Největší psí socha v Česku: Chodský pes na Domažlicku
Nedaleko Domažlic u obce Újezd na kopci jménem Hrádek najdete největší psí sochu v Česku. Měří čtyři metry na výšku a osm metrů na délku. Znázorňuje chodského psa, tedy plemeno, které do těchto končin patří už po staletí. Chodští psi totiž pomáhali zdejším obyvatelům – Chodům – hlídat hranice českého království.
Betonová socha chodského psa, kterou vytvořil výtvarník Michal Olšiak, stojí na vršku Hrádek od konce května roku 2011. Zvláštností je, že je dutá, úzkými dvířky se dá vlézt do jejích útrob a tlamou se pak můžete dívat ven.
Někomu se socha nelíbí, většina lidí ji ale chválí, jak dokazují jejich příspěvky na sociálních sítích: „Byl jsem na místě několikrát a je nádherný; Na fotce není tak hezký jako ve skutečnosti. Doporučuji návštěvu; Chodský pes je opravdu krásně vyrobený.“
Historie chodských psů sahá až do 13. století. Svobodní sedláci, Chodové, tehdy střežili šumavskou hranici před vpádem nepřátel a pro zajištění bezpečí používali nejen zbraně, ale právě také houževnaté chodské psy. Svou roli brali velmi vážně a stali se obdivovanými a neúplatnými strážci, za což měli různá privilegia.
Tak to fungovalo až do konce 17. století, do památné chodské rebélie. Když byly protesty Chodů za obhajobu jejich postavení potlačeny a jejich hlavní organizátor Jan Sladký zvaný Kozina popraven, byla služba Chodů na hranicích nahrazena vojskem a Chodové se se svými psy stáhli do ústraní. Opět se o nich začalo mluvit i psát v literatuře až koncem 19. a začátkem 20. století.
Menší než německý ovčák
„Všichni jsme četli (Aloise) Jiráska, víme o Chodech, jak strážili hranice a měli k tomu psy. O Chodech a o chodských psech psal třeba Jindřich Šimon Baar. Někdy okolo padesátých šedesátých let 20. století pan ing. Jan Findejs, který se staral o naše národní plemena, začal dávat dohromady lidi, kteří měli psy připomínající trošku původní chodské psy,“ přiblížila Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie.
Jan Findejs v roce 1984 do kynologického časopisu o chodském psovi napsal: „Ani o výskytu zbytků tohoto plemene nejsou k dispozici žádné zprávy ani jiné údaje, a tak jeho obnovení a záchrana spočívají opravdu jen v náhodě, že některý z milovníků Chodska po přečtení těchto řádků vynaloží své síly a objeví ten nejnutnější základ k jeho obnově.“
Poté co článek vyšel, začali se objevovat nadšenci s typově vhodnými psy, následovalo odborné posouzení prvního páru, srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami. V roce 1985 byl narozen první vrh a po roce druhý.
„Sama si myslím, a vždycky jsem si představovala jako dítě chodského psa starých Chodů jako velkého psa. Třeba jako irského vlkodava. Ten náš chodský pes je ale o trošinku menší. Možná by si ho laik spletl s německých ovčákem. Je ale menší než německý ovčák a má rovnější hřbet, delší srst,“ dodala Vladimíra Tichá.
Pomník Koziny
Chodský pes je součástí i další sochy na vrchu Hrádek – leží u nohou Jana Sladkého Koziny, rodáka z obce Újezd. Pískovcová socha nejslavnějšího Choda v nadživotní velikosti byla na kvádrovém soklu postavena na počest statečných obránců hranic a jejich čtyřnohých společníků v roce 1895.
Pomník byl odhalen 200 let po popravě Koziny a deset let po prvním knižním vydání "Psohlavců" Aloise Jiráska. Ten se také odhalení pomníku zúčastnil a převzal tam čestné občanství chodské vsi Újezd. Pomník je zapsán na seznam kulturních památek.
Související
-
-
S českým rodokmenem
Součástí národní kultury jsou i národní plemena. Česká plemena psů mají zajímavou historii.
