Audioknihy, fenomén posledních let
Audio nahrávky mluveného slova, audioknihy a podcasty získávají na popularitě. Staly se společníkem, který může být kdykoliv k dispozici.
K oblibě audioknih přispěla během uplynulého roku i pandemie, která na dlouhý čas uzavřela divadelní scény a kulturní sály. Jedním z propagátorů audioknih je Jakub Horák, šéfredaktor magazínu „Naposlech.cz“ a spoluzakladatel ceny Audiokniha roku, kterým nám poskytl rozhovor.
Váš nápad, věnovat se podrobněji audioknihám, vedl k vytvoření magazínu, do kterého jste pozval odborníky z této oblasti. Díky jejich recenzím, se podařilo vytvořit i žebříček těch neúspěšnějších audioknih. Co vás k tomu vedlo?
„Audioknihy poslouchám od malička a když se kolem roku 2013 začali objevovat digitální distributoři audioknih a začalo jich vycházet víc, vznikl nápad dát dohromady partu lidí, kteří by se mohli vyjádřit z hlediska toho, o jak moc kvalitní audioknihu jde. Dnes vlastně, po těch letech, kdy se vyhlašuje Audiokniha roku, se ukazuje, že je to čím dál víc potřeba. Těch audioknih vychází přes pět set ročně.“
Audioknihy získávají na stále větší popularitě. V období, kdy nebyla jiná kultura, se lidé víc upřeli právě k audioknihám. Vy jste to nějak pociťoval?
„Posluchač by vlastně neměl v tom loňském roce poznat, že je nějaký covid. Audioknihy se dál nahrávaly. Tím že herci měli víc času, lépe se domlouvaly termíny. Jak audioknihy rostou, jak je o ně větší zájem, tak i pro české autory je to zajímavé. Dřív bylo docela obtížné získat českého autora proto, aby svolil k audioknize, ale dnes je to velmi vysoké procento.“
Od toho roku 2013 vidíme, že dochází k posunu, soutěží mezi sebou různé produkce, které vytvářejí audioknihy. Zvyšuje se podle vás kvalita audioknih?
„Myslím si, že je to jako se vším. Čím víc audioknih vychází, tím víc je tam nekvalitních titulů. Ale myslím si, že vydavatelé chtějí vytvářet kvalitní díla. To vyžaduje kvalitního režiséra, zvukové zázemí, redakci i kvalitní překlady, možná i nějaké zásahy do textu. Někteří vydavatelé bohužel toto zázemí nebo spíš ty finanční možnosti nemají. Takže vznikají i audioknihy, četba jedním hlasem bez režiséra, což sice posluchače potěší, že jejich oblíbený titul si můžou poslechnout, ale pro nás porotce je to zase nějaká práce navíc. Řekněme toto ne a toto ano.“
Jaký počet audioknih se dostane do vašeho ročního výběru?
„Je to tak, že vydavatelé sami přihlašují díla do jednotlivých kategorií. Je to řekněme kolem osmdesáti titulů za rok. Ty si porotci poslechnou, rozděleni do třech skupin, každá skupina má dvě kategorie.“
Asi je to velmi náročné, kolik takový porotce musí nebo by si měl poslechnout audioknih?
„V porotě jsou členové, kteří už mají hlavně naposloucháno. To není tak, že jim dovezeme krabici s cédéčkama a řekneme: „Tak, a teď budete poslouchat“. Oni řadu těch titulů znají. Hlasuje se od Vánoc do konce března, takže nějaké tři měsíce na to mají. Ale myslím že, poslechnout to najednou není možné. Proto v té porotě jsou ti, kteří se opravdu audioknihami zabývají nějakou dobu a řadu z těch přihlášených titulů už mají naposlouchaných.“
„Pro mne je to hřejivý pocit každý rok. Jsem rád, že ta cena pokračuje dál. A hlavně je pro mne uspokojující, že zájem o audioknihy roste. Je i zájem o recenzní činnost, kterou děláme na Naposlech.cz, kde vlastně řada členů poroty píše recenze. Máme tam publicistické články o audioknihách, žebříčky, přehledy a tak dále. A zájem o to stále roste a to mne těší.“
Asociace vydavatelů audioknih uděluje každoročně zvláštní Cenu AVA za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova. Za rok 2020 ji získal herec Jiří Lábus. Ocenění získávají také audioknihy, ale i podcasty, mluvené slovo mimo kategorie, které jsou rovněž hodnoceny jako součást prestižního žebříčku.
