Anticipace nehod: Vize Petra Dobiáše pro chytřejší péči o seniory

Stárnutí populace je jednou z nejpalčivějších výzev, kterým moderní společnost čelí. Petr Dobiáš vysvětluje, jak se inženýrství, informatika a umělá inteligence protínají při vývoji systému, který dokáže předvídat mimořádné situace, nejen na ně reagovat, aniž by byla obětována lidská důstojnost nebo soukromí.

XP: Kdy technologie a výzkum poprvé upoutaly vaši pozornost?

PD: Myslím, že to bylo už od raného dětství, protože když jsem byl malý, pozoroval jsem různé jevy, přírodu, technologie… Pokládal jsem rodičům spoustu otázek a oni mi vždy odpovídali do všech detailů, takže si myslím, že to bylo už v raném dětství.

XP: V současnosti pracujete v laboratoři ETIS. Mohl byste nám popsat, o jaký typ pracoviště jde a jaké jsou jeho cíle?

PD: Moje laboratoř, ETIS Lab, je veřejná výzkumná laboratoř. Existují tři hlavní zdroje financování. Prvním je CNRS, tedy Francouzský národní výzkumný institut, druhým je moje univerzita CY Cergy Paris Université a třetím je škola elektronického inženýrství ENSEA. Tato laboratoř byla založena v roce 1980 a v současnosti má 170 členů, přičemž přibližně 60 % z nich tvoří doktorandi.

XP: A nyní k vašemu výzkumnému projektu. Jaké jsou hlavní myšlenky? Jaké jsou základní principy, na nichž stojí?

PD: Můj výzkum probíhá v rámci projektu nazvaného SmartGait. Cílem tohoto projektu je vyvinout inteligentní systém schopný předvídat pády starších lidí. Rádi bychom náš systém využívali v bytech seniorů nebo v domovech pro seniory, abychom předešli tomu, že tito lidé budou muset strávit zbytek života v nemocnici.

XP: Mohl byste nám říct více o globálním problému, který se tím snažíte řešit, a kde současná řešení možná trochu selhávají?

PD: Projekt SmartGait se snaží pomoci řešit globální problém stárnutí populace. Ve Francii bohužel dochází k více než 10 000 úmrtím starších lidí ročně a k více než 136 000 hospitalizacím seniorů ročně. V blízké budoucnosti, s pokračujícím stárnutím populace, bude velkým problémem zajistit péči a pomoc všem těmto lidem, kteří potřebují léčbu v nemocnici nebo v domovech pro seniory. V současnosti existují dvě hlavní řešení. Prvním je použití senzorů, jako jsou hodinky nebo náramky. Hlavním problémem je velké množství falešných poplachů, až 90 %. Dalším řešením je použití vizuální kamery. Při použití vizuální kamery však není respektováno soukromí sledované osoby.

XP: Mohl byste nám tedy říct více o řešení, které navrhujete, a s jakými informacemi, s jakými ukazateli pracujete, které jsou pouhým okem neviditelné?

PD: Náš projekt je založen na prostorovém zobrazovacím radaru. Radar používáme proto, abychom chránili soukromí sledované osoby, takže nikdo nemůže rozpoznat konkrétního člověka. Naše řešení dokáže detekovat pád, ale právě tomu bychom se chtěli vyhnout. Naším cílem je pády předvídat tím, že v radarových datech rozpoznáme ukazatele, které nám naznačí, že se něco zhoršuje. Základní princip našeho řešení spočívá v tom, že radar pomocí vysílací antény vysílá elektromagnetickou vlnu. Tato elektromagnetická vlna se odráží od sledované osoby a odražené vlny jsou zachyceny přijímacími anténami. Následuje poměrně náročné zpracování dat, jehož výsledkem jsou obrazy, kterým říkáme spektrogram. To znamená rychlost v závislosti na čase. Tyto obrazy jsou charakteristické pro každou lidskou činnost. To znamená, že existuje specifický obraz pro chůzi, pro sedání, pro zvedání předmětu a tak dále. A s využitím těchto spektrogramů pak dokážeme předvídat, rozpoznávat a detekovat různé lidské činnosti pomocí algoritmů umělé inteligence.

Rozhovor vznikl v rámci společného projektu Radio Prague International, Českého centra v Paříži a iniciativy Czexpats in Science. Série Věda bez hranic s mladými úspěšnými českými vědci působícími v různých oborech ve Francii se natáčela na jejich setkání v Paříži. Navazuje na první sérii deseti rozhovorů z Vídně.