I chata může být perlou architektury
I malý, jednoduchý domek pro krátký pobyt v přírodě někdy nezapře architektonický talent svého stvořitele.
Adam Štěch, kurátor aktuální výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu, se zabývá chatami, které mají vysokou architektonickou, uměleckou hodnotu.
To je ale u chat spíše výjimka nebo ne?
„Na naší výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu mapujeme chaty, které jsou špička architektury, to znamená, že to jsou chaty navržené od profesionálních architektů. Těch samozřejmě bude minimum v tom obrovském množství těch všech dalších chat, které si lidé postavili sami, svépomocí, možná za pomocí nějakých brožurek, manuálu, průvodců, jak postavit chatu, ale to nás úplně na té výstavě nezajímá. To je fenomén už takový spíše sociologický, společenský, než ten architektonický. My vybíráme z toho nepřeberného množství chat ty šperky.“
Těch musí být velice málo, protože drtivá většina chat byla nejen postavena, ale i navrhována svépomocí. Souhlasíte s tím?
„Souhlasím, ale i ty, které byly navrhovány svépomocí, tak vycházely z nějakých typologií, z nějakých tvarů, z nějakých vzorů, které často byly právě publikovány ve zmíněných příručkách o tom, jak si postavit chatu. Takové příručky vycházely už ve 30. letech a psali je architekti. A ti architekti tam dávali na stránky těch příruček takové velmi jednoduché návrhy na to, jak by takové chaty mohly vypadat. Když se podíváme na ty všechny chatové kolonie a chatové oblasti, tak samozřejmě řadu těch chat spojují určité prvky, ať už to je třeba pultová převislá střecha, kamenná podezdívka, veranda, nějaké pásové okno, nějaké prosklení a podobně.“
Mezi chatami, které vznikly svépomocí a bez architektonického návrhu se taky najde nějaká perla?
„Existuje jedna taková chata, která je velmi známá. Přezdívá se jí UFO, což samozřejmě směřuje k tomu, že to je chata kulatá, vypadá opravdu trošku jako létající talíř. Sám pro sebe ji vytvořil v Beskydech jistý inženýr Lev Nikel, který byl na návštěvě EXPO 58 v Bruselu a tuším pak ještě v Montrealu taky na EXPO v 60. letech. A byl natolik okouzlen architekturou pavilonu, která byla velmi výrazná, experimentální, tak si navrhl chatu, která opravdu byla velmi futuristická.
On sám nebyl architekt, byl to inženýr. Ta chata dneska je v absolutně dezolátním stavu. Nicméně před několika lety vznikla určitá iniciativa jednoho místního architekta, který by ji mohl možná zrekonstruovat. Takže jsou i takové raritní kousky chat, které si někdo navrhl i bez architektonického vzdělání, ale často už právě jsou buď ve velmi špatném stavu, nebo neexistují vůbec.“
Můžete popsat, co to je typická česká chata?
„My se právě na té naší výstavě nesnažíme zaškatulkovat nějaký fenomén, jakým je česká chata, my to bereme z mezinárodního kontextu. Takže když se podíváme na vývoj avantgardy 20., 30. let v architektuře, tak na stránkách ať už italských, francouzských anebo československých magazínů vycházejí návrhy v podstatě minimálních objektů, které často mají jednu místnost, mají malou verandičku, většinou mají lehce nakloněnou pultovou střechu, která je převislá a chrání tím převisem tu verandu. A je to takový typ, který se opravdu objevuje napříč Evropou, ať už to je v podobě plážového domku někde v Katalánsku nebo v nějaké podobě malého horského domečku v italských Alpách anebo třeba v podobě malé chaty na Sázavě. A tou komparací mě zajímá dospění k nějaké vizi opravdu minimálního jednoduchého objektu pro krátkodobý život v přírodě. Ta česká chata, pokud o tom takto mluvíme, tak je to spíše spojeno už s tím fenoménem toho českého chatařství, toho, že ten chatař jede na chatu, stará se o ní, stará se o zahrádku, pořád ji nějak opravuje. A to je životní styl toho chataře. V Itálii, v Alpách nebo na břehu někde Středozemního moře, když máte nějaký malý letní domeček, tak tam to tak neřešíte. Tam je to spíš o tom, že tam přijedete a jste tam a čtete si nebo máte prostě pohodu.“
Myslím, že ta zlatá doba českého chatařství byly především 70. a možná i 80. léta, doba, kdy bylo Československo poměrně dost izolované. Přesto architektonická podoba těch českých chat zapadá do evropského kontextu?
