Ukázalo se, že zahraniční Češi mají mnoho společných problémů, které je potřeba řešit (občanství, volební zákon, restituce apod.), proto v dalších letech tolik usiloval o to, aby se jimi někdo na vládní úrovni zabýval. V roce 2000 se se Týden zahraničních Čechů konal znovu, opět pod záštitou Univerzity Karlovy. Hlavním hybatelem v pozadí byl z pozice předsedy přípravného výboru Oldřich Černý. Stejně tak tomu bylo v roce 2003. Týdny zahraničních Čechů se staly užitečnou platformou pro komunikaci mezi krajany a českou exekutivou, protože jednání se zúčastňovali zástupci ministerstev i jiných úřadů.
Zabezpečení týdenní konference bylo náročným podnikem a Univerzita Karlova v něm přestala hrát hlavní roli. Vyplynula otázka, co dál? Z popudu Oldřicha Černého vznikl v roce 2003 Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů, nezisková organizace, zaregistrovaná v Praze, která si vytkla za cíl setkání krajanů dál pořádat a usilovat o sbližování mezi Čechy doma a venku. Poslední Týden zahraničních Čechů se konal v Praze v roce 2006. Od roku 2008 Mezinárodní koordinační výbor pořádá třídenní konference zahraničních Čechů v dvouletých intervalech. Paralelně MKVZČ také uděluje ocenění Významná česká žena ve světě ve snaze připomenout ženy českého původu, které ve svých oborech dosáhly významných úspěchů.
Oldřich Černý byl v MKVZČ činný prakticky až do své smrti. V září 2012 se podílel na programu poslední konference zahraničních Čechů v Praze. Když chyběly peníze, přispěl ze svého. Na konferencích aktivně vystupoval a vyzýval představitele českých institucí k pochopení pro potřeby zahraničních Čechů. Tyto výzvy většinou nedopadaly na úrodnou půdu. Přesto nezahořkl. Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů v čele s Ájou Vrzáňovou pokračuje v jeho šlépějích dál. Oldřich Černý byl za svou činnost po zásluze oceněn. Obdržel Medaili Univerzity Karlovy a cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí.
Několikrát se setkal i s Václavem Havlem. Jeho a Havlovy názory na dřívější zapojení exilu do boje proti komunismu se rozcházely. Na adresu V. Havla prohlásil: „Chápal problémy exilu, ale rozuměl tomu, co Češi doma proti exilu namítali. Nechtěl dělat odboj tak, jak jsme ho dělali my. Prostě chtěl, aby se situace doma zlepšila v rámci toho, co bylo možné dělat. S tím jsem nesouhlasil, ale jinak jsem si ho samozřejmě vážil.“ V roce 1999 prezident Václav Havel udělil Oldřichu Černému řád T. G. Masaryka. Jeho nezlomnost a laskavost jistě budou inspirovat dál.
