Vydával jsem víc knih na Tchaj-wanu, než v Česku, říká Tomáš Řízek. Je schopný vést workshop v čínštině
Tomáš Řízek založil na Tchaj-wanu vydavatelství. Jeho obrazy můžete vidět na zdejším ministerstvu kultury. A jeho knihy patří mezi doporučenou četbu pro školy. Kromě toho pořádá workshopy a snaží se každým rokem představit na Tchaj-wanu jednoho českého spisovatele. Nedávno dostal cenu Gratias agit. Co znamená jméno nakladatelství Mi:Lù? Jak zde přijali Erbenovu Kytici? A jak se vůbec Tomáš Řízek na Tchaj-wan dostal?
"Já vždycky říkám, že si mě Tchaj-wan našel. Měl jsem za sebou 30 nebo 40 knih, které jsem ilustroval různě po světě. Knihy mi vycházely v Itálii, ve Francii, v Německu, i ve skandinávských zemích. Potom jsem byl přizván ke spolupráci s nějakými tchajwanskými nakladatelstvími. Nastala situace, kdy mi vycházelo více knih na Tchaj-wanu než v Česku. A pak v tom sehrály určitou roli i soukromé záležitosti, které mě přivedly na Tchaj-wan."
Vy jste na Tchaj-wanu založil vydavatelství, které se jmenuje Mi:Lù Publishing. Co Mi:Lù znamená?
"My jsme se inspirovali takovým malým jelínkem, jde o téměř vyhynulý druh jelena. Chtěli jsme, aby ten název byl ve všech jazycích stejný nebo podobný. Musím dodat, že nejprve vzniklo české Mi:Lù. Nejprve jsme vydali krátké básně v próze spisovatele Liu Ka-shianga, tchaiwanského autora, kterého krásně přeložila Pavlína Krámská, se kterou jsme to nakladatelství na začátku zakládali. To byla první knížka Mi:Lù Publishing. A pak se to samozřejmě řetězilo a běželo dál."
Příběh Sestřelte Slunce je na Tchaj-wanu povinná četba
Před sebou máme knihu Písně pralesa, hor a moří. Je nádherně ilustrovaná. Dočetla jsem se, že vydáváte celou sérii domorodých příběhů.
"Ano. V této knize jsou první tři tradiční tchajwanské domorodé příběhy. Já používám při malbě techniku vaječné tempery, a tudíž je to vysloveně takový evropský background pro tento projekt. Autorka textu byla minulý rok v ČR na pozvání našeho nakladatelství na Světu knihy. Při jednom rozhovoru říkala, že takto, jak sedí na obálce ta domorodá dívka, by to Tchajwanec nikdy nenamaloval. Ne že by to neuměl, ale on by tuto kompozici neřešil."
Jedna z vašich knih je na Tchaj-wanu povinná četba.
"Sestřelte Slunce. A je to jeden z příběhů z knihy Písně pralesa, hor a moří. To si může český čtenář také přečíst. A je to pro nás velká pocta. Já jsem tím byl velmi překvapený."
Jak přijali na Tchaj-wanu Kytici?
Vy jste také začal vydávat české knihy. Na Tchaj-wanu vyšla Kytice s vašimi ilustracemi.
"Všichni si klepali na čelo. Kytice na Tchaj-wanu, co to může komu říct? Nicméně já se domnívám, že jsme tím udělali velký nakladatelský počin. Polovinu už máme prodanou. Ta Kytice byla mým dávným přáním. Já už jsem první skici dělal před dvaceti lety v ČR. Erbenova Kytice se stala také doporučenou četbou pro studenty základních a středních škol na Tchaj-wanu. Měli jsme velký křest a výstavu na Tchaj-wanu. Knihu překládala se svými studenty překladatelka profesorka Melissa Lin, která je profesorkou českého jazyka, na univerzitě Tchaj-peji. Myslím, že v minulosti překládala i Hrabala."
Kromě knih taky malujete. Vím, že jsou vaše obrazy na tchaj-wanském ministerstvu kultury. Jaké jsou jejich hlavní motivy?
"Samozřejmě se nějakým způsobem dotýkají věcí, které se dotkly mne. Na Tchaj-wanu je to samozřejmě příroda. Pro mne to je takový ztracený ráj."
Techniku jsem se učil kopírováním gotických madon
Pořádáte také výtvarné dílny, děláte pedagogickou činnost.
"Když už člověk udělá výstavu, tak je samozřejmě dobré udělat workshop pro děti. Kolikrát jsme museli přidávat další workshopy, protože když vyhlásili registraci účastníků na můj workshop, tak to bylo za hodinu plné. Takže jsme udělali druhý, a ten byl zase plný. Je to asi i tématem, protože, jak jsem zmínil, já používám jakousi modifikovanou středověkou techniku vaječné tempery, kterou jsem se učil kopírováním gotických madon v ČR. Já nemám žádnou školu, učil jsem se sám. Před časem můj učitel pan Jaroslav Králík, když viděl moji Roudnickou madonu, tak mi řekl: z toho budete jednou živ. A já teď spolupracuji s univerzitou, kde učím, jak udělat obrázkovou knihu vaječnou temperou."
Jaké má nakladatelství do budoucna plány?
"Máme v plánu každým rokem přinést tchajwanským čtenářům jednoho českého autora. V překladu teď vychází knížka Vždyť přece létat je tak snadné od pana profesora Vyskočila. Zároveň se pracuje na překladu Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové. Ta vyjde příští rok."
Jsem schopný vést workshop v čínštině
Když jste přijel poprvé na Tchaj-wanu, čím vás překvapil?
"Každému říkám, že si musí dávat pozor na moře, kde jsou velké proudy. Nechal jsem se vyhecovat k surfování, aniž bych k tomu měl předtím přípravu. Bohužel jsem zkoušel surfovat při odlivu, a nemohl jsem se pak dostat zpátky. V důsledku to byl ale velmi krásný zážitek. Prvním šokem bylo, když jsem na Tchaj-wanu zahnul za nějaké dvě ulice, a myslel jsem, že jsem ztracený. Ty ulice byly všechny stejné. Pro našince je to prostě rozsypaný čaj. Nevěděl jsem, jak se dostanu do hotelu."
Dotkli jsme se písma. Jak jste za ty roky, co na Tchaj-wanu pobýváte, zvládl jejich písmo?
"Písmo je velmi těžké. Opravdu jsem několik měsíců navštěvoval Mandarin Training Center na univerzitě. Každý den jsem měl tu nalejvárnu čínštiny do hlavy. V běžném životě jsem schopný se představovat a prezentovat v čínštině. Vedu spoustu workshopů a aktivit v angličtině. I v čínštině, to jsem byl donucen okolnostmi. Jednou mi v Hongkongu učitelé řekli: my ani jeden nemluvíme anglicky, tak jsem musel dělat workshop v čínštině. Pod tlakem se jazyk učí nejlíp."
Související
-
České knihy, které musíte znát
Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí? Najdete v knihkupectví v Berlíně…