„No, v této době už moc ne. 70., 80. léta, řekl bych, tam už jen doznívá takový ten krásný závan svobody konce 60. let. Jsou spíše chaty, které si navrhovali architekti sami pro sebe. Architektonicky zajímavé chaty patří spíše k meziválečnému období, a potom trošku ta 60. léta. Tam přece jenom vznikaly nějaké zajímavé návrhy, ať už to byl třeba Jaroslav Vaculík, architekt, který působil u Le Corbusiera v Paříži. Pak přijel ze stáže z Francie, byl ve vězení, protože byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu v podstatě jenom za to, že byl ve Francii. Pak ho propustili a on vytvořil takovou celou sérii vlastně typových chat, které chtěl, aby se vyráběly sériově, aby byly k dostání, řekněme v nějaké jakoby stavebnici. A to se bohužel nikdy nestalo. Několik těch chat postavil, hlavně na Slapské přehradě. Dodneška tam jsou a jsou to takové vlaštovky.“
Které jsou tedy ty nejzajímavější, architektonicky nejhodnotnější stavby na našem území?
„Je jich spousta, jsou to třeba chaty v Beskydech, na Valašsku od architektů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových, což byla špička hlavně rezidenční architektury, oni navrhovali hlavně vily. Oni opravdu navrhli celou řadu návrhů chat, samozřejmě bohužel zase většina z nich nebyla realizována, ale mnohé ano. Jsou to takové, dřevěné boxy, bych řekl, takové dřevěné krabičky, často mají právě tu pultovou střechu. Navrhli chaty, které propojují modernistické prvky s jistými tradičními valašskými elementy. Nejvíc jich najdeme v Beskydech, konkrétně v oblasti Ostravice, což je oblíbená výletní enkláva Ostravanů. Samozřejmě vždycky v rámci architektury těch chat hraje důležitou roli kontext krajiny, který se nějakým způsobem propisuje do architektury té chaty. Pak jsou takové rarity, které se zachovaly, jako je chata Františka Kavalíra, což byl architekt, stavitel, byl to žák Jana Kotěry. V roce 1932 vystavil svůj prototyp chaty na výstavě Baba. To vlastně byla kolonie rodinných domů, která vznikla v roce 32 jako ukázková kolonie funkcionalistického bydlení. A v rámci té výstavy, vlastně v rámci té kolonie tam byly postavené i dvě chaty. Takže už v té době o tom přemýšlel a Kavalír tu svoji chatu potom zrealizoval pro své příbuzné o několik let později, myslím, že v roce 35, ve Zlenicích na Sázavě, což je krásná výletní destinace. Je tam několik zajímavých objektů z 30. let. A právě tato chata Františka Kavalíra, je typickým příkladem snahy o prefabrikaci, to znamená vytvořit nějaké moduly, nějaké dřevěné panely, z kterých se prostě ta chata celá postaví bez větších problémů.
Pak to jsou samozřejmě chaty třeba špičkových architektů, jako byl Bohuslav Fuchs, největší legenda brněnské architektury, ten postavil několik chat. Třeba nedaleko Brna, tam postavil takovou velmi raritní chatu, která má kruhový půdorys. Pak to třeba byl architekt Mojmír Kyselka, ten taky dělal chaty, hlavně u Brněnské přehrady. Třeba lovecká chata pro Václava Dvořáka, přezdívaná Slovanská pevnost. Ta je z roku 39, těsně před válkou. Václav Dvořák byl významný brněnský stavitel, podnikatel. Nezdráhal bych se říct, že to byl jeden z nejbohatších lidí tehdejší republiky. A opravdu nechal si postavit takové, takové chatové sídlo, které dodneška existuje. Úžasná architektura inspirovaná třeba americkým architektem Frankem Lloydem Wrightem a jeho organickou architekturou. Takže těch příkladů je celá řada, i třeba těsně poválečné chaty. Zmínil bych třeba chatu Ilji Sedláka, kterou postavil architekt Karel Dudych, který třeba například ještě před válkou dělal pro Karla Čapka interiér v jeho vile.“
Chata: Fenomén ve světě architektury, výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze 22. 05. 2026 – 13. 09. 2026
Související
-
Sex za komunismu
Češi prožili 41 let pod vládou komunistické strany. Jaký vliv měl totalitní režim na sexuální život? Co se v tehdejším Československu mohlo a co bylo naopak zakázáno?
